Florbalový trenér – vše o tréninku florbalu

Před nějakým časem jsem s kolegou trenérem z klubu strávil týden ve Švédsku. Naše základna bylo město Stockholm a byli jsme domluveni s klubem Caperiotäby, který hraje švédskou nejvyšší soutěž SSL, že u nich můžeme nakouknout pod pokličku švédského florbalu. Navštívili jsme tréninky, viděli zápasy a mluvili s představiteli, trenéry a hráči klubu. Jeden den jsem také vyrazili ze Stockholmu do Uppsaly, podívat se na trénink Storvrety.  Nyní po návratu se samozřejmě nabízí napsat podobný článek, který napsal Jirka Kysel o rozdílech mezi českým a finským florbalem. 

Mé poznatky:

Obecně

Ve Švédsku všechno funguje lépe. Na všem, na co ve Švédsku sáhnete a s čím se setkáte, cítíte, že je uděláno na kvalitu a tak, aby to dobře fungovalo. Lidé jsou přátelští (osobně bych neřekl, že se jedná o studené seveřany), všichni mluví anglicky a s nikým jsme neměli žádný problém i přesto, že jsme do Švédska vyrazili vlastně skoro úplně bez toho, že by nás tam někdo znal a předem nám půdu připravil. To, že ve Švédsku všechno funguje lépe je vidět i na klubech.

Kluby působí svou organizací a chováním lidí profesionálním dojmem. Mnohočlenné realizační týmy, výborné zázemí a komunikace v rámci klubu i navenek vám dává pocítit, že florbal se ve Švédsku dělá přece jen déle a na trochu jiné úrovni. Přesto to není výsledkem toho, že by se v klubech točili obrovské peníze. Finanční situace švédských klubů je v jistém smyslu podobná té české. Peníze na provoz získávají hlavně  od sponzorů, z členských příspěvků a malé dotace z federace. Kluby nejsou nijak extra bohaté a nemají peníze nazbyt (Caperiotäby si minulý rok muselo vzít půjčku aby přežilo) a florbal není ve Švédsku velký byznys, díky kterému by se z lidí zapojených do florbalu stávali boháči. Představitelé klubu, kteří se práci pro klub věnují na plný úvazek samozřejmě placení jsou, hráči na nejvyšší úrovni získávají také nějaké peníze, ne jako plat, ale např. formou cestovních náhrad – pokud dojíždějí, nebo jako finanční náhradu v případě, že kvůli florbalu zameškají práci (ano, hráči až na pár výjimek jako Mikka Kohonen, který získá tolik peněz od sponzorů, že pracovat nemusí, chodí normálně do práce, která je živí). Kluby mají velkou členskou základnu a zajímavostí spojenou s předchozí poznámkou o penězích třeba je, že mládežnické týmy, kde děti normálně platí příspěvky, nedoplácejí na elitní týmy. Tzn. peníze vybrané od dětí se konkrétně v Caperiotäby snaží nepoužívat na chod mužského, nebo ženského elitního týmu, protože jim to nepřijde fér. Mužská, případně ženská složka klubu funguje finančně odděleně od té mládežnické.

Zázemí

Caperiotäby má pro sebe na tréninky a zápasy k dispozici 3 haly.

Innebandyhallen – nově zrekonstruovaná hala jen na florbal o rozměrech cca 45 x 30 metrů s malými tribunami. Hala slouží hlavně na tréninky a zápasy mládeže.

Víceúčelové sportovní centrum Tibblehallen, velký sportovní areál, kde je vše na jednom místě:

Centercourt	20 x 40 m	míčové sporty, větší akce, velké tribuny
Hall 1	10 x 16 m	míčové sporty
Hall 2	17 x 34 m	míčové sporty
Hall 3	12 x 20 m	bojová umění
Hall 4	10 x 17 m	tanec / bojová umění
Hall 4A	15 x 8 m	bojová umění / atletika
Hall 5	18 x 36 m	míčové sporty / atletika
Stolní tenis	velké prostory	2 místnosti
Sál na střelbu	10 stanovišť	10 metrů vzdálenost
Bowling	8 drah	komerční
Posilovna	540 metrů čtverečních	komerční

Skarpängshallen – tři haly na jednom místě o rozměrech 18 x 38 m.

Storvreta – nevíme kolik přesně hal využívá, byli jsme ale ve sportovním areálu Fyrishov, který by sám o sobě bohatě stačil.

Jedná se o obrovský multifunkční areál s velkým „O“, na trénink Storvrety jsme málem dorazili pozdě, protože jsme se v areálu v první chvíli ztratili. Co zde vše je:

Hall A	44 x 22 m	míčové sporty – tribuny 2000 – 3500 míst
Hall B	42 x 21 m	míčové sporty – tribuna 300 míst
Hall C	43 x 25 m	multifunkční
Hall D	43 x 25 m	multifunkční – hala C a D se dá odsunutím stěny spojit v jednu velkou
Hall E	40 x 25 m	multifunkční
Hall F	40 x 25 m	multifunkční – hala E a F se dá odsunutím stěny spojit v jednu velkou
Hall G	30 x 20 m	dá se rozdělit na 2 posuvnou zdí / multifunkční
Hall H	18 x 11 m	tanec / aerobik / pilates / lukostřelba / jiné sporty
Hall I	14 x 10 m	střelba / jiné sporty
Bowling	14 drah	komerční
Plavecký bazén	50 x 25 m	hlediště s kapacitou 1500 míst
Gymnastická hala	40 x 40 m	speciálně pro gymnastiku
Hala na judo	?	speciálně pro judo
Hala na šerm	26 x 9 m	7 stanovišť
Beachvolleyball	6 venkovních hřišť	v hale je zázemí, šatny

Realizační týmy

Jsou dostatečné, přitom ale ne nějak zvlášť velké. Na trénincích se pohybují většinou 2 lidé z realizačního týmu – obvykle trenér a jeho asistent, nebo trenér a vedoucí týmu. Týmy mají k dispozici i další lidi, např. fyzioterapeuta, ti ale na trénincích běžně nebývají. Zažili jsme i dva tréninky, kdy u týmu byl pouze jeden trenér – jednalo se o tréninky mládeže. U elitních týmů byli trenéři vždy 2, přičemž headcoach většinu práce a komunikace nechával na asistentovi (trénink Storvrety tímto způsobem místo asistenta vedl kapitán Kanebjörk) a headcoach sám vše bedlivě pozoroval a do tréninku se zapojoval teprve, když se mu něco nelíbilo.

Přístup hráčů

Přístup hráčů se dá shrnout jedním slovem – poctivý. Nejedná se o nějaké fanatické oddání se florbalu, rozhodně jsme ale nikde nezaznamenali, že by některý z hráčů něco nedělal, stěžoval si, diskutoval s trenérem nebo nějaké cvičení odfláknul. Hráči naslouchají trenérovi a přesně plní jeho pokyny, tréninky se odehrávají v tempu, i když ne vždy v tom úplně nejvyšším, na tréninku panuje soustředění a snaha věci dělat pořádně až do konce (častokrát bylo k vidění, že se hráč např. rozčiloval sám na sebe, když při zakončení nějakého cvičení nedal gól).  Morálka a poctivost je to, co člověka z českého prostředí zasáhne nejvíce. Např. Storvreta měla tzv. soft training, protože hráči den předtím hráli na severu a vrátili se zpět až nad ránem. Přesto, že měli za sebou 4 hodiny spánku (ráno šli normálně do práce), na tréninku chyběli jen 2 hráči (jeden byl omluvený a druhý byl zraněný). Na tréninku byl jen jeden brankář, vše se tak odehrávalo na jednu bránu a na půlce hřiště a na konci nebyla žádná hra, ale cvičení bez brankářů vzdáleně připomínající přehazovanou. Přesto si nikdo nestěžoval a všichni hráči makali bez toho, že by na někom byl vidět jen náznak nevole z takto zorganizovaného tréninku, naopak hráči čišeli veselou náladou. Na tréninku starších žáků Caperiotäby jsme zase viděli jinou zajímavou podívanou – byl zde jen jeden trenér, který se vždy v jednu chvíli věnoval jen půlce hráčů na jedné půlce hřiště, na druhé půlce druhá půlka hráčů prováděla cvičení, např. rohy, bez dozoru, stříleli jen na plachtu (na tréninku byl také jen jeden brankář), přesto vše dělali poctivě a nevyužili situace, aby něco šidili (dokonce v jednu chvíli dělali cvičení, kdy ten kdo nedal gól, musel udělat deset kliků – byl to až dojemný pohled, když 8 hráčů vystřelilo na plachtu a 3-4 se pak položili na zem a udělali 10 kliků, bez kontroly a nucení trenérem). Velmi silný a podobný zážitek jsem měl, když před zápasem juniorů Caperiotäby x Järfälla přijel tým Järfälly dvě hodiny před začátkem utkání a hráči si 45 minut předtím než šli do šatny a na rozcvičku,  hráli pro zábavu v rohu za mantinelem bago (tzn. hráči stojí v kroužku, přihrávají si a jeden hráč uprostřed se snaží přihrávky chytat). Není pak divu, že švédský florbal je trochu jinde než český.

Kvalita

Hráčská kvalita je na mnohem vyšší úrovni než v Česku. Zajímavé je, že se to úplně netýká dětí a částečně mládeže. Z úrovně tréninků dětí jsme byli trochu zklamaní. Nic zvláštního se tam neodehrávalo a dalo by se říci, že kvalita českých malých florbalistů je možná i lepší. Největší rozdíl ale přichází v juniorech a mužích. Technika, fyzická kondice a herní myšlení hráčů je na mnohem vyšší úrovni – jen výjimečně se stane, že na tréninku zaregistrujete zkaženou přihrávku, střelu, která netrefí bránu (pro zajímavost jsme na jednom tréninku počítali střely mimo a napočítali jsme za hodinu a půl, slovy dvě takové střely), nebo herní situaci, kterou hráč vyřeší špatně. Tzv. basic skills mají všichni zvládnuté dokonale a není tak pro ně problém věnovat se na trénincích taktickým záležitostem a plnit pokyny trenéra ať jsou jakkoli složité. I na trénincích mládeže, nebo trénincích slabších týmů – jeden takový jsme také navštívili (IBK Rötebro) – si hráči umí minimálně aspoň kvalitně přihrát. A čím to je? Zčásti určitě přístupem hráčů, zčásti lepší kvalitou trenérů a propracovanější koncepcí práce s hráči (švédská florbalová federace nám např. věnovala jednu z příruček pro trenéry pro práci s mládeží od 6 – 16 let, která má cca 450 stran, přičemž se jedná jen o polovinu, protože na druhé polovině se ještě pracuje). A zčásti díky velmi velké konkurenci mezi hráči. Jak jsem poznamenal, kluby mají širokou hráčskou základnu a místo v týmu si musí každý tvrdě vybojovat. V Caperiotäby mají 4 juniroské týmy – A, B, C, D, dohromady asi 100 juniorů, přičemž do A týmu a na zápasy nejvyšší švédské juniorské soutěže se jich dostane asi 15. Kvalita je pak tedy velmi znát a zmiňovaný zápas Caperiotäby x Järfälla byl pro mě dokonce větší zážitek než zápas mužské SSL Caperiotäby x Mullsjö.

Tréninky

Množství tréninků se pohybuje v průměru 3 týdně s dotací průměrně 1,5 hodiny. U elitních týmů je tréninků více, nebo jsou delší (např. Caperiotäby má 3 tréninky týdně, 2x v hale 3 a 2 hodiny a 1x individuální fyzický trénink, Storvreta má 4-5 tréninků týdně 1,5 hodiny + 1-2x týdně posilovna). Tréninková zátěž je ve Švédsku o něco vyšší než u nás, přesto ne nějak extrémně, hlavní rozdíl spíše dělá přístup hráčů, nasazení a kvalita tréninků, ne kvantita. Obsah tréninků je podobný tomu, co známe od nás. Sofistikovanost tréninkových cvičení je o něco vyšší. Když se trenéra zeptáte proč se cvičení dělá, tak vám přesně odpoví proč, jaký to má cíl, jak to souvisí s ostatním a proč se cvičení dělá zrovna teď a ne jindy. Přípravy trenérů na tréninky a zápasy jsou také na velmi vysoké úrovni – absolvovali jsme rozbor videa a předzápasový brífink elitního mužského týmu Caperiotäby, který měli trenéři dokonale připravený jako prezentaci v powerpointu s pohyblivými schématy a diagramy. Za zmínku stojí, že trenérům nijak nevadilo, že na těchto interních poradách jsme, dokonce nás sami pozvali a nepozastavovali se nad tím, že bychom snad mohli jejich „tajemství“ vyzradit. Ve Švédsku jdou v tomhle směru s dobou a pochopili, že „sharing is caring“ a že zlepšovat se je možné jen ve chvíli, kdy se se svými poznatky, znalostmi a zkušenostmi podělíte a získáte tak zpětnou vazbu, díky které je můžete upravovat a vylepšovat. Nechávat si úzkostlivě všechno pro sebe vede pouze k tomu, že člověk zakrní, nebo dokonce celá léta dělá něco špatně, přičemž to nikdy nezjistí, protože to nikomu neřekne a neukáže.

Švédský florbal je aktuálně mnohem lepší než český, přitom ne zas tak diametrálně odlišný a pokud chceme Švédy někdy dohonit, musíme se všichni tady u nás zamyslet především nad svým přístupem k tomu co a jak děláme.

---

Vítězslav Carda

Obrázky: Miroslav Vybíral, storvretaibk.blog, Caperiotäby