TRÉNINK STŘELBY

O královně herních činností – střelbě jsme už podrobněji psali. Článek se věnoval rozboru statistik střelby a toho, co se z nich dá vyčíst. Závěry byly myslím očekávané a odpovídající tomu, co trenéři znají z praxe. Různé druhy střelby se používají dle situace, důležité je načasování a překvapivost střelby, činnosti těsně před střelbou – uvolnění, odskočení a činnosti po střelbě, dorážení popř. rychlé zapojení do dalších akcí. V dnešním článku se budeme zlehka věnovat tomu, jak se učit střílet.

Videí ukazujících správnou techniku střelby se dá najít už poměrně mnoho. Jedny z prvních byly z dílny Patrika Lönella a možná si na ně vzpomínáte pod názvem Skottskolan. Patrik před nějakým časem stránky předělal a nabídl na nich i nová videa s kompletní škálou střeleckých stylů a způsobů. Podobná videa i s komentářem se dají najít i na stránkách Salmingu. Na správnou techniku střelby se tak můžete podívat a není myslím nutné se zdržovat zdlouhavými popisy.


Střela tahem


Střela příklepem


Střela zápěstím

Střela tahem, příklepem a zápěstím jsou základní typy střelby, které musí mít zvládnuté každý florbalista. V současném moderním florbalu pak využije hlavně střelu zápěstím, méně pak ty dvě zbylé. Pryč jsou doby, kdy hráči měli čas se dlouho na střelu připravovat, rovnat si míček na čepeli a zdlouhavě se napřahovat. Nejúčinnější střelou je dnes ta nejrychlejší, tedy střela zápěstím a prvním dotykem (tzv. z první). Góly nejčastěji padají z prostorů před bránou (zóny 5 a 8 – viz obrázek), kde se střelec nachází v nejvýhodnější pozici a úhlu, ale kde je zároveň zahuštěný prostor a času na střelbu je tak minimum. Střelu zápěstím (popř. krátkým příklepem) z první by měli tedy mít hráči zvládnutou nejlépe a jejímu tréninku by se měli věnovat nejvíce. Ostatní druhy střelby se ale určitě také dají využít, střela tahem např. po výběhu do středu hřiště ze zóny 7 a 9 a střelba příklepem ze zón  1 a 3.

K zahození není ani umět další typy střelby, střelbu bekendem nebo freestylové zakončení např. zpoza brány. Trochu samostatnou kapitolou je zakončení ze vzduchu, které je nutné také trénovat, protože ne vždy přijde přihrávka pěkně po zemi a zahodit vyloženou šanci skórovat  jen proto, že hráč nedokáže trefit skákavý míček je trestuhodné. Trenéři by tedy na tuto činnost neměli zapomínat a do tréninku cvičení se skákavou přihrávkou a zakončením ze vzduchu zařazovat. Těžko pak trenér může své svěřence vinit za to, že v zápase zmiňovanou šanci nepromění, když s nimi tuto herní činnost netrénuje.

A kam učit hráče střílet? Odpověď je celkem jednoznačná. Do volných prostorů. Možná se odpověď může zdát triviální, ale je logická a poukazuje na velmi rozšířený nešvar. Hráči totiž místo aby stříleli se zvednutou hlavou do míst, kde brankář nestojí, popř. do míst, která nemá tak dobře pokrytá, se snaží, častou s pohledem zarytým do země nebo dokonce se zavřenými oči, vystřelit hlavně co nejtvrdší a tudíž nejefektnější střelu, která ale letí mimo, nebo brankaři přímo do břicha a ten ji v klidu chytí, aniž by se musel vůbec nějak namáhat. Takové střely jsou k ničemu. Umístěná střela nad nohu  brankáře k tyči je ta nejlepší a může to být klidně střela pomalá, slabá a nezajímavá, ale trefuje volný prostor v bráně, který brankář jen velmi těžko pokrývá a je tak vždy nebezpečná. Jsou i další důvody proč nestřílet takzvaně do šibenice. Pokud totiž střela mířená do horních rohů bránu náhodou netrefí, tak míček skončí mimo hřiště a je tedy odevzdán soupeři, který pokračuje rozehrávkou z rohu. Nízká střela má naopak šanci se udržet odrazem od mantinelu ve hře i v případě, že půjde mimo bránu a útočící tým tak může při troše štěstí a aktivity pokračovat ve hře a tlaku. Navíc prostory v horních rozích brány, které se mohou zdát volné, ve skutečnosti volné nejsou – viz video. Míček má totiž jinou trajektorii než je pohled hráče.


Při přípravně tréninkových cvičení tak na tyto věci myslete. Nutně hráče v cvičeních střílet pod tlakem obránců střelou prvním dotykem, dělejte cvičení na zdokonalování střelby zápěstím, učte hráče trefovat míčky i ze vzduchu. Použijte pomůcek tak, aby se hráči museli dívat a rozhodovat kam zakončí (jednoduše třeba tím, že za bránou bude stát druhý brankář, který bude hráčům ukazovat, do jakých míst v brance mají zakončit). A když na to máte čas a kapacitu, udělejte s hráči i individuální střelecké tréninky. Příklad toho, jak takový trénink vypadá si můžete prohlédnout na videu níže:

Popis videa z dílny Oscara Lundina, jednoho z trenérů Warberg IC:
Na videu můžete vidět Tera Tiitua, Magnuse Svenssona, Mattiase Wallgrena a Jimmyho Lindbloma na střeleckém tréninku. Důležitou komponentou tréninku je, že každá střela se počítá. Nezáleží tedy na kvantitě střel, ale kvalitě. Hráči se vždy před každým cvičením zhluboka nadechnou a maximálně soustředí. Velký důraz klademe též na práci nohou, která je obzvláště důležitá – pokud se nohama a tělem dostanete ještě před střelou do správné pozice, trefíte míček ideálně a střela tak letí tam, kam chcete. Hodně trénujeme střelbu ze zón 4 a 6, protože současné kvalitní týmy nám svou dobrou obranou hrou často nedovolí střílet ze zón 5 a 8 a tak musíme střílet z volnějších zón 4 a 6, kde je příležitostí ke střelbě více.


Vítězslav Carda

Obrázek a videa: Floorballshootingschool.com, Salming, floorballcoach.org, Oscar Lundin

 
Komentáře
3 komentáře k “TRÉNINK STŘELBY”
  1. Tomáš napsal:

    Hezký článek, jen mě mrzí, že na videích, kde to učí a mají čas na přípravu, tak mají dopřah až někam k hlavě… Měl by být do pasu, učili nás to i na školeních… A snažím se to svěřencům i vštěpovat…

     
    • Netty napsal:

      Hrajeme s klukama na škole asi 3 roky a na každým tréninku nám vštěpovali, že střela má být maximálně do pasu, aby jsme taky někoho nezranili (přece jenom nejsme profíci a je to jen kroužek). A sem tam, když dávaj v tv zápas z florbalu, kde hrajou proíci, tak většina střel je od ramen k ramenám 🙂 Tak to pak je těžké se něco naučit 🙁 Když nás to učej, tak a profíci to dělaj tak 🙁

       
      • VC napsal:

        V pravidlech je:
        507/2 Přestupky vedoucí k volnému úderu
        Zvedne-li hráč v poli čepel hokejky nad úroveň pasu v nápřahu vzad před zasažením míče, nebo při došvihu vpřed po zasažení míče.
        To platí i pro falešné střely. Vysoký došvih je dovolen, není-li jiný hráč v těsné blízkosti a nehrozí-li nebezpečí zranění. Za úroveň pasu se pokládá úroveň hráčova pasu při vzpřímeném postoji.
        605/3 Přestupky vedoucí k dvouminutovému vyloučením na trestnou lavici
        Proviní-li se hráč nebezpečnou hrou hokejkou.
        To platí i pro nekontrolovaný nápřah, došvih nebo zvedání hokejky přes soupeřovu hlavu, pokud je to považováno za nebezpečné či rušivé pro soupeře.

        Důležité je „Vysoký došvih je dovolen, není-li jiný hráč v těsné blízkosti a nehrozí-li nebezpečí zranění.“ a „…pokud je to považováno za nebezpečné či rušivé pro soupeře“. V praxi to znamená, že je na posouzení rozhodčího kdy došlo vysokým došvihem (běžně to platí i pro nápřah) k ohrožení jiného hráče. Takže pokud nápřahem nebo došvihem hráč nikoho neohrožuje, tak to klidně může dělat. Rozhodčí jsou v tomto dost tolerantní, což je dobře, protože správná technika střelby (a vidíte to i v zápasech) je s mnohem vyšším nápřahem a došvihem než k pasu (např. u střelby příklepem jde čepel při nápřahu někam na úroveň ramen a při došvihu vysoko nad hlavu).

         
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu