ROZDÍLY MEZI ČESKÝM A FINSKÝM FLORBALEM

Jirka Kysel nedávno strávil nějaký čas ve Finsku a nemohlo to dopadnout jinak, než se i tady věnoval florbalu. Svoje zkušenosti a postřehy ze stáže v SSV Helsinky shrnul v následujícím článku, který stojí určitě za přečtení!

Finský florbal aneb zkušenosti nejen z SSV Helsinki

Finský florbal je momentálně nejlepší na planetě. Salibandy liga se mi svým ofenzivním pojetím vždy líbila více než švédská nejvyšší soutěž. Po navštívení semináře na téma „Rozdíl finského a českého florbalu“ v podání Mirka Janovského jsem se definitivně rozhodl, kde strávím loňskou dovolenou. Mirek Janovský byl na stáži v Turku, já zvolil Helsinki a své oblíbené SSV. Díky finsky mluvícímu i píšícímu Honzovi Kratochvílovi nebyl problém vše domluvit a zúčastnit se tréninků všech kategorií SSV Helsinki. Viděli jsme i tréninky Tapanilanu Era a přípravné utkání žen SSV proti M-teamu.

Mé poznatky:

Zázemí
Navštívili jsme asi pět multisportovních komplexů. Nikoliv hal, ale opravdových sportovních center. Finové staví vše v jednom. Běžně se vedle florbalové plochy běhá, plave, posiluje, leze apod. Na recepci si zaplatíte vstup a jdete si zaplavat nebo do posilovny. Tělocvičen nabízí tyto komplexy většinou více, Finové jsou vpravdě sportovní národ. Představte si, že vejdete do areálu a uvidíte čtyři hřiště (klasických rozměrů) vedle sebe. Pro českého trenéra šok. Sjedete výtahem do suterénu anebo vyjedete do dalšího patra a vidíte další a další hřiště, vše v jedné budově.  V hale, kde SSV Helsinki hrají domácí zápasy, se využívá veškerý volný prostor. Zasouvatelné tribuny dokonce dokáží vytvořit prostor pro badmintonové kurty nebo rozcvičovací plochu i v ochozech. Nejvíce mne překvapily podzemní hřiště (opět asi tři), které se rozprostírají pod jedním z helsinských náměstí. Zázemí pro halové sporty mají tedy Helsinčané dokonalé.

Realizační týmy
Ty jsou mnohonásobně početnější než u nás. I u nejmladších kategorií se dětem věnují minimálně tři, ale zpravidla ještě více dospělých. U elitních týmů je standardní přítomnost kustodů, kteří se starají o materiál, v průběhu tréninku pak o míčky, pití apod. Trenéři bývají povětšinou tři na každou kategorii. Je zvykem, že jsou přítomni i na trénincích nejbližších vyšších či nižších kategorií. Což znamená, že trenér starších žáků navštěvuje pravidelně (ne ale úplně pokaždé) i tréninky mladších žáků a dorostenců. Pro trenéry v České republice by ale největším překvapením bylo vedení tréninků elitních týmů. Headcoach je víceméně v roli pozorovatele, bedlivě vše sleduje a jen málokdy se zapojí. Občasné korekce provádí přes asistenty. Ti trénink řídí na ploše. Cvičení téměř nikdy nekreslí, vše vysvětlují a instruují přímo na hřišti. Hlavní trenér na závěr tréninkové jednotky promlouvá k týmu, do té doby působí pro nepoučeného člověka pouze jako divák na lavičce za mantinelem.

Přístup hráčů
Určitě jste to již četli a slyšeli mnohokrát. Že rozdíl mezi skandinávským a českým přístupem hráčů je obrovský. Že prý dělají všechno na sto procent, v každý moment tréninku jsou naprosto koncentrováni. Sám jsem tomu nevěřil, dokud jsem se nepřesvědčil na vlastní oči. Trénink začíná o 30 i více minut dříve, než je objednané hřiště. Úvodní rozcvičení vede kondiční trenér (často venku – prý i v zimě). Rozběhání a rozcvičení je mimořádně dynamické a ve srovnání s tuzemskými zvyky si jej můžete představit jako kondiční trénink v přípravném období. A hlavně, oni opravdu nic nevypustí, nasazení je fascinující! Jen pro informaci, drtivá většina hráčů nejen, že si florbalem nevydělává, ale běžně platí příspěvky – a za ně má veškerý tréninkový komfort, všechno vybavení i prostředky a zázemí pro regeneraci.
Hráči A týmu mají luxus v podobě ideálních tréninkových časů, junioři trénují až po nich večer. Když hráč přijede na trénink pozdě z práce, rozcvičí se sám nebo s kondičním trenérem. Ale přítomnost či nepřítomnost trenéra nemá na kvalitu rozcvičení hráče zásadní vliv. I kluci v mládežnickém věku dokonale znají cvičení na zapracování a nemají potřebu je šidit. Přítomnost zraněných hráčů na tréninku je samozřejmá. Chtějí být s týmem. Jeden dorostenec během 90 minut tréninku udělal snad 100 shybů a nespočet cviků na břicho a záda. Byl zraněný a na hřiště nemohl, na noze měl sádru… Po trénincích následuje hromadné vyklusání a poctivé protažení za pomoci kondičního trenéra.

Obsah tréninků
Velký důraz se klade na kvalitu herních činností. U mládeže a dospělých bývají začátky tréninků rutinně stejné (po zmíněných 30 minutách rozcvičení mimo hřiště). Struktura začátku tréninku bývá většinou stejná – chvíli se hraje 3 na 3, následuje bago a jednoduchá střelecká cvičení. Cvičení, která na tréninku provádí elitní tým jsou jednoduchá, ale vyžaduje se u nich maximální preciznost provedení. Hodně prostoru dostávají situace 1 proti 1, 2 proti 1. Značný důraz je kladen na přímočaré protiútoky, často i bez obránců. Střelecká cvičení končí zpravidla švihem po vedení míčku ze střední vzdálenosti, nebo příklepem prvním dotykem v blízkosti brankoviště. Střelba a nájezdy bývají motivovány soutěžením hráčů na polovinách. Fyzicky náročná cvičení nebývají dlouhá, vždy se však blíží maximální intenzitě. Nácvik taktických systémových věcí probíhá převážně v řízených hrách.

Hry
Hrám je věnovaný v trénincích napříč kategoriemi opravdu velký prostor. Převažují hry řízené, průpravné a v menším počtu hráčů. Finskou klasikou je 3 na 3 na šířku hřiště (na obou polovinách zároveň). Všechny míčky jsou na brankách, jakmile je míček ze hry, brankář provádí rychlý výhoz. Za brankami se velmi často nehraje (podle hesla: „Zpoza brány gól nevstřelíš!“). Při hře v klasickém počtu hráčů se musí většinou plnit úkoly dle zadání trenéra – zaměřit se na určité herní prvky. Často i v jediném herním bloku se několikrát změní herní styly. Co se týče systémů, klasické rozestavení 2 – 1 – 2 Finové prakticky nepoužívají, je to pro ně systém příliš pasivní. Raději kombinují rozestavení 2 – 2 – 1 s 1 – 2 – 2 a „W“, využívají i osobní obrany.

Tréninky dětí
Hlavní trenéři děti bývají empatičtí a skvěle komunikačně vybavení. Neustále dětem provádí názornou korekci. Díky několika asistentům není problém skupinové vyučování formou her a soutěží. Zapojují při tom mnoho různých pomůcek. V mladších žácích jsem byl například svědkem učení základům herního systému pomocí tzv. „pavouka“. Pavouk byl vytvořen z obručí, které byly vzájemně spojené lany a dohromady tvořily obrazec rozestavení. Do každé obruče se postavil hráč i s florbalkou (obruč si držel kolem těla druhou rukou) a zkoušeli se za instrukcí trenérů pohybovat a poznávat zákonitosti vyplňování herních prostorů při bránění. Všichni „prcci“ nosili průhledné ochranné brýle s gumičkou okolo hlavy, neobjevil jsem jediného s příliš dlouhou florbalkou.

Sezona
Na rozdíl od týmů v ČR hrají Finové před startem ligy překvapivě málo přípravných utkání. Zaměřují se více na trénink, než na předsezónní porovnávání sil a turnaje. Hlavní trenér má v průběhu letní přípravy individuální pohovory se všemi hráči. Od nich chce v písemné formě sdělit jejich názor na vlastní hru. S kým by si nejvíce vyhovovali v pětici, jakým stylem by chtěli hrát, zajímá se především o jejich silné stránky. Před sezonou dostávají hráči tzv. „playbook“, který je individualizován. Každému hráči je přisouzená určitá pozice, má určité role v soukolí mančaftu. V některých klubech hráči dokonce stvrdí podpisem dodržování týmových „zákonů“. Před ligovým utkáním dostávají všichni hráči do autobusu nebo na předzápasové poradě papír s herními instrukcemi na daný zápas. Zápasovou motivaci podporují hesla v kabině.

Finové milují míček, v každé volné chvilce si s ním hrají. Od nejmladších po A tým.

 
Komentáře
7 komentářů k “ROZDÍLY MEZI ČESKÝM A FINSKÝM FLORBALEM”
  1. mauro napsal:

    precizní reportáž a velká inspirace pro nás trenéry … dávám palec nahoru

     
  2. Matty napsal:

    Díky Jirko za skvělý článek, koukám, že se ti stránky „pomalu ale jistě“ začínají rozjíždět, tak ti přeji dlouho výdrž při psaní kvalitních článků, spoustu spokojených čtenářů a také si přeji ať nám servíruješ co možná nejzajímavější počtení.

     
  3. Tomáš napsal:

    Skvělý článek a zejména pro trenéry, kteří tvrdí, že v našich podmínkách to nejde. Prosím jen více takových komentářů a informací.

    Díky Jiří

     
  4. Pan Liška napsal:

    Bude něco o švédském florbale ?

     
  5. Jr napsal:

    Chtěl bych se zeptat jestli budou ukázky svičení co dělaj Finové, Fini mě zajímají, jde vidět že s mladěži dělají nejlepší práci, a to se projevje už i ve chlapech. btw, výborný článek

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu