TRÉNINK NEJMLADŠÍCH KATEGORIÍ aneb KDY UŽ BUDEME HRÁT?

Základním požadavkem na trénink (nejenom) dětí je zábavnost. Důležitých aspektů je více. Respektováním sensitivních období pro přípravu tréninkového obsahu počínaje, správnými formami kloubní mobilizace namísto pasivního strečinku pokračujíce, upřednostňováním biologického věku před kalendářním konče. O těchto a dalších náležitostech přípravy florbalových nadějí jste slyšeli nebo uslyšíte na trenérských školeních. Nyní se zaměřím na klasický příklad vedení tréninku dětí doprovázeného tradičními otázkami „Kdy už konečně budeme hrát?“

Problém nastává především v nepochopení odlišností trénování dětí a dospělých. Začínající trenér – většinou sám hráč juniorského či seniorského věku – vede trénink stejným nebo velmi podobným způsobem, jako je zvyklý ze svých tréninků. Jenže pro děti se trénování touto formou vůbec nehodí! Dětský trénink má zcela jiné cíle, vypadá diametrálně odlišně ve všech směrech včetně přístupu ke svěřencům. Vím z vlastní zkušenosti, že není lehké toto pochopit a ihned realizovat. Chce to čas a pomůže občasná návštěva a zhodnocení tréninku zkušenějším trenérským kolegou, šéftrenérem.

Jednou z hlavních odlišností je požadavek všestrannosti. U dětí se nevěnujeme pouze nácviku a rozvoji florbalových dovedností. U nejmladších kategorií převažuje všestrannost nad specializací. Řekněme, že u přípravek je to takových 30 procent florbalu na 70 procent všeho ostatního. Poměr ve prospěch specializace se obrací až od starších žáků, výrazněji pak od kategorie dorostu. Čím více pohybových dovedností mladý sportovec zvládne, tím se jeho předpoklady pro úspěšnou kariéru ve zvoleném sportu zvětšují. Preferujeme co nejširší rejstřík pohybových aktivit, raději více hrubě osvojených dovedností než málo perfektně zvládnutých. Dokonalé provádění techniky a mnoho opakování se týká specializace, tedy florbalových činností. Buďme rádi, že děti kromě florbalu stíhají i jiné sporty nebo kroužky, pokud jim sami nemůžeme nabídnout dostatečný týdenní program ve spolupráci s rodinnými aktivními víkendy.

Existuje mnoho příkladů sportovců světové úrovně, kteří na „svůj“ sport přešli až na rozhranní dětského a mládežnického věku. Vzpomeňme například dřívější basketbalistku Martinu Sáblíkovou nebo původně házenkáře Jana Železného. Na druhé straně je obecně platné tvrzení, že ke sportovnímu mistrovství je zapotřebí desetiletého tréninku nebo 10 000 tréninkových hodin dané specializace. Když napočítáte 7-10 let od kategorie starších žáků, výsledkem je dospělost. Zatímco když byste počítali 10 let od první třídy základní školy, výsledkem není seniorská kategorie, do které vrcholnou výkonnost směřujeme. Dětství je jen přípravnou etapou.

Čím se dále liší dětský trénink od dospělého? Jistě v přístupu. Děti se nedokáží koncentrovat dlouho na stejnou činnost nebo výklad. Proto k nim mluvíme stručně, jasně a volíme formulace, aby jim rozuměli. Oni nerozumí významu slov jako je zodpovědnost, forčekink nebo slabá strana hřiště. Musíme mluvit „dětskou řečí“, aby nám rozuměli. Čím víc asistentů na tréninku máme, tím lépe. Poskytování zpětné vazby je velmi důležité (viz sendvičový způsob K-K-K z příspěvku o koučování) a proto by nás mělo být na tréninku více. Více asistentů znamená více pochval, lepší korekci hráčské techniky.

Děti mají ohromnou potřebu pohybu, jsou snadno ovladatelné a provádějí sport pro pohyb samotný. Jednou z toho vyrostou a budou jej jako my provádět ne pro pohyb samotný, ale pro jeho výsledek – vyzkoušejte říct „oběhněte tělocvičnu“ a uvidíte ten rozdíl mezi elévy a muži. Později nebudou běhat jen tak, ale jen za míčem za vidinou vítězství, nebo aby shodili na váze či se líbili opačnému pohlaví. Už bylo napsáno, že musíme využít dětský věk k všestrannému rozvoji motoriky. Zkrátka se svěřenci musí stále hýbat. Důležitou „maličkostí“ je přizpůsobování tréninkového prostoru věku svěřenců. Kdo vede s žáčky florbalové cvičení na polovině hřiště (prostor jako pro dospělé), dělá to zkrátka špatně.

Pokud se hýbou v tréninku málo, je chyba v nás trenérech. Špatně jsme jej naplánovali, provedli. Vyzkoušejte tzv. metodu chronometráže. Poproste někoho, aby přišel na trénink, náhodně si vybral jednoho žáčka a stopkami zaznamenal veškerý čas, co se bude hýbat. První výsledky pro vás budou nejspíše kruté. Na základě toho své přípravy změňte a vylepšete tak, aby čas, který děti stráví aktivitou byl vyšší a trénink efektivnější. Raději nebudu říkat kolik procent času byli děti v pohybu, když jsem to vyzkoušel poprvé – i díky tomu jsem pochopil nutnost zapojení více lidí, i rodiče mohou být asistenti. Spíše se pochlubím, že se mi během pár tréninků a diametrálně odlišnému přístupu aktivní čas podařilo ztrojnásobit. Vyzkoušejte si to sami, poproste někoho a ověřte si do jaké míry jsou vaše tréninky efektivní!

Pokud efektivní nejsou, často se v praxi stává, že trenér trestá své svěřence za vlastní chyby (kapitola trestů je složitá sama o sobě, vydala by na sáhodlouhou diskuzi). Například se hráči začnou pošťuchovat a trenér je seřve či potrestá jinou formou. Podívejme se na to z jiné perspektivy. Proč se žáčci začali prát? Co měli v daný okamžik dělat? Nic! Jen stát ve frontě než na ně dojde řada. Aha! Neměli zadaný žádný úkol, nebyli zapojení do žádné (natož zábavné) činnosti. Prostě se začali nudit. A trenér je potrestá za svou vlastní chybu. On ten trénink špatně zorganizoval. Kdyby byli žáčci správně zapojeni, trénovali by, bavilo by je to a neměli by ani čas pomýšlet na hlouposti jako v daném modelovém případě.

Bavíme-li se o efektivitě tréninku, pak alfou a omegou je skupinový trénink. To je univerzální lék, jehož poučení trenéři využívají denně. Proto rozdělujme hráče podle věku nebo stupně rozvoje florbalových činností. Rozdělení hřiště (a žáčků) na třetiny je vždy efektivnější. V každé části jim nabídněme jiný obsah a po krátkém času, například po 3 minutách se vymění. Za 10 minut tak žáček přijme mnoho podnětů, trénink je pro něho pestrý. Pokud by všichni prováděli totéž současně, efektivita by byla mnohem menší. Celých deset minut by například mohlo trvat jedno cvičení z těch tří, a přitom by jej jedinec absolvoval (díky trojnásobnému počtu zapojených) ve stejném počtu provedení jako ve skupinové formě.

Ideální formou skupinového tréninku je metoda stanovišť, která kalkuluje s krátkými časovými intervaly a obrovskou pestrostí za krátký časový úsek. Pro efektivní využívání času tréninku využíváme i čas ve „frontách“, pokud už fronty být musejí – třeba formou florbalové abecedy. Obecně by měl dětský trénink pro žáčka vypadat tak, že si vlastně stále hraje. Pro trenéry to znamená učení herními formami. My víme, že se žáčci učí, oni to cítí tak, že si hrají, díky tomu je to baví. Herní formou nelze obsáhnout úplně vše, drtivou většinu však ano. Nutný nácvik by neměl být dlouhý a měl by být prokládán hrami. Cvičení – hra – cvičení – hra se nám tak podobným způsobem stále opakují ve skupinových formách. Takto vypadá dětský trénink a otázku zmíněnou v nadpisu nikdy neuslyšíte. Zapomeňte na „dospělácké“ řazení cvičení – cvičení – cvičení – hra.

Často říkám, že trenér dětí by se měl snažit chovat jako Mirek Dušín z Rychlých šípů (poznámka pro nejmladší generaci – Mirek Dušín je postava z knih Jaroslava Foglara a je to člověk zásadový, charakterní, čestný, který vždy jedná správně, zkrátka hotový ideál). Trenér je pro děti vzorem, naprostou autoritou. Tudíž jestliže jako trenér po svěřencích něco vyžaduji, musím konat to samé, jinak to nefunguje. Trenéři dětí by tak měli být těmi nejlepšími z klubu. Z předchozích řádků je snad poznat, že trénování dětí a dospělých je diametrálně odlišné, stejně tak k tomu trenéři musí přistupovat. Jejich hodnocení se provádí těžko (nikdy na základě výsledků), vždy až s odstupem na základě vychovaných hráčů (a také lidí, kteří neměli tolik talentu, aby se ve florbalu uplatnili a i díky dobrému trenérovi jsou z nich i dnes zdraví lidé se sportovním duchem).


Jiří Kysel

Obrázek: Martin Flousek, xflorbal.cz

 
Komentáře
Jeden komentář k “TRÉNINK NEJMLADŠÍCH KATEGORIÍ aneb KDY UŽ BUDEME HRÁT?”
  1. Ivana napsal:

    Skvěle napsáno,skvěle po/uchopeno – díky…přeji více takových trenérů a vůbec lektorů všem dětem!!!

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu