ÚTOČNÉ SYSTÉMY II/II

V předchozí části o útočných systémech jsme psali o obecných zásadách. Nyní se podíváme na konkrétní způsob, jak může vypadat systém postupného útoku. Jak už bylo řečeno, postupný útok se dá rozdělit na dvě fáze – rozehrávku (která se odehrává ještě na obranné polovině a v přechodovém pásmu) a zakončení (které probíhá na útočné polovině). Podívejme se prvně na rozehrávku. Jako příklad nám poslouží systém rozehrávky ve 3.

Jak napovídá popis, rozehrávku na obranné polovině a v přechodovém pásmu provádí tři hráči. Obránci a jeden útočník – většinou střední útočník (pokud tým hraje v obranně systém 2-1-2, tedy se středním útočníkem). Ti jsou rozestaveni do prostoru ve formě trojúhelníku:

Křídla se pak nachází na útočné polovině, kde se snaží vytvářet pohyb, aby zaměstnali bránící hráče a hlavně se uvolnili pro případnou přihrávku. Jejich pohyb může být v jednodušší variantě buď pouze na své polovině (tedy levé křídlo na levé a pravé křídlo na pravé straně hřiště), nebo ve složitější a náročnější variantě se křídla mohou křížit a rotovat = měnit si strany (nikdy ale obě nejsou zároveň na stejné straně):

Důležité je, že křídla se pohybují nejen do stran ale i do hloubky (dopředu, dozadu), čímž svým pohybem využívají více prostoru, pro bránící hráče je náročnější je pokrýt a křídla tak mají větší šanci se uvolnit. Pouhý pohyb do stran v jedné rovině po jedné ose bez hloubky je neefektivní, čitelný a pro obránce jednoduchý na bránění.

Vraťme se zpět ke 3 rozehrávajícím hráčům. Jak je vidět na obrázku, jejich postavení je takové, aby v prostoru hřiště, kde se nachází, hráli pokud možno proti co největšímu počtu soupeřů. Na obrázku je tak vidět, že 3 rozehrávající hráči hrají 3 na 2:

To je důležité k přehrání soupeře. Pokud by například šla přihrávka na hráče vlevo, bude v tu chvíli za křídly soupeře a na útočné polovině se zapojí do rovnovážné situace 3 na 3. Pokud by takto rozehrávající hráči rozestaveni nebyli, ale byli více zatažení, hráli by v tu chvíli 3 na 0 a kdyby v této situaci dostal hráč vlevo přihrávku, nic by se neřešilo, k přehrání soupeře by nedošlo a pokud by hráč šel pohybem dopředu, ocitl by se v situaci 3 na 5:

Hráči po stranách trojúhelníku se tak musí snažit být v takových prostorech, aby mohli přehrát soupeře. Nemohou být ale samozřejmě za křídly soupeře v pozici, kde by byli obsazení, nebo by na ně nemohla jít přihrávka. I oni proto musí vytvářet pohyb. Tohoto pohybu se pak využívá v nacvičených situacích, kde se provádí pohyb ve větší míře za pomoci křížení nebo rotace. Jako příklad si uveďme křížení hráče vpravo (řekněme, že to je střední útočník) s liberem (hráč na vrcholu trojúhelníku na ose hřiště, v tomto případě pravý obránce). Libero přihrává hráči vpravo, ten výběhem mírným obloukem vede míček do středu hřiště jakoby se snažil projít mezi křídly soupeře (náběh musí mít rychlý a agresivní, aby skutečně hrozilo nebezpečí, že hráč středem projde – nakonec i může, pokud soupeř nezareaguje). Pokud je náběh dostatečně nebezpečný, křídlům soupeře nezbývá než se pokusit hráče zastavit a stahují se k němu:

Pravý obránce (libero) se mezitím posouvá směrem k pravému mantinelu, dostává přihrávku zadovkou od středního útočníka a dlouhým pasem podél mantinelu (do prostoru, který se uvolnil) přihrává křídlu, které se nachází na pravé straně a pro přihrávku si zbíhá (důležitý je pohyb křídla, které si pro přihrávku teprve běží, čímž se odpoutá od bránícího hráče a získá trochu času na zpracování; pokud by křídlo bylo na místě kam směřuje přihrávka už předem připraveno, i obránce by tam s ním pravděpodobně byl a příjem přihrávky by mu znemožnil):

Tím je ukončena fáze rozehrávky a začíná fáze zakončení. Křídlo zpracovává míček a okamžitě se pohybuje, aby ho dobíhající obránce nemohl zablokovat u mantinelu. Podle situace, kvality přihrávky a zpracování zvolí pohyb směrem dopředu do rohu, nebo zpět. Vyberme si tu lepší variantu a řekněme, že křídlo po rychlém zpracování vede míček směrem zpět a do středu hřiště. Nyní se mu nabízí několik variant zakončení. Může pokračovat do střely, nebo přihrát na na střed na sbíhajícího středního útočníka, nebo na druhou stranu na sbíhající druhé křídlo, nebo zpět na pravého obránce:

Křídlo zvolí tu nejvhodnější variantu podle situace a následuje střela, nebo další kombinace.

Způsobů jak zahrát útočný systém je velmi mnoho, toto je jeden z nich jako ukázka. Může existovat nejen mnoho variant téhož s mírnými úpravami – tzn. např. několik způsobů jak rozehrávat ve 3, ale je možné rozehrávat i ve 2 apod. To stejné platí i pro zakončení. Každý trenér má své oblíbené systémy a varianty, které navíc ještě mění podle toho, jakým způsobem brání soupeř a co na něj bude nejvíce platit. Některé obecné zásady se ale nemění, jako schopnost dobrého pohybu hráčů, kvalitní přihrávky, dobrý timing, efektivní využití prostoru atd. – o nich jsme psali v první části článku a v některých částech tohoto článku.


Vítězslav Carda

 
Komentáře
2 komentáře k “ÚTOČNÉ SYSTÉMY II/II”
  1. filippo napsal:

    super články, veľmi pomáhajú 🙂

     
  2. Drakouš napsal:

    Na vaše stránky jsem přišel náhodou,
    Florbal hraju rekreačně,nemáme v blízkém okolí větší halu,ale pustil jsem se do trénování dětí.Trening si dávám dohromady z vlastních asi patnáctiletých zkušeností,ale proč vymýšlet vymyšlené.Myslím si ,že pomoc potřebují hlavně začínající trenéřii ,případně co dělat i na vyšších úrovních.
    Moc vám fandím.

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu