ZÁKLADY HRY V OBRANĚ I

Obranná hra je kombinací individuálních a týmových dovedností, která slouží k zabránění soupeři vstřelit gól a opětovného získání míčku zpět pod kontrolu. Obranná hra začíná ve chvíli, kdy tým ztratí míček. Každý z pětice hráčů na hřišti má pak určité obranné úkoly, jejichž cílem je společně získat míček zpět, nebo zabránit soupeři vstřelit gól.

Důležitá je kompaktní hra celé pětice, která se buď pouští do forčekinku (na útočné polovině), nebo bekčekinku (na obranné polovině). Čím rychleji je pětice schopná přejít z útoku do obrany (transition), tím úspěšnější je v bránění.

Obranná fáze hry je jednodušší než útočná a to především proto, že bránicí hráči v danou chvíli nehrají s míčkem. Dovednosti potřebné ke hře s míčkem tak hráči v tuto chvíli nepotřebují a hra je tak pro ně jednodušší. Je od nich vyžadována ale jiná základní dovednost, která je klíčová pro dobré zvládnutí obranných činností (ale i všech jiných), a tou je kvalitní, efektivní a dostatečný pohyb po hřišti. To je základní předpoklad pro úspěšné zvládnutí dalších obranných činností jako obsazování hráčů, obsazování prostoru, vytlačování soupeře, odebírání míčku, blokování střelby apod.

Úkolem obrany je:

  1. Omezit soupeři prostor a čas na zahrání útoku.
  2. Vytlačit soupeře do méně výhodných prostorů.
  3. Zabránit soupeři skórovat.
  4. Míček soupeři odebrat.

Konečným cílem bránění tak není pouze pasivně přihlížet útoku soupeře a zabránit mu vstřelit gól, ale odebrat mu míček. Důležitá tak je snaha vybojovat míček zpět.

Výše uvedené čtyři úkoly jsou navzájem provázané a společně tvoří obrannou hru. Jsou realizovány na základě určitých obecných principů.

1) Úkol omezit soupeři prostor a čas na zahrání útoku je realizován za použití principu tlaku.

Hráči se tedy musí snažit přistupovat k soupeři rychle, tak aby neměl čas zhodnotit situaci a vybrat vhodné herní řešení. Snaží se také zaujímat nejvýhodnější postavení na hřišti – obsazovat prostor ve středu hřiště a omezovat nebo zamezovat soupeři hrát v tomto prostoru (prostor středu hřiště je možné opustit v případě aplikace úkolu omezit soupeře v čase – tzn. hráč opouští tento prostor proto, aby rychle přistoupil k soupeři, dostal ho pod tlak, odebral mu míček nebo přerušil jeho sehrávku).

Kdy na soupeře zatlačit/napadat a kdy naopak vyčkávat?
Hráč napadá pokud:

  • soupeř je otočen zády
  • soupeř nemá míček dobře pod kontrolou
  • hráč má dobrou podporu spoluhráčů
  • soupeř s míčkem je osamocen a sám nemá podporu svých spoluhráčů
  • týmová taktika nařizuje napadat (pressing)

Hráč vyčkává pokud:

  • soupeř je otočen čelem
  • soupeř má míček dobře pod kontrolou
  • hráč nemá dobrou podporu spoluhráčů
  • soupeř se nachází daleko od toho, aby mohl skórovat
  • týmová taktika nařizuje vyčkávat (zóna)

Nejjednodušší obecné pravidlo napadání pro hráče je: „Pokud vidíš soupeřova záda napadej, pokud mu vidíš do očí vyčkej“.

2) Úkol vytlačit soupeře do méně výhodných prostorů je realizován principem navazování hráčů a jejich vytlačení k mantinelům nebo do rohů.

Vytlačováním soupeře do určitých prostorů může bránící tým ovlivnit, kdy a kde bude soupeř zahrávat útok. Postup je takový, že první hráč se musí snažit útok soupeře zbrzdit, aby získal čas pro své spoluhráče na zformování obrany. Hráči společně se pak snaží bránit především střed hřiště, aby donutili soupeře hrát kolem mantinelů. Vytváří také tlak na soupeře s míčkem a snaží se ho dostat do situace, kdy ztratí kontrolu nad míčkem, nebo se dostane na hřišti do místa, odkud se mu bude špatně rozehrávat (mantinel, roh). Obrana se zhušťuje a zintenzivňuje tím více, čím blíže se nachází k vlastní bráně.

Jak navazovat hráče?

Zaujmout defenzivní postavení.
Znamená pohybovat se v prostoru mezi hráčem s míčkem a vlastní brankou.

  • hráč udržuje tuto svou pozici podobně jako když brankář vykrývá úhel
  • hráč je natočen směrem zevnitř ven (zády mírně do středu hřiště a čelem mírně ke straně hřiště)
  • hráč hraje směrem zevnitř ven (od středu hřiště k mantinelům)
  • do kontaktu se soupeřem se hráč pouští ve vhodné chvíli, nebo když je to nutné

Udržovat správný odstup od soupeře.
Odstup od soupeře by měl být co nejmenší, tak aby byl soupeř neustále na dosah a pod tlakem. Odstup od soupeře může být ale i větší či velký, pokud tak velí týmová taktika. Je tedy nutné vědět kdy a jak velký odstup udržovat a kdy odstup zmenšovat či zvětšovat – mít odstup pod kontrolou.

  • hráč přechází do tlaku co nejrychleji, snaží se být rychle u soupeře s míčkem
  • hráč se ale k soupeři přibližuje pod určitým úhlem (dle situace tak, aby soupeře zároveň tlačil do nevýhodné pozice)
  • hráč se k soupeři přibližuje ve chvíli, kdy má svůj pohyb zcela pod kontrolou
  • hráč se k soupeři pohybuje z defenzivního postavení
  • hráč používá mantinel jako svého pomocníka (mantinel je šestý spoluhráč na hřišti, který vám pomůže zastavit soupeře)
  • hráč má svou hůl připravenou tak, aby blokoval případnou přihrávku nebo vypíchl soupeři míček

3) Úkol zabránit soupeři skórovat je realizován principem obsazování prostoru za použití vhodné týmové taktiky a komunikace.

Úspěšně a efektivně obsazovat prostor, být schopen obsazovat a eliminovat přečíslení a volné hráče a tím si zajistit převahu i při přenesení hry, vyžaduje od hráčů správně a rychle se rozhodovat, umět číst hru a při hře mezi sebou komunikovat. Rozhodnutí, které musejí hráči při bránění dělat, jsou výsledkem odpovědí na otázky týmové taktiky – jak moc chceme na soupeře tlačit, jakým způsobem chceme na soupeře tlačit, kdy chceme na soupeře tlačit a s jak velkým rizikem chceme na soupeře tlačit? Týmová taktika je pak určena, ale hráči musí brát při hře ohled i na to, jaká je aktuální herní situace a zda má hráč v danou chvíli a dané situaci dostatečnou podporu od svých spoluhráčů. Aby pro vaše hráče bylo rozhodování co nejjednodušší, je vhodné poskytnout hráčům jednoduché návody podle vzoru – pokud A tak B. Např. pokud chceme hrát pressing, pak prvním principem je vytváření maximálního tlaku, tzn. jednoduché pravidlo bude – pokud ztratíme míček, tak hráč nejblíže míčku jde okamžitě míček vybojovat zpět.

4) Úkol odebrat soupeři míček je realizován za použití pravidel:

  • přistupovat k soupeři z defenzivního postavení,
  • přistupovat k soupeři směrem od středu hřiště (zevnitř ven),
  • být připraven jít se soupeřem do těsného kontaktu (udržovat tedy od soupeře správnou vzdálenost – správná kontrola odstupu).

Dodržování všech úkolů vyžaduje od hráčů nejen dobré individuální schopnosti a dovednosti, ale i disciplínu v plnění taktických pokynů a základních pravidel. Na určité taktické základy obranné hry se podíváme v další části článku.


Vítězslav Carda

Obrázek: Anssi Koskinen

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu