SALIBANDYCAMP – den pátý

Možná se trošku divíte, že píšeme o pátém dnu a čtvrtý den jste nikde neviděli. Chyba to rozhodně není. Jak je všeobecně známo, třetí dny (v našem případě čtvrtý, pokud počítáme i den příjezdu dětí) bývají kritické. Děti tak měli na čtvrtý den SALIBANDYCAMPU připravený neflorbalový program – ranní odpočinek (sledování zápasů, filmů anebo spánek) vystřídala odpolední túra na Štramberskou Trúbu. Ještě před oficiálním začátkem programu pátého dne campu čekalo na dětí malé překvapení. Trenérský tým doplnil po zbytek campu Lukáš Souček – brankář Vítkovic vystřídal Davida Rytycha, kterého volaly klubové povinnosti. Pátý den campu pak trávily děti s exkapitánem Vítkovic a od sezony 2012/2013 hráčem finského Nokianu Honzou Jelínkem.

První skupina trávila ranní program venku pod vedením Pavla. Děti byly rozděleny na tři stanoviště – sprinty, běh s Pavlovou šestikilovou hokejkou anebo sprinty od kuželu ke kuželu – to bylo náplní tří stanovišť. Dalším cvičením bylo zaměřeno na koordinaci těla – děti jsou rozděleny do dvojic, jeden z dvojice skáče na jedné noze a druhý má za úkol lehkým pošťuchováním jej z rovnováhy vychýlit. Ve cvičených rozvíjejících koordinaci těla se dále pokračovalo. Pavel vyznačil čtverce a děti měly za úkol do těchto čtverců skákat a udržovat rovnováhu (několikrát na každou nohu). Jako zpestření celého tréninku Pavel na závěr vymyslel fotbal s tím, že se děti při hře musely držet ve dvojicích za ruce. „Na ranním tréninku se mi nejvíce líbil fotbálek ve dvojicích, protože bylo nutné hodně mezi sebou komunikovat a to bylo i největším problémem.“ řekl patnáctiletý Patrik.

Tři kolečka rozklusání a Kaisin oblíbený žebřík – takto začíná trénovat druhá skupina v hale. Pokračovalo se sérií krátkých sprintů ke kuželům rozmístěných do kříže. V koordinačních cvičených se pokračovalo i na hale pod vedením Tomáše. Hokejky na zem a skáče se – napřed snožmo, pak po pravé a levé noze zvlášť, dopředu, dozadu a také do boku – to je náplní tohoto cvičení. Zajímavým cvičením pro všechny byly kliky s hokejkami – lehnout si na zem, dát si hokejku před sebe a udělat klik, pak si dát ruce před hokejku a znovu klik.

Druhá skupina dětí se mezitím podrobuje na hale cvičením pod vedením Tomáše, Honzy a Lukáše. První cvičení je zaměřeno na přihrávku do pohybu a střelbu. Děti stojí ve všech čtyřech rozích a na pokyn Tomáše začínají. Začínají vždy dva rohy na stejné straně. Dvě až tři přihrávky na šířku hřiště a děti se dostávají na druhé straně do zakončení. Do cvičení se zapojují i Honza Jelínek a Lukáš Souček. Menši inovace cvičení – Tomáš už nepíská dvojicím na začátek, ale jakmile se jedna dvojce dostane za půlku, má začít druhá dvojice. Děti se tak více musí soustředit a dávat pozor. Další inovace – útok musí začínat přihrávkou z pohybu. V praxi to znamená to, že děti musí před přihrávkou udělat 4-5 kroků a zkrátka přihrát z pohybu a nikoliv staticky ze stoje. Tomáš a ani dva nováčci v trenérském týmu Salibandycampu nezapomínají na neustále chválení a povzbuzování děti. Hráč Koovee klade důraz na to, že se jedná o brejkové situace – klade tak důraz na sprint dětí a na to, ať přihrávky jdou dopředu. „Přihrávku vždy doběhnete, když ji ale dostanete za sebe, zabrzdí vás to.“ říká Tomáš.

Další cvičení je opět zaměřeno na brejkové situace. Děti opět jsou ve čtyřech rozích a postupují přihrávkami k brance na opačné straně. Stejné jako první cvičení avšak s jednou podstatnou změnou – hráč, který zakončuje, okamžitě po střele utíká stíhat brejk, který se právě rodí. Tomáš stále hecuje děti k tomu, ať žádný sprint nevypouštějí – jak sprint do útoku, tak sprint do obrany. „Když střelec zakončuje, už startuje. Pokud se stane, že vás ten bránící hráč dostihne, klidně to zakončete už sami – není to cvičení na počet přihrávek, ale na brejk a na zakončení.“ říká čerstvá posila finského Nokianu Honza Jelínek. Po chvilce přichází další inovace – namísto toho, aby se vracel jen hráč, který zakončil, vrací se oba hráči, kteří šli do brejku – vzniká tak situace dva pod tlakem dvou, případně dva na dva. Během cvičení nechybí povzbuzování všech tří trenérů. Cvičení jsou přerušována a trenéři poukazují na chyby – přihrávky chodí dozadu, sprint není sprint, ale pouze chůzí, nesoustředěnost na obranu po střelbě. „Tohle cvičení nám ve Vítkovicích prvně ukázal Turkka Lehtinen.“ řekl hráč Koovee.

Velmi zajímavé cvičení se odehrává zhruba na čtvrtině hřiště. Děti jsou rozděleny do dvou skupin – žlutá a barevná. Na píšťalku se první dva hráči z každé skupiny rozbíhají a hrají proti sobě dva na dva. Jakmile míčky vypadnou ze hry jsou opět do hry rychle vráceny. Přichází inovace, kdy se hraje stále dva na dva, ale hráč, který stojí jako první v řadě a čeká na vpuštění do hry, se zapojuje do hry a může přihrávat – avšak jen té barvě, která mu nahraje. V určitých situacích tak může nastat i situace 4 na 2. Opět se hraje a přichází další inovace – hráči čekajícímu na vpuštění do hry je dovoleno také střílet.

„Líbil se mi přístup trenérů na hale k nám hráčům, když se nám všem pečlivě věnovali.“ hodnotil dvanáctiletý Lukáš. „Nám se nejvíce líbilo útočení a brejkové situace.“ dodali devítiletí Rosťa a David.

Odpolední trénink začínají děti klasickým rozběháním – kolečka rozklusání střídají kolečka výpadů (ať už s rukami nahoře anebo do strany), zakopávání, předkopávání, sbírání (anebo trhání) jablek, běh bokem s přendáváním jedné nohy přes druhou a nakonec pár sprintů. Z dalších cvičení vám přinášíme krátká videa.

Pak přišla na řadu hra. Hecování jak ze strany dětí, tak ze strany trenérů a instruktorů je opět slyšet po celé hale. V pauzách se opět opakovalo to, co v předešlých dnech – všechno do branky, neřešte obranu, bavte se florbalem. Hra trvá cca 30 – 40 minut. Po hře následuje strečink pod vedením Kaisi ze kterého vám přinášíme video.

Po hře přišla na řadu regenerace formou sauny a výřivky. Děti byly odpočaté a přišla na řadu beseda s hráči 1. SC WOOW Vítkovice – terčem otázek se stali Honza Jelínek a Lukáš Souček.

Jaký tip nájezdů nemáš rád?
Souček: Klasický ruský blafák, dneska mi tam toho z toho hodně padlo. Je to asi nejefektivnější nájezd vůbec.

Proč zrovna Finsko Honzo?
Jelínek: Sešlo se více věcí dohromady – chtěl jsem studovat v zahraničí. Do Švýcarska se mi nechtělo, nemám moc rád jejich jazyk a soutěže jsem kvalitnější na severu. Pro Finsko jsem se rozhodl i díky Turkka Lehtinenovi – hráli tam i ostatní kluci z Vítkovic.

Jaká byla reakce Mrázka na přestup do Nokianu?
Jelínek: Reakce byla překvapivě klidná. Už jsem to hlásil dva roky předem, shodu jsme našli okamžitě – víc v pohodě než jsem myslel.

Jak jste se dostali k florbalu?
Jelínek: Chtěl jsem hrát hokej, ale neuměl jsem bruslit a v osmi letech mě mamka přihlásila na florbal. Nevěděl jsem o co jde, ale řekla mi, že to bude podobné, takže to bylo pro mě cajk.
Souček: Kluci ze základky mě jednou přivedli do Sokola Poruba a už jsem to u toho zůstal. Jinak už asi hraju devatou sezonu.

Kterými trenéry jste ve Vítkovicích prošli?
Jelínek: Mě trénoval jen Mrázek.
Souček: Mě kromě Mrázka trénoval ještě Michal Deus.

S kým by sis chtěl někdy zahrát?
Jelínek: Chtěl jsem si zahrát s Danem Foltou a to se mi splnilo a to mi vyšlo. Rád bych si zahrál s kluky, kteří už dříve prošli Vítkovicemi – sejí se se starou partou, bylo by to fajn.
Souček: Vždycky jsem chtěl poznat Rytycha – letos se mi to povedlo. Starou partu jsem sice ve Vítkovicích nezažil ale jak říká Honza, určitě by bylo fajn zahrát si se starou partou z Vítkovic – s Milanem Tomašíkem, Pavlem Brusem a Tomášem Sladkým.

Kdo je tvůj oblíbený spoluhráč a kdo tvůj nejméně oblíbený protihráč?
Jelínek: Neoblíbených týmů je strašně moc. Extraligu hrajete dlouho a tam se to vždycky za to najde. Dost lidí je ve skupině „nemám rád“, ale vyloženě že bych někomu šel po krku – to ne. Oblíbený spoluhráč? Nejspíš Milan Tomašík. Prošli jsme spolu od žákovských kategorií – 8 let jsme se potkávali 4x týdně.
Souček: Po letošním superfinále to bude asi Tatran. To je už klasika. A spoluhráč? Kromě Romana Ciompy, který mi dost radí, to bude asi Patrik Suchánek.

Od kolika let chytáš Lukáši?
Souček: Od třinácti.

Kam nejraději střílíš Honzo?
Jelínek: Nejraději jsem střílel do víka, ale dva roky jsem zpátky zjistil, že to není ono a teď se snažím dávat do 20 cm nad „ledem“. Vždycky jsem si říkal, že je hlavní dát tu největší ránu, ale není to tak.

Jaké jsou vaše vysněné florbalové týmy?
Jelínek: Když jsem byl mladší, tak jsem si říkal, že by bylo fajn zahrát si někde v zahraničí. Možná před šesti lety bych řekl AIK Stockholm – to byl tenkrát velký tým.
Souček: Nemám vysněný florbalový tým, ale rád bych se někdy podíval do zahraničí, ale vyloženě vysněný tým nemám.

Jaké střely nerad chytáš Lukáši?
Souček: Dvacet čísel nad zemí a k tyči.

V jakém klubu si začínal hrát?
Jelínek: 1. FBC Mustang – tam hrával i Tomáš Sladký a dva roky nás tam trénoval Tomášův otec.
Souček: Sokol Poruba.

Jaké máte předzápasové rituály? Co talismany?
Jelínek: Taky žádné velké rituály – jen se snažím neměnit zaběhnuté věci před zápasem (na střídačku jdu se dvěma hokejkami, rozvázanýma tkaničkami a ručníkem).
Souček: Nic velkého to není, jen horká sprcha, která mě nakopne a možná stejný styl oblékání. Talisman nemám žádný, nevěřím na to.

Jaký máte dojem ze Superfinále?
Jelínek: Na prvním místě by měla být sportovní a ne marketingová stránka. Delší série jsou lepší. Když jsme ale vešli do O2 arény, tak jsme si neřekli „nuda“, ale bylo to super – osm tisíc fanoušků.
Souček: Nemůžu to porovnat s delší finálovou sérií. Já jsem z toho byl nadšený, ale po florbalové stránce bych volil delší finálovou sérii.

Co doporučujete začínajícím florbalistům?
Jelínek: Já si myslím, že je to hlavně o tom, aby vás to bavilo a zbytek přijde už sám. V momentě kdy vás do toho někdo tlačí a nutí, tak se nikdy nestane to, že vás to bude bavit a to je špatné. Bavit se tím, užívat si to a zbytek se pak na to naváže.
Souček: Hrát to jen pro radost a když vás to nebaví, nemůžete v tom být dobří a nebudete podávat dobré výkony.

Jak chceš zakončit kariéru?
Jelínek: Podle mě je to za dlouho. Ještě jsem nad tím nepřemýšlel – jsem ještě mladý, abych takhle přemýšlel. Může se stát hodně věcí – státnicuji ve škole a je ještě rozdíl pracovat a hrát florbal anebo studovat a hrát florbal. Konec by byl fajn, kdyby byl spojen s Vítkovicemi – ale zatím jsem nad tím nepřemýšlel.
Souček: Pro mě to de facto začalo letos a nad koncem není čas přemýšlet. Ale určitě bych to nechtěl zakončit zraněním – titulem ve Vítkovicích by to bylo fajn.

Myslíš si, že kdyby Vítkovice vyhráli Superfinále, byl bys Honzo vyhlášen nejlepším florbalistou v Česku?
Jelínek: Ne to si nemyslím, vždycky jde vidět ten, kdo dá třeba 50 branek, než ten, kdo odvede pro tým tu černou práci. Neříkám, že ta černá práce je víc než 50 branek, ale jde, možná bohužel, méně vidět než ty branky.

Jaké je to hrát ve Vítkocicích Honzo?
Jelínek: Špatně se to hodnotí, hrál jsem jen za Vítkovice. Občas byla krize, ale bylo to super. Když to mám při odchodu shrnout – bylo to super období.

Od koho nerad chytáš střely Lukáši?
Souček: Honza Jelínek má tvrdé střely, to stejné Pavel Brus. Matěj Jendrišák je taky v zakončení hodně nebezpečný a málokdy se netrefí.


Adam Wollný

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu