TEORIE VERSUS PRAXE

Podívejme se na věčný rozpor teorie a praxe na příkladu florbalu. Praxe s teorií by měly jít ruku v ruce a navzájem se díky své provázanosti ovlivňovat. Teorie by bez praxe neexistovala a měla by vycházet z potřeb praxe (například témata závěrečných prací studentů vysokých škol). V realitě se jejich skloubení daří jen velmi složitě, uvažme, jak málo praxe nabízí současná trenérská školení. Je zvláštní, že si můžete na florbal udělat doktorát a přitom nevytáhnout paty z knihovny, nepotřebujete ani stáže, ani vlastní praxi. Je snad cennější akademické vzdělání odtržené od sportu než praktické zkušenosti?

Anglické slovo „Trainer“ není českým ekvivalentem trenéra. V české kotlině splývají pojmy KOUČ („Coach“) a TRENÉR v jeden. Zjednodušeně – kouč jako ryzí praktik řídící utkání, trenér jako odborník na přípravu týmu. Takhle jednoduché to bohužel není, rozdělení funkcí realizačního týmu i přesahy jednotlivých rolí jsou značné. Velký handicap mají trenéři bez vlastní hráčské minulosti. Na druhou stranu i výborní hráči bez znalosti trenérského základu jsou ve složité pozici. Na rozdíl od zmíněných „neflorbalistů“ si tuto mezero mohou doplnit. I zde je to především o vlastních zkušenostech.

Položme si otázku, kdo je florbalový odborník? Je jím ten, který dokáže popsat herní situace s určením chyb v televizním přenosu? Takových jsou mraky. Popsat co se stalo špatně a jak by to mělo být správně je jednoduché, ovšem složité je to ty hráče opravdu naučit, vychovat je. Nebo je odborníkem ten, který sport zkoumá zvenčí, honosí se akademickými tituly a nikdy nebyl na střídačce nebo v kabině? Anebo je snad odborníkem ten, který prošel úspěšnou hráčskou kariérou, ale nedokáže herní činnosti ani popsat, natož je naučit?

Pro každého z nás, kdo usilujeme o co nejhlubší poznání florbalu je skloubení teorie s praxí velmi důležité. Každý máme jiné vlohy, jinou oblast zkušeností a každému jde něco trochu lépe na úkor jiné dovednosti, podobně jako to mají hráči s dovednostmi s florbalkou. I trenéři by měli pracovat na odstraňování svých nedostatků za účelem větší komplexnosti. Navzájem si předávat své poznatky a sdružovat se ve funkčních týmech, učebnicovým příkladem z hokejového Nagana budiž Ivan Hlinka + Slavomír Lener. Oba zcela typově odlišní, nicméně pro tým stejně důležití, podobně třeba z nedávné hokejové reprezentace Růžička + Jandač.

Florbalových trenérů přibývá, ale stále je nás hodně málo. Navíc je úplně jinou prací trénování mládeže a dospělých, značné odlišnosti jsou i v mužských a ženských kategoriích. Přibývá trenérů z řad bývalých hráčů i z mimoflorbalového prostředí. Snad se bude florbal i díky trenérům posouvat kupředu, trenéři budou mezi sebou více spolupracovat a méně se hádat. Anebo spory přetečou, nejrůznější odborníci se sjedou na pár dní společně k bouřlivé diskuzi a výsledkem bude konsensus, který pomůže florbalu i trenérům…


Jiří Kysel

Foto: ansik

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu