ZÁKLADY HRY V OBRANĚ III

Tým brání ve chvíli, kdy nemá pod kontrolou míček. Pokud k bránění zvolí nějakou strategii – taktiku hry, můžeme mluvit o obranných herních systémech (jako např. 2-1-2).

O herních systémech jsme už v jedné sérii článků psali. Nyní proto zkusíme pojednat o některých obecných zásadách týkajících se hry v obraně jako koordinovaného úsilí všech hráčů.

Zformovat se podle určité strategie (systému), znamená úspěšně provést přechod z útočné fáze do obranné fáze (transition). Tento přechod by se dal rozdělit do tří kroků, podle toho v jaké části hřiště se odehrává.

  1. útočná polovina – forčekink
  2. neutrální pásmo a obranná polovina – bekčekink
  3. pokrytí obranného poloviny

1) Forčekink je prováděn na útočné polovině, tedy už na polovině soupeře. Forčekink označuje situaci, kdy se po ztrátě míčku, útočník nacházející se nejblíže míčku snaží míček na útočné polovině vybojovat a získat. Forčekink nemusí nutně vést hned k získání míčku v osobním souboji, slouží i k vytvoření tlaku na soupeře (omezením jeho prostoru a času na rozehrávku). Soupeř pod tlakem je pak náchylnější k tomu, aby uspěchal rozehrávku a vytvořil chybu, ze které může pak forčekující tým těžit.

Schopnosti a dovednosti potřebné k forčekinku:

  • rychlost je zapotřebí, aby hráč k soupeři přistoupil co nejrychleji a nedal mu tak šanci a čas na to zpracovat míček, přemýšlet, zhodnotit situaci, přihrát, vyvézt nebo vyhodit míček.
  • agilita musí být na vysoké úrovni, aby hráč dokázal rychle reagovat svým pohybem na změnu situace (uměl rychle změnit směr a pohyboval se co nejrychleji nejen dopředu, ale i do stran, šikmo a dozadu)
  • je třeba umět využívat vytlačování správným pohybem vytlačovat soupeře ze středu hřiště k mantinelům.
  • a umět hrát v situacích 1 na 1 a využít při nich herní inteligenci (vědět kdy a jak k soupeři přistoupit, kdy zatlačit více a kdy se stáhnout, nenechat se v situaci 1 na 1 obehrát)

Tým může zvolit různé strategie forčekinku. Obecně úkolem prvního forčekujícího hráče je jít do do soupeře s míčkem. Tím začíná forčekink celého týmu, případně se zbrzdí protiútok soupeře a bránící tým získá trochu času na zformování obrany. Role prvního forčekujícího hráče je obzvláště důležitá. Jak bylo poznamenáno, jeho pohybem začíná forčekink celého týmu, tudíž on v podstatě rozhoduje o tom kdy a jak tým bude nebo nebude forčekovat. Jeho schopnost správně vyhodnotit celou situaci na hřišti je tudíž zásadní a i když se může zdát, že první forčekující hráč jen bezmyšlenkovitě běhá za míčkem (např. hrotový hráč v systému 1-2-2) a nemusí tedy oplývat nijak zvláštní herní inteligencí, tak to není úplně pravdou. Naopak jeho rozhodnutí ovlivňuje hru celého týmu.

Úkolem druhého forčekujícího hráče je v jistém smyslu zajišťovat hru prvního forčekujícího hráče. Musí se pohybovat tak, aby ve chvíli, když se prvnímu forčekujícímu hráči podaří míček vybojovat, byl v dobré pozici na přihrávku, nebo když první forčekující hráč donutí soupeře k chybě a ztrátě míčku, mohl míček sebrat a jít do útoku nebo přihrát na volné spoluhráče. Pokud nastane situace, že soupeř přihraje na svého spoluhráče, druhý forčekující útočník jde napadat hráče na něhož šla přihrávka, přebírá tak pozici prvního forčekujícího hráče a díky tomu tým zůstává neustále v tlaku. Vše samozřejmě ale závisí na zvoleném systému, kde může být hra forčekujících hráčů specifická (např. zdvojování).

Způsob forčekinku nebo herní systém je zapotřebí zvolit nejen podle toho na jaké úrovni se  u vašich hráčů nachází schopnost forčekovat, ale i podle toho, na jaké úrovni je technická vyspělost soupeře a jeho schopnost rozehrávky. Obecně platí, že čím lepší je soupeř v rozehrávce a čím šikovnější má hráče, tím hůře se vám bude forčekink aplikovat. Zvažte tedy jak agresivní přístup chcete zvolit a jaký obranný systém a nebojte se využít třeba i řešení, kdy každá pětice bude hrát jiný systém v závislosti na schopnostech daných hráčů (tzn. jedna pětka bude hrát např. 1-2-2 a druhé dvě 2-1-2).

2) Bekčekink je prováděn v neutrálním pásmu a na obranné polovině. Útočníci se ve chvíli kdy se soupeři podaří rozjet rozehrávku a přehrát forčekink svědomitě a co nejrychleji vrací z útočné poloviny na obrannou, aby buď atakovali hráče s míčkem, nebo obsadili hráče nabíhající si na přihrávku a tím pomohli svým obráncům eliminovat přečíslení.

Prvním a nejdůležitějším úkolem bekčekinku je zabránit vstřelení gólu. Všichni útočníci se tudíž vrací zpět, aby pomohli obráncům pokrytím volných hráčů soupeře a tím znemožnili soupeři si přihrávat a kombinovat. Druhým úkolem je získat míček a zahájit rychlý protiútok.

Schopnosti a dovednosti potřebné k bekčekinku:

  • rychlost, potřebná k tomu, aby vracející hráč byl schopen soupeře doběhnout, předběhnout a navázat, čímž se eliminují fauly florbalkou zezadu – to platí především pokud vracející se hráč atakuje soupeře s míčkem – pamatuj, že hráč bez míčku je vždy rychlejší než hráč s míčkem, není tedy zapotřebí soupeře zezadu osekávat, ale doběhnout a navázat.
  • přehled je zapotřebí k tomu, aby vracející se hráči věděli, kde je hráč s míčkem a kde jsou ostatní soupeři a mohli tak úspěšně zachytávat potenciální přihrávky na volné soupeře.
  • disciplína je nutná k tomu, aby všichni plnili své úlohy, poctivě se vraceli a obsazovali své hráče.

Každý hráč na hřišti musí plnit své povinnosti a úkoly. Pokud ale stane, že obránci tzv. propadnou, vracející se útočníci musí bránit situaci až do doby, dokud se obránci nezformují v obranném pásmu, neobsadí soupeře s míčkem a nepokryjí prostor před bránou. Celou dobu tak probíhá bekčekink a útočníci brání své hráče a zůstávají s nimi, i kdyby s nimi museli až do vlastního obranného rohu. To platí především pro křídla, která v situaci kdy se obránci někde zapomenou, nemohou přestat bránit kousek za půlkou, protože dál už to není „jejich starost“.

Hráčům je třeba vštípit heslo: „Nejsem jednostranný hráč, makám tvrdě na obou stranách hřiště!“

3) Pokrytí obranné poloviny (POP) je prováděno ve chvíli, kdy se soupeř dostane až do hloubky obranného pásma. Soupeři se v tu chvíli úspěšně podařilo rozehrát a nyní je tudíž zapotřebí pokrýt především prostor před bránou a zabránit vstřelení gólu.

Schopnosti a dovednosti potřebné k pokrývání obranné poloviny:

  • přehled o situaci je zapotřebí ke správnému rozebrání a obsazení hráčů.
  • dobrá poziční hra je nutná k vytváření tlaku na soupeře, vytlačování ho do rohů a k mantinelům a k zachytávání přihrávek.
  • uplatní se hra tělem (v rozích, před bránou).
  • velmi důležité je blokování střel.

Přechod z bekčekinku do pokrytí obranné poloviny je nejlépe provést ze středu hřiště k mantinelům, tedy zformovat postavení zevnitř ven a tím po celou dobu zajistit pokrytí nejnebezpečnějšího prostoru před bránou. Pokud vracející se útočníci přibíhají postupně, formují se v pořadí – první vracející se útočník pokrývá prostor na středu blíže brány, druhý také na středu o něco výše a třetí pokrývá obránce soupeře na silné straně – opět záleží na taktice hry při POP  (na obrázku soupeř nahodil míček do rohu).

DZCconservative

Všechny tři fáze přechodu z útoku do obrany na sebe navazují a bránění tak nemusí jen znamenat pasivní rozestavení se do určité formace na své obranné polovině. Je to postupný proces, který vyžaduje dobrou koordinaci všech hráčů, nasazení, disciplínu, znalost základních pravidel bránění a pravidel sytému, komunikaci a individuální schopnosti a dovednosti.


Vítězslav Carda

Obrázek: Anssi Koskinen

 
Komentáře
8 komentářů k “ZÁKLADY HRY V OBRANĚ III”
  1. kafcha napsal:

    supr clanek

     
  2. warrior napsal:

    šikovně napsaný článek. Až na ten obrázek. Nějak tam nesouhlasí číslování u vracejících se hráčů. Myšleno pořadí hráčů v kterém mají zaujímat jaké pozice. A pokud souhlasí, tak je to hovadina. I když to samozřejmě není chyba autora článku, jelikož ten obrázek převzal 🙂

     
    • VC napsal:

      Ano v číslování je chyba, je potěšující, že si toho někdo všiml. Zatím obrázek neopravím a zkusím nechat na diskutujících, zda někdo zkusí pořadí poopravit.

       
  3. VC napsal:

    Nikdo nezkusil, tak obrázek poupraven.

     
    • warrior napsal:

      osobně bych ještě k obrázku dopsal to, že jakmile hráč číslo 4 zaujme pozici, tak hráče číslo 3 bych poslal do zdvojení….ale samozřejmě hodně záleží na tom jak je v této situaci postaven soupeř, jak má míček pod kontrolou a jakou taktiku má náš tým nastaven…..tím v žádném případě nic nekritizuji, jen se čtenářům takto snažím ukázat další možnosti řešení obdobných situací….snad jsem tímto neurazil 🙂 jinak samozřejmě dobrá práce jako vždy a jen tak dál

       
      • VC napsal:

        Jsem velmi rád, že diskuze pokračuje a pokud se přidá i někdo další se svým názorem na zahrání této situace, tak to bude skvělé. Obrázek nyní ukazuje situaci zahranou tak, že hráč číslo 3 (můžeme říci střední útočník, pokud tým bude hrát 2-1-2, což tak i na první pohled vypadá) hraje poměrně pasivně, obsazuje prostor před bránou a zůstává víceméně na ose – to má samozřejmě svoje výhody i nevýhody. Osobně mám radši aktivnější styl hry, tudíž bych podobně jak navrhuje warrior také poslal středního útočníka vypomoci obránci č.1 – ne asi hned do zdvojení, ze začátku spíše jen blíže do rohu, aby zajišťoval souboj v rohu a mohl sebrat případný odražený míček (pokud si někdo vzpomene, tak to bylo takto znázorněno na původním obrázku – druhý obrázek jsem pak zvolil více konzervativní) a do zdvojení by šel ve chvíli, kdy by se situace z rohu posunula – především, když by se soupeř snažil vyvézt míček po mantinelu nahoru (směrem k půlce). Jak bylo dobře poznamenáno, útočník č.4 (křídlo na slabé straně) v takové chvíli musí být srozuměn s tím, že se posouvá před bránu a zaujímá jakoby pozici středního útočníka a nezůstává nahoře na půlce se svým obráncem. Jako vždy platí výše řečené „záleží na tom jak je v této situaci postaven soupeř, jak má míček pod kontrolou a jakou taktiku má náš tým nastaven…“ – tudíž otázka do pléna 🙂 : Jakou taktiku máte nastavenou vy? Souhlasíte? Je to dobré řešení? Není příliš riskantní posílat středního útočníka někam „do rohu“ (není to i proti tomu, co bylo napsáno v článku, že je zapotřebí pokrýt především prostor před bránou)?

         
  4. Katka napsal:

    Omlouvam se asi to sem nepatří ale musím se zeptat.
    prosím mužete mi někdo poradit syn začal hrát florbal je levák a stále si přehazuje florbalku dnes mu trenér řekl že si má vybrat na kterou stranu bude hrat jak mu mám poradit jak na to přijít. děkuji

     
    • VC napsal:

      Pod tento článek to opravdu moc nepatří. To na jakou stranu člověk hraje nezáleží na tom, jestli je pravák nebo levák (píše pravou nebo levou rukou). Jedná se hlavně o intuitivní záležitost a každému prostě „sedí“ hrát na určitou stranu – tzn. hraje se mu lépe napravo nebo nalevo. Je zapotřebí to vyzkoušet a podle toho se rozhodnout, předem se to nijak určit nedá.

       
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu