SALIBANDYCAMP – den třetí

Ranní rozcvičku si ještě před snídaní bere na starost Tomáš. Krátký výklus, běžecká abeceda (předkopávání, zakopávání, poskoky bokem atd.) a na závěr fotbálek – to je rozcvička třetího dne SALIBANDYCAMPU.

Děti jsou rozděleny opět do dvou skupin. První trénink na hale má mladší skupina.

Začíná se fotbálkem do kterého se zapojují nejen děti, ale také instruktoři. Na obou stranách je vidět vzájemné povzbuzování a hecování. Končí fotbálek a následuje dodržení pitného režimu. Tomáš během pauzy popisuje trénink – rozběhání během kterého se děti také protáhnou, střelecká cvičení, nájezdy a hlavně dostatečný prostor ke hře (bude se hrát 3 na 3 na zmenšeném hřišti – děti tak budou v neustálém kontaktu s míčkem a stále pod tlakem).

Rozklusání vede opět Tomáš a nabádá děti, ať se během tréninku soustředí. Běh na špičkách střídá zakopávání a běh pozadu. Půl kolečka pozadu, další půl kolečko bokem se zapojením rukou, „sbírání jablek ze země“ (ruka se dotkne za běhu země), „sbírání jablek ze stromu“ (výskoky s nataženou rukou), výpady do strany (s přísunem) – jak po předu tak pozadu. Stále se ještě vyklusává a Tomáš nabádá k tomu, ať se děti soustředí na správné dýchání. Následuje série 4 krátkých sprintů do půlky hřiště. „Důležitý je start, pořádně se odpíchnout“ říká Tomáš. Děti jdou opět dodržet pitný režim. Tomáš mezitím vysvětluje, že toto byla ranní rozcvička, kterou dělají ve finském Koovee a opět upozorňuje na správné dýchání.

Jiný typ rozcvičky s Tomášem můžete vidět na videu:


 

Než se připraví brankáři na střelecké cvičení dávají trenéři za úkol dětem hrát si s míčky, aby využily prostor a čas na hřišti – dribling, otočky, přihrávky ve dvojicích či o mantinel. Brankáři jsou připraveni, následuje rozchytání brankářů z oblouku. Rychle pro míček, brankáři se vystřídají a jede se nanovo. Další střelecké cvičení obnáší krátké potažení míčku (cca 3-4 metry) a střelu – můžeme říci že se jedná o typického hada. Tomáš klade důraz na správné postavení nohou při střelbě a na napružení hokejky. Děti neustále hecuje a nechybí i slova chvály. Střelba od jednoho mantinelu, ze středu, od druhého mantinelu. Brankáři, kteří právě nechytají, má pod palcem David. Brankáři si napřed házejí ve dvojici dva míčky nad hlavu a chytají, dalším cvičení brankář míček hodí o zem a musí se co nejrychleji otočit a míček znovu chytit. Poslední cvičení je obdobné – brankář vyhodí míček do vzduchu, musí se co nejrychleji posadit na zem a znovu se zvednout a chytit míček. Na hřišti následuje cvičení s narážečkou – děti přihrávají po mantinelu Tomášovi, který jim vrací míček do pohybu na střed a následuje střelba. Tomáš neustále povzbuzuje děti, aby se soustředily, zvedly hlavu a kladly důraz i na přihrávku. Brankáři kteří nejsou teď tak v permanenci učí David žonglovat jednou rukou. Tomáš otáčí cvičení – přihrávka jde na střed, děti běží po mantinelu a následuje střelba. Brankáři, kteří nechytají, si mezitím přihrávají dva míčky hozením o zem zaráz. Změna cvičení – brankáři mimo branku jsou v základní postavení, David jim hází míček a brankáři mají za úkol co nejrychleji se postavit na nohy a vrátit míček zpět. David přidává na obtížnosti a po vrácení míčku následuje klik. Tomáš se s dětmi ve stejnou dobu věnuje střelbě z první, jen tentokrát od druhého mantinelu. Opět přihrávka po mantinelu s následným naběhnutím na střed se střídá se cvičením, kdy přihrávka jde na střed a náběh je po mantinelu. Střela z první, tahem, backhandem – děti zkoušejí všechno a ničeho se nebojí. Střelecké cvičení trvá přibližně 10 minut – následuje pauza na pití.

Poté soutěží děti v nájezdech – trenéři dětem za každou vstřelenou branku dávají čárečku, obdobně to funguje i u brankářů.

Důležitá je pro děti hra – trenéři tak na zbytek tréninku naplánovali pro děti hru na zmenšeném hřišti formou 3 na 3. Rychlé střídání na každé straně – děti tráví na hřišti 30- 60 vteřin, hra má tak tempo a spád. Trenéři neustále děti hecují – „Všechno do kasy“ nabádá děti Tomáš. Jak během hry tak během pauzy na pití Tomáš děti chválí a povzbuzuje k zakončení, k tomu, aby hráli s hlavou nahoře a nebáli se. V pauze také Tomáš říká, že přesně takhle, tedy 3 na 3 a na menším hřišti, hrají i hráči Koovee během tréninku. „Trenér je třeba schovaný za mantinelem a když míček vypadne ze hřiště, náhodně tam hodí další – cvičí tak naši reakci a pozornost. Otáčí se různě branky, hraje se v různých počtech hráčů na každé straně. Tak trénujeme my v Koovee a tak budete trénovat i vy tady na campu.“ říká Tomáš.

Po hře následovalo protažení – přitažení nohy k břichu, dozadu, sfinga na loktech, sfinga na rukách s pořádným záklonem hlavy. Tomáš opět upozorňoval na různé nedostatky při protažení, ale hlavně – chválil děti za jejich nasazení při tréninku.

Zatímco jedna skupina dětí trénuje v hale, dole v jídelně probíhá menší beseda s Kaisou o tom, jak náročná je práce fyzioterapeuta a o tom, jak to probíhá ve finském SSV. Realizační tým posledního vítěze Poháru mistrů je obsáhlý – kondiční trenéři, fyzioterapeuti atd. Kondiční trenéři mají na starost dynamické protažení a rozběhání před zápasem, po utkání pak na hráče čeká jen protažení krátké – delší protažení pak dělají hráči doma, ví co jim pomáhá, jsou to zkrátka profesionálové. „Pro Finy není problém jít na rozcvičku před zápasem ven, i když je metr sněhu a mínus čtyřicet, zajímavostí je protahování při dlouhých cestách na zápasy přímo v autobusech. Pozápasová masáž v autobusech není také ničím výjimečným.“ říká Kaisa. Do besedy vstupuje Pavel se svými postřehy – vysvětluje dětem, které svaly ochabují, které se zkracují a proč se tak děje. Na paškál přišla i strava sportovců – Pavel říká, ať se děti nezatěžují tím, že si na oběd třeba přidají, ale klade důraz na to, aby si v pozdějším věku dávali pozor na předzápasovou stravu. „V SSV bylo obvyklé jíst před zápasy těstoviny, kuře. Ve finálové sérii finské ligy jsme pak celou dobu jedli jen čínu.“ dodala Kaisa. Probralo se jídlo a na řadu přišel pitný režim. Všichni trenéři kladou velký důraz na pravidelné pití a dětem připomínají, že mají vypít během tréninku 1,5 – 2 litry obyčejné vody anebo vody se šťávou. Na závěr následovaly zvídavé dotazy dětí na Kaisu – jak dlouho je v Česku, co ji na její práci baví, jaké bylo vycházet s hráči SSV.

Odpoledne zase následuje trénink před kterým nechybí warm up pod vedením Kaisi, Tomáše a Pavla. Každý si bere menší skupinku dětí na starost a dělá s nimi jedno cvičení. Kaisa používá svůj oblíbený koordinační žebřík a ukazuje dětem různé cviky – po jedné noze, s úskoky bokem atd. Tomáš dělá s dětmi protažení a lehké posilování – sfinga, leh na břichu a zvedání natažených rukou od země, leh na lokti na boku a zvedání celého těla. Pro děti má asi nejzábavnější cvičení Pavel – děti stojí ve dvojicích naproti sobě, jedno dítě předcvičuje druhému v rychlém sledu sérii různých cviků a dítě, které stojí naproti, tyto cviky opakuje. Rozchytání brankářů vypadá následovně – střelecká cvičení z místa, z rohů, s narážečkou, hady. Cvičení jsou krátká, ale za to více dynamická. Krátké taktické pokyny ke hře a jde se zase hrát. Neustále hecování a povzbuzování během hry nepřichází jen od trenérů, ale už i od jednotlivých dětí. Opět tři občerstvovací pauzy a v krátkých přestávkách pokyny a postřehy ke hře – vše do útoku, nezatěžovat se obranou, hlava nahoře. Po hře, která má spád, následuje opět výklus a protažení pod vedením fyzioterapeutky SSV a SKV.

Po večeři následuje beseda s Davidem Rytychem, ze které vám přinášíme pár otázek dětí, jimž byl český reprezentační brankář zasypán.

Od kolika let chytáš?
Začínal jsem ve 12letech v Barrandově, ze kterého se pak stalo SSK Future.

V jaký týmech jsi působil?
Tornádo Barrandov, SSK Future, SPV, Josba, SSV Helsinky a od sezony 2012/2013 jsem hráčem švédského Helsingborgu.

V jakém týmu se ti líbilo nejvíce?
Nejspíš v SPV – plno kamarádů, mladých lidí, spousta legrace při cestách na zápasy.

V kolika letech si tě poprvé vybral nějaký tým?
V 21 letech si mě vybral právě SPV po MS 2008, které se hrálo v Ostravě a v Praze.

Jaký styl nájezdů nemáš rád?
Nemám rád tzv. ruský blafák – když hráč přijde metr přede mě a vypálí golfem do šibenice.

Jak ses dostal do Finska?
Po MS 2008 mě kontaktovali z finského týmu a měl jsem to zařízeno i se školou díky programu Erasmus. Většina kontaktů šla přes emaily anebo případně přes sociální sítě.

Co říkáš na pokutu za dres „Nagano“?
Stále se to řeší, teď mi byla část pokuty odpuštěna. Moc to ale platit nechci, přijde mi, že to není moje chyba.

Jaké střely jsou pro brankáře nejobtížnější?
20 cm nad zemí k tyči, anebo pod rukou. Občas to ale vytáhnu na tyčku (směje se).

Jak dlouho si se učil finsky?
Finsky ještě dokonale neumím, Kaisa mi dělala de facto celou sezonu tlumočnici, se spoluhráči se domlouvám na tréninku anglicky.

Chtěl sis někdy zachytat i ve Švédsku?
Chtěl a pro letošní sezonu se mi to splní, přestupuju do Helsingborgu.

Který z týmu české extraligy je tvůj nejoblíbenější?
Mým oblíbeným týmem býval Třinec – jelo se tam asi tak 50 hodin a dali jsme jim i 50 branek (směje se). Jednodušší to bylo i v Pardubicích. Teď ale vážněji – hodně se mi díky své práci líbí Vítkovice.

Tvá nejoblíbenější florbalová značka?
Opravdu pěkná značka je FatPipe, pěkný je i Exel, nadcházející rok asi budu chytat ve značce Zone.

Jak se ti pracuje s brankáři na Salibandycampu?
Je to super, všichni tři kluci makají naplno a je jen na nich, jak moc budou chtít na sobě pracovat a kam se budou chtít posunout.

Jak ses dostal vlastně k florbalu?
Hrával jsem dříve fotbal a pak jsme s kluky jen tak pro zábavu zkusil florbal a já už u něj zůstal. Fotbal jsem hrával za Motorlet Praha a zkoušel jsem to i ve Spartě – na náboru byl i Jirka Novotný. Nevzali mě jen kvůli tomu, že už jsem hrál v jiném týmu a musel by se zřejmě složitě řešit přesun.

Jaký vztah máš s Tomášem Kafkou?
Můžu říct, že je něco jako můj učitel – je starší o deset let než já a má mnoho zkušeností, které se mi snažil a pořád ještě snaží předat. Vztah máme mezi sebou velmi kamarádský.

Co říkáš na české superfinále?
Bohužel jsem se nebyl podívat, protože jsem sám hrál finále finské ligy. Slyšel jsem pozitivní ohlasy, ale osobně bych volil delší finálové série, aby se hrálo více těžkých zápasů.

Co je pro brankáře nejlepší jídlo?
Když jsme jezdili s SSV na zápasy, jedli jsme těstoviny a různá lehká jídla, která jsou prostě před zápasem ideální.

Od kterých hráčů jsou nejnepříjemnější střely?
Nerad chytám střely svého spoluhráče Tero Tiitu a pak Kari-Matti Ratsula. Těžké střely má i Tomáš Chrápek a Pavel Brus, když si vezme svou šestikilovou železnou hokejku (směje se).

Jakou grafiku máš na masce a proč?
Na jedné straně mám jednorožce, na druhé je modrý drak, dole a vzadu pak národní znak. Modrý drak se mi líbil, jednorožce mám pak proto, že jsem se narodil v znamení kozoroha a jednorožec mi jej hodně připomíná. Vzadu na helmě mám pak ještě svou přezdívku DAVE (pozn. – čte se Dave, nikoliv Dejv).

Těšíš se do Švédska na souboje s Mikou Kohonenem?
Samozřejmě se na souboje těším, hráváme proti sobě už v reprezentaci a tam se mi proti němu na nájezdy střídavě daří. Uvidíme v sezoně, kdo bude vítězem.

Máš nějaké florbalové zlozvyky?
Občas chodím pozdě. V SSV to bylo nastaveno tak, že při pozdním příchodu platíme pokutu. Na pokutách jsem dlužil okolo 100 euro. Pokutu jsem dokonce dostal i za to, že jsem se během play off oholil.


Adam Wollný

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu