Trenér očima generací – seniorské týmy

FLORBALMAG.CZ přináší další z řady článků – autorkou článku je Veronika Jenčková.

A je tu pokračování článku, kdy kapitánky východočeského ženského týmu IBK Hradec Králové odpovídali na otázky, jak by měl vypadat jejich ideální trenér. Co holkám  jejich florbalová srdce napovědělo, se dozvíte níže. A ještě malá poznámečka: tento článek nemá za úkol kritizovat některého ze současných, minulých či budoucích trenérů, nicméně by mohl fungovat jako zpětná vazba.

Teď se na odpověď vrhly:

Lůca – Lucie Linhartová – ženy A

Pája – Pavla Brodská – ženy B

Otázka č. 1: Jaký vztah by měl mít trenér k tomuto sportu?

Lůca: Trenér by měl velkou mírou zasahovat do celkové činnosti florbalového klubu, především tréninku. Vztah trenéra ke sportu, a tím myslím všeobecně nejen k florbalu, by měl být především pozitivní, mít vztah k lidem. Měl by se zabývat motivací hráček a sport by ho měl bavit.

Pája: Samozřejmě velmi kladný, s dlouholetou praxí a zkušenostmi

Otázka č. 2: Jak moc by to měl „žrát“?

Lůca: Jak se říká, všeho s mírou:) Ale jeho postoj by měl být takový, že bude docházet na většinu tréninku a motivovat nás jak na příchod dalších tréninků, tak na zápasy, na hru. A jak nás, tak trenéra, to bude především bavit. Nic není lepší než docházet natěšený na trénink a hrát s chutí, protože nás to baví!

Pája: Měl by to žrát s nadhledem a noblesou 🙂

Otázka č. 3: Jsou pro Tebe důležité jeho zkušenosti?

Lůca: Ano, zkušenosti jsou pro mě důležité, za předpokladu, že je samozřejmě trenér předává dál 🙂 Odpovídající zkušenosti ze sportovního života jsou velkým přínosem pro všechny hráčky. A podle mě se díky této zkušeností odvíjí i respekt na tréninku.

Pája: Stoprocentně.

Otázka č. 4: Vidíš nějaký rozdíl mezi trenérem-mužem a trenérem-ženou, jaké jsou podle tebe jeho/její výhody?

Lůca: Těžko se odpovídá na tuto otázku a soudí, když zkušenosti s trenérem-ženou nemám. Ale asi by to bylo jednoduší v pochopení nás ženských 🙂 Přeci jen potřebujeme jiný přístup a zacházení než se dostává na mužském tréninku. To co chlapy může motivovat, tak nás naopak může demotivovat.

Pája: Ano vidím rozdíl. Pro ženský tým má žena-trenérka více pochopení, lépe reaguje na podněty žen/dívek a snadněji pracuje se „zranitelnou duší“ dívek, má možná více trpělivosti ? Muž má větší autoritu, s ničím se moc „nemaže“ – což může mít i své výhody, trénink je dynamický.

Otázka č. 5: Je pro tebe důležitý jeho vzhled (postava, obličej)?

Lůca: Neříkám, že by nebylo pěkné se na co koukat, ale není to pro mě důležité 🙂 Hlavní je aby to měl srovnané v hlavě a předával nám zkušenosti, dovednosti a radost ze hry!!

Pája: Absolutně ne.

Otázka č. 6: Souvisí vzhled s respektem?

Lůca: Neříkám, že nutně souvisí, ale je nutné zařadit kromě povahových rysů a vědomosti o tréninku i tělesnou zdatnost. Když někdo vypadá mladě, má to o to těžší přesvědčit okolí a vybudovat si respekt.

Pája: Nemyslím si to.

Otázka č. 7: Jak by měl trenér rozdávat příkazy?

Lůca: Tak to je těžké… Trenér musí být přísný, ale zároveň chápající, přátelský a schopný volit obsah a metody tak, aby příkazy byly pro nás jasné a stručné.

Pája: Pokud má trenér autoritu a funguje dobře zároveň jako učitel, „rádce“ , tak nemusí řešit jak rozdávat příkazy.

Otázka č. 8: Jak by měl vysvětlovat cvičení nebo taktiku?

Lůca: Musím se opakovat – vysvětlovat jasně a stručně. Zbytečně nekomplikovat nějaká těžká cvičení a dělat je těžší než opravdu jsou. Mnohdy jednoduchá cvičení vedou k lepší změně pro nás. Tím ale nechci tvrdit, abychom zůstali jen u jednoduchých cvičení, musíme se posouvat dál a zkoušet různé taktiky a s tím se pochopitelně zvedá i náročnost cvičení.

Pája: Měl by ji vysvětlovat tak, aby ji pochopil každý a nevyvolal zároveň pocit nejasnosti, stresu z nepochopení. Případně zopakovat dvakrát + oční kontakt s hráči, jako že „chápem“?

Otázka č. 9: Je potřeba asistent, nebo ne? Jestli ano, jak by měli mít rozděleny role?

Lůca: Asistent je důležitou součástí tréninků. Měla by fungovat spolupráce mezi trenérem a asistentem, domluvit se na řízení a cvičeních. Asistent pomáhá při vedení tréninku, dohlíží na správnost provedení tak jako trenér a má na starost především rozcvičení hráček. Když nemůže trenér je tu právě ON, který převezme mnohdy i roli hlavního trenéra.

Pája: Záleží na velikosti realizačního týmu. Role by měli mít rozdělené jasně, aby nedocházelo k dezinformacím.

Otázka č. 10: Co jsou podle tebe nejdůležitější kriteria pro nominace na zápas?

Lůca: Především výborný zdravotní a fyzický stav jedince, poté individuální přístup docházky na jednotlivé tréninkové jednotky a výkonnost hráčky.

Pája: V první řadě fyzická, herní zdatnost (=odvíjí se ze zkušeností hráče, účasti na tréninkách, odvedených výsledků, snahy, nadšení)

Otázka č. 11: Jak by měl trenér s týmem komunikovat?

Lůca: Trenér musí s týmem, s hráčkami, komunikovat. Pro mě je to velice důležitá složka. Jak hráč, tak trenér má své cíle, které chce splnit, a aby jich dosáhl, musí s týmem komunikovat. Komunikaci si představuji přátelskou, povzbuzující a v různých situacích jinou. Něco jiného je komunikovat s hráčkami při tréninku a mimo trénink. Nejenom slovní komunikace, ale i gesta a jeho přesvědčování musí být motivací pro nás. Při tréninku by měl trenér upozornit, co bylo špatně a na nás je si to uvědomit a pracovat s chybou.

Pája: Trenér vede tým jako celek, měl by však mít povědomí o jednotlivcích a komunikovat tak i individuálně s každým hráčem. Komunikace by neměla být nastavena jen na principu direktivním (ale i tento způsob je na místě v určitých okamžicích např. u důležitých rozhodnutí – hráč by měl vždy respektovat tato rozhodnutí trenéra). Pokud hráč nerespektuje trenéra, nemůže komunikace nikdy fungovat.


Adam Wollný ve spolupráci s florbalmag.cz

Foto: Veronika Jenčková

 

Nelze přidávat komentáře.

Partner webu

Partner webu