ROZHOVOR S KAISOU LIND

Kaisa Lind bývalá hráčka finské druhé nejvyšší soutěže a chodovského rezervního týmu působila také jako fyzioterapeut v SSV Helsinky a od sezony 2012/2013 bude působit jako fyzioterapeut a kondiční trenér v pražském SKV. Kaisa nám na Salibandycampu dala exkluzivního rozhovor o tom, jaké to je starat se o hráče ve Finsku a v Česku a jaké jsou další sportovní rozdíly mezi těmito zeměmi.

Mnoho Finů v České republice nenajdeme – jaký je tvůj příběh o tom, jak si se dostala k nám.
Původně za to můžou moje zkušenosti/zážitky s českýma juniorama na MS v roce 2009, které se pořádalo ve Finsku. Byla jsem tam atašé českého týmu a líbilo se mi, jak byli kluci ležérní a otevření a obecně jaký přístup měli – byli prostě totálně jiní než na co jsem si zvykla s Finama. Mám pořád kamarády z těch kluků, ale hlavní roli na tom, že jsem se dostala do Česka měl fyzioterapeut tohoto týmu (Jindřich Douda), protože díky němu se mi podařilo zajistit si Erasmus v Praze – chtěla jsem studovat na univerzitě celý rok a tak sem potřebovala vedle školy i praxi, což vyšlo u Jindry.

Velký rozdíl je určitě u obou zemí nejen v kultuře a v různých zvycích, ale také co se týče jazyka – bylo pro tebe těžké naučit se mluvit a porozumět češtině? Co ti nejvíce pomohlo zdokonalit se v jazyku?
Když už bylo jasný, že přijedu na Erasmus, jsem se začala už něco učit doma. Avšak, prakticky jsem uměla jen pár slov, takže bylo docela překvapení, když jsem měla měsíc dlouhý kurz jazyka a kultury před semestrem na univerzitě, že jsem v počátečním testu dostala do středně těžké skupiny. Nakonec to nebylo až tak těžký naučit se česky, ale chtělo to hodně tolerování smíchu ze strany kamarádů, když jsem statečně něco zkusila mluvit. Taky pomohlo, že se mnou raději všichni mluvili česky jak na mém florbalovém tréninku tak určitě v praxi s fyzioterapeutama a pacientama.V takovém prostředí mi nedělalo problém se naučit česky.

Dříve si působila jako hráčka ve druhé finské lize, v Česku si pak hrála v dresu Chodovského rezervního týmu také druhou ligu. Neláká tě více hráčská kariéra anebo u tebe na plné čáře vítězí dráha fyzioterapeuta a proč?
Florbal hraju sice už víc než 10 let, ale myslím si, že mám víc co dát florbalu v roli fyzioterapeuta než jako hráčka a určitě mám ve fyzio alespoň víc talentu. Mám možnost spojit zkušenosti a znalosti jak z české i z finské fyzioterapie tak i z florbalu obou zemí ohledně kondičního tréninku, protahování, regenerace atd. Tak to beru jako velkou výhodu a bude to zajímavá výzva přizpůsobit to v praxi. Budu té práci dávat svoje maximum a chci pracovat a pomáhat těm hráčům, kteří se tomu sportu chtějí věnovat a mají chuť se zlepšovat, takže čekám takový přístup od hráčů, jaký já mám ke své práci.

Znáš jak české, tak i finské reprezentanty – můžeš tedy dokonale porovnat, jaké jsou mezi nimi rozdíly a zda je případná propast velká anebo už jsou obě reprezentace na podobné úrovni.
Ti současní finští reprezentanti jsou starší a zkušenější než ti mladí budoucí čeští, ale všichni jsou hladoví po úspěchu – Fini chtějí udržet moc nad Švédama a Češi chtějí ukázat, jak se pořád zlepšují a vyvíjejí. Jak mezi všema týmama jsou tam rozdíly v taktikách a stylech jakými Fini a Česi hrají, takže trenéři hodnotí trochu jiné vlastnosti hráčů. Avšak, ty největší rozdíly už nejsou tolik v kvalitě samotných hráčů – určitě tam jsou rozdíly v přístupu k tréninku atd. – ale ty rozdíly přijdou spíš z počtu kvalitních trenérů v domácích ligách a ze zázemích co mají v repre. Ve Finsku dostávají nějakou náhradu když jsou v repre akcích (kterých je i víc než v Česku), ale na druhý straně spousta reprezentantů hrají přímo ve Finsku, takže např. cestování nebere tolik peněz jako v české repre kde hodně kluků hraje v zahraničí.

V sezoně 2011/2012 si působila jako fyzioterapeutka ve finském SSV. Jak ses vlastně k této práci dostala? Byla to náročná práce, ať už časově anebo jinak?
Před sezónou jsem dělala kineziologický vyšetření s nejstaršíma juniorama SSV pro svoji bakalářku a v hale jsem se vždycky potkala s kustodama chlapů, protože oni tam připravovali věci na tréninku. Nakonec se mě zeptali, co studuju a kdybych náhodou měla chuť pracovat s nima, protože jejich bývalá fyzioterapeutka skončila po předchozí sezóně. Náročná ta sezóna byla jen časově a to částečně díky tomu, že jsme hráli pohár mistrů, což znamenalo, že po něm jsme měli tak 5 zápasů během 8 dní nebo něco, takže jsme pořád byli na cestě. Díky těm dlouhým vzdálenostem ve Finsku, tráví se hodně času v autobusu a příjezdy zpátky ze zápasů jsou normálně v ranních hodinách, takže není to moc dobrá práce, pokud ještě vedle toho chodíte i do normální práce. Například když jsme letos hráli tu finálovou sérii s SPVem, jsme během toho týdnu pořád jezdili mezi Helsinkami a Seinäjoki, protože jsme vždy spali před zápasem v Seinäjoki a jeli zase zpátky do Helsinek po zápase v noci. Co se týče tréninků, tak tým trénuje 3-4x týdně, ale tolikrát jsem tam nechodila, protože jsem hrála sama, ale určitě i ty tréninky berou hodně času a normálně když jsem na tréninku byla, tak sem byla mezi posledníma kdo odcházeli, protože kluci chodili na masáže právě po tréninku.

Máš opět možnost porovnat náročnost hráčů jak ve finském, tak českém klubu. V čem jsou nároční Finové a v čem naopak hráči z Česka?
Hráči SSV makají pracovitě na sebe taky mimo týmový tréninky a mají vážný přístup k tomu sportu, oni jsou doslova poloprofíci a od strany klubu to od nich i čekají. V Česku ještě nejsou zázemí na poloprofesionalitu, ale to přijde časem. V SSV ti kluci znají jaký cvičení a forma regenerace se jim hodí nejlíp, takže je to spíš o naučení nových cviků a přizpůsobení cvičení po celou sezonu nejen při letní přípravě nebo v sezoně. Finové čekají vysokou úroveň znalostí a dovedností od fyzioterapeutů taky a mají těžký otázky jak a proč se všechno dělá. Oni znají důležitost regenerace a kompenzace cvičení a berou to vážně, což možná ještě neexistuje v samý úrovni v Česku. Tady se obecně věnují ještě víc těm základům, ale je to stejně jako ve Finsku, hráči poslouchají a věří těm fyzioterapeutům že oni mají ty znalosti díky kterým se mohou zlepšovat. Jsem zvědavá jaký otázky a výzvy budu dostat během sezoně.

V besedě s dětmi jsi říkala, že hráči SSV cestovali na zápasy i několik hodin autobusem a že nebyli i neobvyklé rozcvičky venku při minus třiceti. Jak vypadal typický předzápasový a zápasový den SSV, když se hrálo venku a když se hrálo doma? Jsou hráči v play-off náročnější než během základní části?
Když jsme odjížděli do venkovních zápasu daleko od Helsinek, jsme měli sraz u haly někdy kolem 8-10 ráno a přijeli zpátky ze zápasu v ranních hodinách. Když se hraje doma, je sraz v hale občas skoro 2 hoďky před zápasem. Před zápasový rozcvičení začne cca 45 minut před zápasem s rychlým výklusem venku a na hřišti rozběhání s fyzioterapeutem bere tak 20 minut. Ty rozcvičky jsou víc méňe stejný během celý sezoně, určitě se vždy trochu změnily, aby ti kluci drželi koncentraci a byli připravení na jiný stimuly, ale základní forma rozcvičení a např. kužely zůstaly. Po zápase je vždycky výklus a protahování, což ohledně venkovních zápasů probíhalo i v autobusu při cestě zpátky domů. Myslím že taková tradice SSV co se nedělají v ostatních týmech je, že kluci mají vesijuoksu (běhání v bazenu) den po zápasu a musí tam taky chodit i do sauny jako regenerace.
V playoffu hráči jsou určitě náročnější, protože chtějí ze sebe maximum stejně jako samozřejmě trenéři. Když např při finálovou sérií jsme spali před zápasem v hotelu, tak jak jsme trávili čas v hotelu jsem se víc jak časově tak prakticky mohla soustředit na ty zdravotní problémy a malý úrazy co tam byly. Avšak, je to jasný, že při playoffu se vždycky jen zkusí dát ty hráče dohromady aby vydrželi bud zápas a nebo celou sérii, takže v tý době bude víc masírování, tejpování atd. než v základní části, když ti hráči vynechají takový ne tak důležitý zápasy, aby pořádně regenerovali.

Od sezony 2012/2013 budeš působit v pražském SKV – proč zrovna tento klub? Co bude tvou náplní práce?
Během Erasmu jsem měla praxi v projektu Nicneboli.cz Jindry Doudy a Karla Pelikána a po tom roce jsem tam zůstala i to léto pomoct jim s prací, protože jezdili po jiných kempech atd. SKV má spolupráci jak v rámci Nicnebolí tak i jinak, takže jsem trénovala celý mužský tým, ale taky některé samostatné hráče v posilovně. Když jsem v květnu dodělala školu ve Finsku, dostala sem možnost se vrátit, tak díky těm kontaktům jsme pak přišli na spolupráci s hlavním trenérem Michalem Pazderou. V SKV se teď začali věnovat těmto věcem, tak tam budu dostat víc prostoru a povinností než bych mohla v mnohých jiných týmech. Ohledně práce kondičního trenéra nebo fyzioterapeuta záleží hodně na přístupu hlavního trenéra a v tom týmu je všechno víc než v pohodě, takže jít za výzvou bylo jasný. Vedle té práce kondiční trenérky-fyzioterapeutky budu dál pracovat s Jindrou a Karlem, kde budu dělat samé fyzio práce např. vyšetření sportovců v tom projektu, klasickou rehabilitaci, masáže atd.

Budeš mít v klubu volnou ruku při tvorbě tréninků anebo budeš na někoho vázána? Působit budeš jen u mužského týmu anebo se mohou těšit i další týmy SKV na tvé tréninky?
Při tvorbě např. rozcvičení, protahování a kondičního/posilovacího cvičení budu mít více méně volnou ruku, ale všechno plánujeme spolu s hlavním trenérem, aby ta celá tréninková jednotka dávala smysl a fungovala jako celek nejen při tom jednom, samostatným tréninku ale i co se týče tréninků celého týdne, měsíce atd, protože progres je důležitá věc, aby se ti kluci a sama hra zlepšovali a posunuli dál. Samozřejmě je důležité spolupracovat ohledně všeho např. těch koordinačních cvičení a předzápasového rozcvičení, protože ten trenér ví nejlépe, co od hráčů chce a určitě je zná lip než já, kdo jsem tam zatím jenom krátce. Fyzioterapeuti přinesou jiný pohled do trénování a znalosti např. co se týče prevence úrazů při posilovacího cvičení, co ti trenéři často zatím nemají. Můžu mít znalosti a nový nápady na koordinační cvičení na žebříku, cvičení explozivní rychlosti nebo nahrávací cviky, co pak projdeme s trenérem. Jestli budu působit i u jiných týmů SKV, jsme zatím moc nedomlouvali, určitě ta možnost existuje, ale kluci mají hodně tréninků a co víc, tu druhou práci budu taky mít spíš večery, takže moc času chodit na jiné tréninky mít nebudu. To co stihnu tak určitě pomůžu i u ostatních týmů.

Připravuješ i plán letní přípravy? Na co se hráči pod tvým vedením mohou těšit?
Loni plán letní přípravy dělal náš hlavní trenér, kontrolovali jsme to spolu jen tak tak, protože jsme byli domluvení, že se zapojím do tréninku až když se přestěhuju do Prahy. Avšak jsem nakonec mohla přijet už dřív než bylo naplánováno,takže jsem nastoupila i do letní přípravy. Ty moje tréninky budou určitě vymyšleny tak aby doplnily florbalové části tréninků a fungovaly spolu jako celek, takže budeme pracovat na ty vlastnosti, v kterých hráči se potřebují zlepšovat, aby byla možnost hru posunout dál. Hlavně se budeme zaměřovat na koordinaci a kompenzaci, explozivní sílu, stabilizační cvičení na hluboký stabilizační systém, prevenci úrazů (hlavně s stabilitou kolen, kotníků a skapulohumerálním) při posilovacích cvičení na propriocepci a správnou formu dýchání. Důležité je taky naučit hráče roli regenerace, kompenzace a protahování. Na tu koordinaci a rychlostní vlastnosti uživám hodně jiných pomůcek jako jsou žebříky, kužely, překážky. Pro mě je důležitý, aby ty cviky byly co nejvíc související s tím sportem, protože to přidá výhodu, kterou se z nich snažíme dostat a taky na tu motivaci sportovců.

Pozn. – rozhovor s Kaisou Lind nebyl redakčně upraven, pro zajímavost a demonstraci toho, jak dobře umí Kaisa česky jsme ho ponechali v původní podobě.


Adam Wollný

Foto: Salibandycamp.cz

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu