ZDENĚK ŽÁK: ROZDÍLŮ MOC NENÍ

Vítěz akademického MS 2012, vícemistr České republiky s FBC ČPP Remedicum Ostrava a 1. SC WOOW Vítkovice – to je výčet úspěchů z posledních dvou sezon hráče, který v aktuálním ročníků působí ve švýcarském Klotenu. Zdeněk Žák, odchovanec Vítkovic, se s námi podělil o své dojmy ze švýcarského angažmá.berryjam.ru

Rozdíl mezi českým a švýcarským florbalem je podle výsledků reprezentačních zápasů vcelku vyrovnaný. Co se tyče kvality soutěží může tomu být jinak – byl pro tebe osobně přechod do zahraničního týmu těžký, co se týče tréninkového a potažmo zápasového zatížení?

Zdravím čtenáře, pro mě to byl velký skok do neznáma, ale postupem času si člověk zvykne. Nejhůře jsem si zvykal na tréninkové dávky, kterých bylo hodně a taky outdoorové běhání, toho tu je opravdu hodně. Celá liga je náročná a většinou úroveň a kvalitu zachraňují hlavně zahraniční hráči.

Co tě vlastně vedlo k volbě změnit tak razantním krokem své působiště.

Potřeboval jsem změnu, hlavně životní a posunout se dále v osobním životě, věděl jsem, že florbalově to bude horší, ale vždy jsem chtěl zkusit zahraniční angažmá. Dobrá příležitost poznat nový kraj, nové přátelé a kulturu.

Ve švýcarském Klotenu působíš spolu s Adamem Šteglem – neměl si ty osobně problém s komunikací mezi spoluhráče a hlavně s trenérem, například při předzápasové poradě?

Ze začátku to bylo obtížně, ale trenér mluvil anglicky a pak německy. A taky mi pomohl Adam, který už působil v Rychbergu – tak mi hodně pomohl a za to veškeré díky. Ted už přestal trenér mluvit anglicky, tak občas to je v podstatě tipsport, co po mě žádá 🙂

Jak vlastně probíhá komunikace mezi hráči a trenéry na tréninky a v zápase? V jednom našem článku jsme například uvedli, že trenéři ve Finsku se tréninku téměř neúčastní a jen jej pozorují zpovzdálí.

Tady je přítomen trenér na každém tréninku, pokud teda není na školení. Snaží se hodně komunikovat se mnou a Adamem, protože mi bychom měli tvořit hru a výsledky – děláme, co můžeme. Pořád máme na čem pracovat, ale je to obtížné, když kolem sebe nemáte playery. Sám totiž nikdo nic nedokáže v kolektivním sportu.

Co se týče tréninků – liší se hodně skladba tréninků ve Švýcarsku oproti tomu, co jsi poznal v Česku.

V podstatě neexistují zásadní rozdíly. Rozchytají se golmani, nacvičíme herní situace a přečíslení. Hlavně se tady klade důraz na vracení po ztrátě balonku. V poslední době jsem začali více hrát a stabilizovat sestavu. Vše je ovšem ve velkém tempu a každý trénink je jako zápas.

Co program letní přípravy? Je kladen větší důraz ve Švýcarsku na něco, co se v Česku opomíjí?

Poslední dobou se vedou letní přípravy velmi kvalitně v Česku, takže tam zásadní rozdíl není. Už to není jenom neřízený trénink, ale na všechno dohlíží odborník. Spíše jsem byl mile překvapen, že se chodí týmově do posilovny před tréninkem, cvičí se ale pouze s vlastním váhou na stabilizaci osy těla – což je nejdůležitější pro florbalisty. Určitě mi to pomáhá ustát více soubojů.

Patří florbal k poloprofesionálním sportům ve Švýcarsku? Jsou hráči placeni tak dobře, že mohou mít čas pouze na florbal? Ty osobně kromě florbalu ve Švýcarsku i pracuješ?

Záleží jak se to vezme. Top hráči podle mě mají přizpůsobenou pracovní dobu a úlevy v práci. Každý musí pracovat i kdyby jen 2 hodiny denně. Snažší to je v tom, že klub zprostředkuje práci a ubytování – ve Švýcarsku to je obtížné sehnat pro cizince a ještě z České Republiky. Já pracuji normální pracovní dobu ve skladu obuvi. Když máme zápas, musím si vzít volno, ale vycházejí mi vstříc.

Myslíš si, že by švýcarští trenéři a hráči mohli obohatit českou extraligu?

Moc kvalitní trenérů tu není, co si budeme nalhávat. Úspěchy tu získávají zahraniční trenéři. Určitě by se našlo pár Švýcarů, kteří by zvedli úroveň naší ligy, ale bohužel se je  asi nepodaří nalákat pouze na pražské památky nebo ostravské továrny 🙂

Platí pro české hráče po příchodu do švýcarského týmu to, že musí být alespoň o 50% lepší, než jsou domácí hráči, aby dostali místo v sestavě?

Nároky a požadavky jsou vysoké. Sám mám s tím problém, očekávají se ode mě goly a častá střelba, ale jsem zvyklý na kombinační florbal. Pořád je můj hlavní nepřítel hlava, ale postupem času na tom pracuji a občas tam něco spadne. Musíte si věřit a nepřestávat bojovat!

V Česku si prošel Remedicem a Vítkovicemi, nyní jsi ve Švýcarsku – můžeš v krátkosti srovnat zázemí a profesionalitu těchto svých angažmá?

V Remedicu jsem prožil životní sezonu a dostal jsem se k možnosti, o kterých se mi ani nesnilo. Jsem rád, že se mi ta sezona povedla, jinak bych asi už nehrál florbal na vrcholové úrovni. Tam jsem nabral potřebné sebevědomí. Pod panem Smetákem fungovala vše bez problémů, protože si uměl prosadit své a nikdy necouvl v požadavcích směrem k vedení. Fungovalo wellness, sauna, posilovna, obědy a taky ubytování na důležité zápasy sezony.

Ve Vítkovicích jsem florbalově vyrůstal a poznal zde spoustu skvělých kamarádů a fanoušků, to byl hlavní důvod, proč jsem se vracel. Vždy bylo mým snem si zahrát za vítkovické áčko. Vždy tam vše fungovalo, měli jsme kvalitní materiálové vybaveni a doplňky stravy, a wellness. Bez toho se žádný tým neobejde. A hlavně mám rád ten herní styl – všichni přistupují k zápasu profesionálně a maximálně soustředění. Všichni táhnout za jeden provaz za společným cílem a nikdo si nedovolí nic vypustit.

Kloten mě zklamal, že zde nefunguje žádné wellness, ale máme slevu na roční permanentku do fitka, kde jsou všechny tyto služby. Jinak je přístup založený hlavně na týmovosti a motivaci. Trenér se snaží motivovat různými prostředky. I když občas to je těžké, když se nedaří. Ale věnuje se tomu naplno a záleží mu na tom. Nikoho nebaví prohrávat. Funguje zde fasování hokejek, možnost zapůjčení zkušební hokejky. Materiálové vybavení taky je, i když toho není moc.

 

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu