ZAMĚŘENO NA STŘELBU

Střelba je královna mezi herními činnostmi. Díky ní střílíme góly a radujeme se z nich. Na každém tréninku střelbu pilujeme. Věnujeme jí spoustu tréninkových hodin vlastně ve všech kategoriích i úrovních. I „tréninky“ v soutěžích „na žízeň“ začínají tradičním střeleckým obloukem a až poté se rozhodí hokejky. Hráči vyšších úrovní a Ti, kteří mezi ně v budoucnu chtějí patřit často i ve volném času navíc pálí na branku stovky míčků. Góly jsou alfou a omegou kolektivních sportů, proto se střelbě věnuje tolik pozornosti.

Před třemi lety jsem se v rámci seminární práce při studiu nejvyšší trenérské kvalifikace zaměřil na střelbu českých týmů při zúčastněném pozorování na mužském a juniorském turnaji Euro Floorball Tour. Zajímaly mne následující komponenty:

  •  počty střeleckých pokusů
  •  úspěšnost střelby
  •  způsoby střelby
  •  střelecké pozice vedoucí k brankám

Zde jsou výsledky a komentář:

Počty střeleckých pokusů se liší od oficiálně vedených statistik, kde se za střelbu na branku považují zásahy brankářů. Skutečný počet střel na branku bývá cca o třetinu nižší. Naopak celkový počet střeleckých pokusů bývá cca dvojnásobný. V úspěšnosti střelby byl kromě sledování střel na branku evidován počet zablokovaných (či sražených) střel a počet střel mimo branku. Způsob střelby byl hodnocen dle techniky provedení a rozlišován jako střelba úderem (s přiklepnutím, golfovým úderem) a střelba švihem (zápěstím, tahem). Navíc byla vedena evidence střelby bezprostředně po převzetí míčku. Nebyla zkoumána četnost ani úspěšnost jednotlivých hráčů a hráčských postů, rozdíl střelby forhendem a bekhendem atd.

Ze zkoumaných zápasů byla zjištěna častější střelba u juniorského mužstva. Průměrně se v jednom zápase junioři pokusili o střelbu 39krát, muži 30krát. Přesnost střelby a její efektivita je u mužů značně vyšší, neboť střel na branku bylo v průměru 14, zatímco u juniorů (byť z vyššího počtu pokusů) pouze 12. V efektivitě střelby deklarované počtem gólů opět vedou muži. Na jeden gól jim stačí přibližně deset střeleckých pokusů a  v průměru každá pátá střela umístěná do branky končí gólem. Junioři musí pro jeden gól zaznamenat téměř dvacet střeleckých pokusů, ze střel do branky se poté ujme zhruba každá šestá. Z pohledu technického provedení střelby nejsou mezi věkovými kategoriemi reprezentačních celků výraznější rozdíly, používá se střela úderem i tahem. Rozdíl je ve střelbě bezprostředně po přihrávce = prvním dotykem. Tu častěji praktikovali junioři – zhruba každá druhá střelba, oproti mužům – přibližně každá třetí střela. Zřejmě i tento rozdíl koreluje s vyšší přesností střelby reprezentace mužů. Podobné výsledky byly zjištěny v počtech zblokovaných střel a střel mimo branku. Při pohledu na gólové pozice obou týmů můžeme konstatovat trend většiny gólů ze střední či kratší vzdálenosti (z brankoviště).

Výsledky v průměru na jedno utkání (kategorie muži):

  Počet střeleckých pokusů – 30,5

  Počet střel na branku – 14

  Úspěšnost střelby – 45,9 % střel na branku z celkového počtu

  Počet gólů – 3

  Úspěšnost střelby na branku – 21,4 % gólů

  Celková úspěšnost střelby – 10,2 střeleckých pokusů potřeba na jeden gól

  Procento střel švihem – 51 % z celkového počtu střeleckých pokusů

  Procento střel úderem – 49 % z celkového počtu střeleckých pokusů

  Počet gólů švihem – 2

  Počet gólů úderem – 1

  Procento gólů bezprostředně po převzetí míčku – 33,3%

  Procento zablokovaných střel – 24,6 % z celkového počtu střeleckých pokusů

  Procento střel mimo branku – 29,5 % z celkového počtu střeleckých pokusů

Gólové pozice: (švihem – červeně, úderem – modře)

Z minulých let 2007 – 2008 jsem mohl údaje porovnat s analýzou z bakalářské práce (Kuchař, T. – Rozbor střelby českého národního týmu ve florbalu na turnajích Euro floorball tour 2007. Brno: FSS MU, 2008.). Výsledky z roku 2009 jsou (poměr střel na branku, počty gólů, technika provedení) velmi podobné, takže i z několika málo zápasů lze získat relevantní data.

Tehdy jsem se pokusil se o formulaci základních obecných rysů střelby v mezinárodním florbalu. Použití druhu střelby (úderem či tahem) je situační. Nelze konstatovat, že se z různých vzdáleností od branky uplatní jiné typy střelby, záleží na herní situaci (ale obecně je základní vymezení dle prostoru jasné). Důležitý je správný moment střelby – překvapivost, klamné manévry, střelba ze zákrytu apod. Jako velmi efektivní se jeví střelba prvním dotykem. Je ovšem náročnější na techniku provedení, nese s sebou zvýšenou nepřesnost – momentálně si myslím, že (pokud je na to čas) je lepší si míček alespoň bleskově zpracovat (tím nemyslím „zašmrdlání“ na bekhend!). Vzhledem k vyspělým obranám ji často nelze použít kvůli blokujícím hráčům soupeře. Hráči musí mít perfektně zvládnutou techniku střelby všemi způsoby. Ani nepamatuji, kdy jsem naposledy viděl zakončení „magnusem“ – střela provedená zády k brance – viz video. Bekhendu se hráči obvykle raději vyhýbají. Těch, kteří zvládají zakončení freestylem je v domácích soutěžích pohříchu málo.

Klíčovou komponentou je přesnost střelby. Graf níže je praktickou ukázkou střelecké úspěšnosti v současném florbalu (sečtená data mužů i juniorů). Je z něho dobře patrné, že více než polovinat střel branku vůbec neohrozí.

Z EFT v Brně v roce 2011 mám vysledovaná data pouze z juniorských domácích zápasů. Výsledek je prakticky totožný, nic nového pod sluncem. Zkrátka velmi hrubě počítáno třetina střel letí mimo, třetina je zablokována a jen třetina letí na branku. A brankářská úspěšnost je obecně známá. K úspěchu tedy nevede obecně více střeleckých pokusů, ale pochopitelně více pokusů, které letí na branku.

Velmi podstatnou věcí je otázka kam střílet. Určitě jste již četli nebo slyšeli, že střelba do výšky půl metru nad zemí je námi trenéry žádána nejvíce. Důvod je logický a zřejmý. Když míček mine tyčku, odrazí se od zadního mantinelu a útočící tým pokračuje v tlaku. Zatímco výše mířená rána znamená rozehrávku pro soupeře. Druhým důvodem je fakt, kde se míček brankářům chytá nejobtížněji. Nad nohu k tyčkám, nikoliv do šibenice, kam to střelce táhne. Kdo používáte plastové a jiné náhrady brankářů s dírami, nejlepší je si vyrobit své vlastní. Protože drtivá většina výrobců podobných plachet nechává volný prostor v šibenicích a hádejte, kam nám pak hráči střílí… Klasicky jde pak většina střel mimo branku a zbytek chytá brankář rukama. Problém je v tom, že se nám zdá, že je v šibenici vždycky volno. Jenže chceme-li vidět opravdový stav, musíme si lehnout za míček. Ze stoje situace vypadá jinak, než jaký je opravdový stav. Přinuťte občas svěřence lehnout si a vidět prostory v brance „pohledem míčku“ – viz obrázek.

Jaké jsou tedy doporučení pro trénink a možné rezervy vzhledem k tréninkovému procesu – učme hráče rychlému rozhodování v souvislosti se střelbou, učme je střílet přesně a přitom pod tlakem a s časoprostorovými omezeními. Respektujme v trénincích, že většina branek padá z bezprostředního okolí brankoviště, ve kterém se takřka neustále cloní ve výhledu brankáře. Soustřeďme se i na činnosti bezprostředně před střelbou – uvolnění odskočením, výběr místa, klamání atp. Zajímá nás i činnost hráče bezprostředně po střelbě. Snažme se i při trénincích, aby byli hráči nuceni dobíhat do brankoviště pro dorážku nebo naopak se rychle vracet bránit. Zkrátka zapojujme vědomě činnosti po střelbě, ať u vašich svěřenců nenastává „konec světa“ – zastavení, přechod do role diváka anebo ještě hůře automatický přesun do rohu bez sledování míčku po střelbě.


Jiří Kysel

 
Komentáře
3 komentáře k “ZAMĚŘENO NA STŘELBU”
  1. Tomas napsal:

    Závěr je super, jen by mě zajímalo, jestli je zpracována i statistika pro mladší/starší žáky? Přecijen muži/junioři už jsou vyspělí poměrně 🙂 Ale u dětí ty statistiky asi budou jiné…

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu