VÝUKA FLORBALU VE ŠKOLE část I/II

Současné pojetí výuky sportu ve školní tělesné výchově se ubírá novými směry. Jakým způsobem lze, za využití moderních metod, učit v tělesné výchově na školách florbal? Násleující řádky se vám pokusí na tuto otázku odpovědět a poskytnou základní stručný návod.

Zařazení florbalu do výuky povinné i zájmové TV formou průpravných her

Taktický versus technický model

Zařazení florbalu do výuky by mělo začít výkladem základních pravidel a poučením o správném vybavení, po kterém následuje samotná hra, jež má diagnostický efekt pro učitele a motivační efekt pro žáky. Běžnou praxí je, že sportovní hry bývají převážně vyučovány v koncentrovaných blocích. Příkladem může být cyklus obsahující hodinu přípravnou, šest hodin nácvičných a čtyři hodiny věnované utkáním. Jde o klasické, dnes již překonané schéma vyučování, ve kterém je samotná hra oddělená od nácviku herních činností a dovedností. Toto dřívější pojetí učiva, založené na metodických řadách, ignorovalo vztahy mezi komplexním herním výkonem jednotlivce i družstva v utkání a jeho dílčími složkami.

Můžeme jej tedy nazvat technickým modelem. V něm je nácvik techniky herních činností prováděn nejčastěji metodicko – organizačními formami s předem stanovenými podmínkami. Při velkém počtu svěřenců se realizuje povětšinou řetězovou formou průpravných cvičení. Atraktivita takových hodin pro žáky je až na výjimky minimální a koresponduje se zajímavostí, rychlostí a kvalitou prováděných činností (zvolených průpravných cvičení). Samotní žáci se v takovém případě ptají, jak dlouho cvičení ještě potrvá a kdy se konečně dočkají hry. Osvojování pouze technických základů bez zapojování příslušných psychických procesů je nedostatečné. Navíc při sníženém zájmu svěřenců nedosáhneme při vyučování potřebné kondiční náročnosti, fyzická zátěž klesá víceméně úměrně zájmu žáků.

Alternativu výuky sportovních her nabízí taktický model (označovaný jako „teaching games for understanding“ či „game approach“ nebo také „tactical approach“). Jeho hlavní myšlenku můžeme pro florbal zjednodušeně shrnout takto: Učme hrát florbal florbalem! Tento model říká, že vědět co a kdy udělat je stejně důležité (ne-li důležitější) než vědět, jak to udělat. Žáci jsou při používání taktického modelu aktivnější, je využívána jejich přirozená hravost, která je stimulována díky tomu, že hra je situační, náhodně proměnlivá, otevřená, využívá hráčovu imaginaci, spontánnost, tvořivost a sociální vztahovost. Žáci se učí v herních situacích rozhodovat, samotné učení je tak více skryto a podněcuje se tak porozumění samotným principům hry (využijí se tak didaktické styly s řízeným a se samostatným objevováním, tzv. produkční učení, kdy řešení nejsou předem daná). Při zařazení průpravných her do vyučovacích jednotek také dosáhneme obvykle účinnějšího zatížení v průběhu delší doby. Taktický model se tudíž jeví jako lepší a pro žáky mnohem zajímavější varianta výuky florbalu ve školách. Pokud přesto chceme využívat tradičního nácviku, je dobré jej aspoň často střídat s herním zatížením.

Jak dát přednost taktické stránce před technickou:

  • nabídnout herní situaci formou utkání, která před žáky staví taktické problémy
  • na základě sledování chování a reakcí upozorňovat na úkoly (co dělat) a na jejich taktické poznatky (jak řešit)
  • vrátit se do zjednodušených podmínek pro cvičení k nácviku techniky herních činností (jak to provést)

Je zapotřebí umět dobře „číst“ v jednotlivých herních epizodách a správně diagnostikovat situace, které žákům přinášejí potíže. Na tomto základě pak vhodně formulovat herní úkoly taktické povahy a vhodnými formami (průpravné a modifikované hry) nechat žáky nalézat řešení (viz schéma).

Schéma – taktický přístup

Průpravné hry

Samotná utkání plní v didaktice sportovních her výsadní funkci. Žáci v nich zužitkují naučené dovednosti a zkušenosti. Pro učitele jsou utkání nezbytným diagnostickým zdrojem poznatků. Velmi vhodné je využívat průpravné hry, kde se zapojují herní činnosti jednotlivce (jejich taktická i technická stránka provedení) a zároveň i psychické procesy, podobně jako v utkání.

Průpravné hry mají především tyto didaktické záměry:

  • začleňování učiva sportovních her do herně soutěžních podmínek v ohledech na herní způsobilosti různých věkových a výkonnostních kategorií hráčů a hráček;
  • ovlivňování hráčů a hráček na začátečnické výkonové úrovni směrem k respektování pravidel a základních principů soupeření;
  • začleňování aktuálně nacvičovaných a trénovaných činností do herních podmínek soutěžení;
  • vytváření diagnostického zdroje pro aktuální kontrolu míry a kvality uplatňování osvojovaných činností v herně soutěžních podmínkách;
  • zvýraznění technické i taktické stránky činností jednotlivců a schémat součinnosti hráčů ve zjednodušených herně soutěžních podmínkách (řešení situací jeden proti jednomu, dvou proti dvěma apod.) týmových sportovních her;
  • naopak zvýraznění technické i taktické stránky činností jednotlivců a schémat součinnosti hráčů ve ztížených herně soutěžních podmínkách (řešení situací jednoho hráče proti dvěma, dvou proti třem, na větší nebo menší hrací ploše apod.);
  • zvyšování motivace hráčů nebo hráček k uplatňování nacvičovaných a trénovaných činností v herně soutěžních podmínkách;
  • zdůraznění kondiční náročnosti a respektování zatížení v bioenergetickém slova smyslu v požadavcích utkání;
  • uplatňování nároků na vyšší variabilitu praxe ve smyslu zpestřování obsahu tréninkového procesu.

 

Článek v druhé části pokračuje praktickými příklady průpravných her pro florbal.

 

Literatura:
Bunker, Thorpe: Teaching games for understanding approach, 1982.
Frommel, K., Novosad, J., Svozil, Z.: Pohybová aktivita a sportovní zájmy mládeže. UP FTK Olomouc, 1999.
Dobrý, L.: Didaktika sportovních her. Praha : SPN, 1977.
Dobrý, L.: Didaktika sportovních her. 2. přepr. vyd. Praha : SPN, 1988.
Dobrý, L.: Jak vyučovat sportovní hry. FTVS UK v Praze – TVSM č. 1/2010.
Dobrý, L.: Jak spojit myšlení a pohyb v basketbalovém nácviku. FTVS UK v Praze – TVSM č. 4/2003
Kysel, J.: Školní florbal – metodická příručka. JčFbU, 2009.
Kysel, J.: Vybrané kapitoly z pravidel florbalu. FTVS UK v Praze – TVSM č. 1/2010.
Kysel, J., Skružný, Z.: Herní kombinace – příklady tréninkových jednotek. Praha: ČFbU, 2009.
Psotta, R.: Intermitentní pohybový výkon a trénink. Habilitační práce,Praha: UK FTVS, 2003.
Psotta, R., Velenský, M.: Alternativní pojetí vyučování sport. her ve školní tělesné výchově I, II. FTVS UK v Praze – TVSM č. 5, 6/2001
Velenský, M. a kol.: Průpravné hry. Praha: Karolinum, 1999.


Jiří Kysel

Obrázek: photostock / FreeDigitalPhotos.net

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu