Florbalový trenér – vše o tréninku florbalu

Cesta k dalšímu rozvoji mládežnického florbalu JmFbU a ZlFbU

Komise mládeže  předložila minulý rok trenérům, hráčům a vedení klubů materiál, kterému je potřeba věnovat zvýšenou pozornost tak, aby došlo ke zkvalitnění práce s mládeží na všech úrovních. Předkládaný materiál vychází z myšlenek dlouhodobého modelu rozvoje švédského florbalu, který je  založený na pochopení jednotlivých etap vývoje člověka především při respektování  biologického  (nikoliv  chronologického  věku).  Dalšími  zdroji  předkládaného materiálu jsou současné obecné poznatky z přípravy mládeže ostatních sportovních odvětví (například ledního hokeje).

Základní myšlenkou je potřeba získávání dalších zkušeností prostřednictvím odborné přípravy a účastí v soutěžích, které berou v úvahu další individuální vývoj sportovce. Důležité je, aby si níže uvedené  body vzali ve své každodenní praxi za své všichni trenéři a hráči. Pokud chceme naučit hráče prvky současného mezinárodního florbalu, je na místě o nich neustále hovořit  a  diskutovat  a  především  pak  v  praxi  uvedené  činnosti  průběžně  opakovat, procvičovat a drilovat. Neméně důležitá je také kvalita tréninku a aktivní, pozitivní způsob vedení hráčů v samotném utkání.

1. stupeň = Trénink odpovídající věku – strukturovaný florbal

Je nutné změnit způsob přípravy. Především se to týká nejmenších dětí. Zatížení by mělo odpovídat biologickému věku dítěte. Například u věkové kategorie 6 – 9 let je vhodné volit maximálně dvě tréninkové jednotky v týdnu v délce 1,5 hodiny a absolvovat maximálně (ne vždy –  nutně) dva turnaje za měsíc. Absolutně se musí změnit metodika a to zejména ve prospěch  individuálních dovedností. Základem tréninků musí být primárně vedle rozvoje všestrannosti také  nácvik herních činností jednotlivce. Z dětí se musí „vypustit“ agresivita životního úspěchu a tlak na výsledek. V tomto věku by se mělo zapomenout na jakoukoliv specializovanou kondiční složku  přípravy. V přípravném období (období prázdnin) by měli děti hrát jenom hry, případně provozovat  jiné sporty. Opět – absolutně bez specializované kondiční složky. Ta se rozvíjí v rámci her automaticky sama. Není potřeba za každou cenu trénovat přes léto čtyřikrát týdně. Nemá to žádné opodstatnění. Z časového hlediska by měl být poměr práce a odpočinku dodržen. Florbalová sezóna trvá od října do března, tak proč by tedy odpočinek (samozřejmě aktivní) neměl trvat od dubna do září?

V žákovském  období  má  mít  florbal  jednoznačně  charakter  zájmového  kroužku  bez jakéhokoliv tlaku na výsledek. V těchto kategoriích je potřeba upřednostňovat vedle rozvoje všestrannosti především trénink dovedností. Až od dorosteneckého věku začínáme hráče takticky  připravovat a do detailu vysvětlovat systémy, dbát na jejich dodržování a situace opakovat. Každý  trenér musí mít do detailu propracovanou filozofii hry svého mužstva. U hráčů je nutné vybudovat  návyk sledování jednotlivých herních situací s možností využití audio-vizuálních  prostředků.  Každý  hráč  musí  přesně  vědět,  jak  se  má  v  jednotlivých situacích chovat. To, že se budeme od  dorosteneckých kategorií více věnovat systematice však nevylučuje potřebu se stále věnovat rozvoji individuálních dovedností.

Pozor – florbal by zbytečnými nároky a tlaky na výsledek v žákovském období neměl plíživě otravovat  dětskou duši, ale spíše  zvyšovat její závislost na hře. Potom nebude vznikat problém, aby se kluci sami vrhli do nejtvrdší práce v pozdějším období čtrnácti patnácti let (dle svých fyzických dispozic). Praxe jednoznačně poukazuje na to, že právě v tomto období (15-16 ti let)  se rozhoduje o dalším sportovním osudu hráče.

2.stupeň = Individuální trénink techniky – důraz na provedení a detail

Pokyn pro trenéry mládežnických týmů se týká všech herních cvičení. Je třeba pracovat v menších   skupinách při častém opakování jedné situace, organizovat individuální tréninky, zaměřené  na zdokonalení techniky. Je potřeba mít čas a prostor na korekce. Jen tak lze danou  činnost  zautomatizovat,  zafixovat  a  provádět  ji  přesně..  Na takto  specializovaný trénink je dobré zajistit dostatečný počet školených, ale i dobrovolných trenérů (např. z řad rodičů). Stejně tak hráči mohou i doma rozvíjet individuální techniku, například – techniku hole a dribling .

3. stupeň = Trénink dynamiky a výbušnosti

Zkušenosti ukazují, že v porovnání s elitním florbalem na mezinárodní scéně jsme pomalejší. Chybí nám agresivita, výbušnost, dravost. V tréninku je tedy nutné více dbát na intenzitu, volit kratší zatížení a odpovídající odpočinek, vytrvalostní dávkování hráče jen zpomaluje a mají tendenci  pracovat v jednom tempu bez zrychlení, akcelerace. Vedlejším produktem tréninku dovedností v maximální rychlosti je pak i potřebná kondice. Kondice však nemá být hlavním tématem tréninku.

4.stupeň = Herně- taktické dovednosti – nácvik kombinací a systémů

V této oblasti pracovat s prvky aktivity, včasnosti a  překvapení.  Rychlý přechod z obrany do útoku a nebo okamžitý agresivní forčekink se snahou o rychlé znovuzískání míčku po jeho ztrátě jsou jedním z hlavních atributů dnešního florbalu. Musíme od hráčů v tréninku a ve hře vyžadovat aktivní a těsný odstup od hráče, tak, aby měl soupeř co nejmenší manévrovací prostor. Pasivní obranná rozestavení např. 2-1-2 dnes v mládežnickém florbale na světové úrovni prakticky ztrácí význam a  týmy, které se nepřizpůsobí, nemají šanci na úspěch. Hráčům musí trenéři vtisknout aktivní myšlení a rychlý přístup po celé ploše hřiště. V tréninku i v zápase hráče podpořit ve snaze po  agresivním napadání a netrestat je, když někde „propadnou“. Současně trénovat správné aktivní vytlačování hráče s míčkem do stran či přehuštěného prostoru.

5. stupeň = Přímočarost v útočné fázi – tah na branku

Většina útočných akcí končí v rozích, nebo u mantinelů důležitý je tedy nácvik akce směrem k  brance,  ať z rychlého protiútoku, tak z výměny postavení v útočné polovině soupeře. Musíme  hráče  nutit  ke  clonění  a  dorážení.  Minimálně  jeden  hráč  před  brankou  je  v současnosti nutnost, umocněno včasnou a pohotovou střelou obránce ze střední vzdálenosti. Každé tréninkové cvičení lze zorganizovat tak, aby jeden clonící a druhý dorážející hráč byli již při samotném náběhu k cvičení v uvedeném prostoru před brankou a obránce střílel pod tlakem. Základem je tedy vytvářet  u hráčů návyk pro činnosti jako je tlak na branku, orientace v prostoru před brankou a včasné dorážení.

6.stupeň = Podpora individuálnímu rozvoji

Trenéři by měli více dbát na to, aby nechali hráče hrát a tvořit a dávali jim větší prostor pro vyniknutí jejich individualit.  U dobrého střelce rozvíjet jeho přednost, věnovat střelbě prostor v tréninku a pozitivně hodnotit i jeho snahu zakončovat v utkání. Tvořivému hráči naopak nevytýkat přihrávku. U obránců podporovat herní řešení situací, především při založení útoku pod tlakem. Nenechat je, aby se jen zbavili míčku, ale nacházeli i různé kombinační nebo individuální varianty řešení. Obránce by měl aktivně podporovat útok a zapojovat se se do zakončení při rychlém protiútoku, nebo se zapojit do aktivní útočné hry v útočném pásmu. Velice důležité je „nepředělávat“ hráče ale pouze odstraňovat jejich případné nedostatky.