PŘÍPRAVA NA UTKÁNÍ A HERNÍ SYSTÉMY

Následující text je záznamem přednášky s toho času finským asistentem české florbalové reprezentace Pasi Tilanderem. Záznam pořídili Vadim Všetula a Jan Popelka.

 

1.Příprava na utkání

Příprava na zápas začíná hned po konci zápasu předcházejícího. Nutné udělat rozbory chyb, které se v utkání staly, aby se již příště neopakovaly.

Formy rozborů: pohovory, videorozbor, nutný trénink na odstranění chyb.

1.1. Schůzka týmu před utkáním

Setkání trenérů s hráči se provádí den či dva před utkáním. V den zápasu není vhodné, jelikož by se hráči měli už koncentrovat na nadcházející duel. Schůzka může být jako součást tréninku, či mimo něj.

Projednávaná témata schůzky:

1.    sestava
2.    speciální formace a jejich složení na přesilové hry a oslabení
3.    rozbor soupeře – upozornění na přednosti a slabiny týmu
4.    psychologická příprava družstva – povzbuzení

1.2. Příprava týmu v den utkání:

1.    ranní trénink: 30 – 40 minut v aktivním tempu formou hry 5 na 5
2.    odpočinek a relaxace do zápasu
3.    být v hale 1,5 až 1,75 hodiny před začátkem střetnutí
4.    před zápasem – krátká výstižná řeč trenéra o tom nejdůležitějším, hlavně taktika, přesilovky a oslabení
5.    individuální sezení hráčů – sami hráči, hodinu před zápasem, co nejlepší atmosféra v kabině – hudba, světlo či tma, motivační hesla…to, co týmu vyhovuje a na co je zvyklý

1.3. Činnost trenéra před utkáním:

1.    dobrý spánek, být dobře najezený a napitý  (hodně tekutin !) – musí být OK
2.    udělat si přípravu – na papíře sestava, klíčové informace k utkání
3.    být připraven na krizové situace předem – když zranění, změny sestavy, kdo na TS, power – play, aby mě to v zápase nezdržovalo
4.    čerpat a získávat informace o soupeři – videa, poznámky, vlastní pozorování
5.    připravit se na tu řeč před zápasem – viz.1.2.4

2. Herní systémy

2.1. Základní typy rozestavení formací

Rozestavení od útočníků
1.    2-1-2
2.    1-2-2
3.    2-2-1
4.    osobní obrana

Každý systém má různé modifikace (vysunutější, zasunutější….), ale rozestavení je prakticky stejné. Nejlepší týmy dokáží měnit rozestavení i během hry!

2.1.1. Systém 2-1-2

Každý herní systém má slabiny (tzv. hluchá místa), kde je nejvíce zranitelný. U vzorce rozestavení 2-1-2 jsou to tyto místa (červeně vyšrafované obr.1). Účelem dobrého fungování obrany je zabránit přihrávkám do tohoto prostoru. Vrcholoví hráči by proto neměli být v lajně, ale ten, co je nejblíže k míčku by se měl  vysunout a zabránit přihrávce do nebezpečného prostoru (obr. 2). V případě, projde-li přece jen přihrávka na volného hráče do hluchého místa, jsou dva způsoby obrany.

  • A. obránce se vysune a zbylí hráči ho jistí (obr. 3)
  • B. obránce jde do bloku a centr mu jde na pomoc (obr. 4)

2.1.1.1. Situace, při napadání hráče s míčkem v rohu u jeho branky

Napadáme hráče s míčkem podle potřeby, ale vždy, když se hráč otočí ke hře zády! Ideálním stavem je zapojení celé pětky do forcheckingu (obr. 5). Chybou je naopak zapojení jen hrotových hráčů, jelikož vzniká nebezpečný hluchý prostor  využitelný pro brejk (obr. 6).

2.1.1.2. Obrana v systému 2-1-2, když je míček v rohu

Když je soupeř s míčkem v rohu našeho obranného pásma je několik variant obrany.

  • A. necháme hrát soupeře okolo našeho zformovaného bloku (obr. 7)
  • B. vyvíjíme tlak na hráče s balonem a když je možnost jdeme na zdvojení (obr.8)

Dvě varianty zdvojení  v rohu našeho obranného pásma

  • B.1. Na zdvojení jde křídlo a jeho prostor zajišťuje druhé křídlo  (obr. 9)
  • B.2. Na zdvojení jde centr a jeho prostor zajišťuje křídlo – horší varianta především, když zajišťují levá křídla, často opomíjejí a tím vzniká hluchý prostor ! (obr. 10)

2.1.2. Systém 1-2-2

I systém 1-2-2 má slabinu a to v tomto prostoru (červené vyšrafované – obr. 11). Jestliže se soupeř dostane do tohoto místa, většinou se vysouvá podle situace na pomoc obránce (obr. 12). V případě, že si obránci soupeře přihrávají, reaguje posunem nejen vrcholový hráč, ale i celá pětice, přičemž jeden z krajních útočníků zatahuje střed. Častou chybou je, že se nepohybuje hlavně druhá řada hráčů (zakroužkováno – obr. 13.)

2.1.2.1 Obrana v systému 1-2-2, když je míček v rohu

Podobně jako u jiných systémů, je několik variant. Buď se nechá soupeř hrát okolo našeho bloku hráčů (když si vyměňuje míček rychlými přihrávkami), na což reaguje celá pětka rychlými přesuny, aby nebyl prostor pro přihrávku (obr. 14). Nebo se rozhodne jít do zdvojení (výhoda systému, jsou hráči ke zdvojené blíže) se zajištěním středu (obr. 15). Zablokování středu je velmi důležité, jelikož nejnebezpečnější situací je, když si soupeř právě naběhne do tohoto místa a jde do zakončení (obr. 16)!

2.1.3. Systém 2-2-1

Systém 2-2-1 (obr. 17) je nejlepším systémem na napadání a vyvíjení tlaku na hráče s míčkem. Ovšem je důležité, aby se vytáhli i ostatní hráči, aby nevzniklo hluché místo pro brejk (obr. 18). Hráči musí dělat to, co mají, jinak obrovské nebezpečí brejkové situace 2 na 1! V případě, dojde-li k brejku, si brankář hlídá střelu a obránce přihrávku. Je-li napadající hráč v úzkých je nejlepším protiútokem na 2-2-1 lob do protějšího rohu hřiště. Tím se musí celá pětka posunout zpět na svou polovinu s tím, že hráč č.1 si hlídá prostor před brankou (obr. 19)!

2.1.4. Osobní obrana

Osobní obrana se vyznačuje tím, že každý hráč má svého soupeře ve dvojičce a s ním se pohybuje po hřišti (obr. 20). Obránci by neměli běhat se svými útočníky do hloubi jejich poloviny, ale přebrat si toho nejbližšího (obr 21). To je, kromě velké fyzické náročnosti tohoto systému, však to nejtěžší.

U každého systému závisí vše na neustále komunikaci hráčů, především obránců a centra během hry na hřišti!!!

 

2.2. Rozestavení hráčů, když držíme balon

2.2.1. Balon v rohu soupeřova obranného pásma

  • hráč. 1 – přihrává na nabíhající hráče
  • hráč. 2 – hledá si volné místo buď za brankou, nebo před brankou
  • hráč. 3 – obsazuje prostor ve velkém brankovišti
  • hráč. 4 – obránce, jde do bloku, aby zabránil případnému brejku
  • hráč. 5 – obránce, snaží se zapojit do útoku (vše obr. 22)


Nutné zapojení všech pěti hráčů (hlavně obránců), jinak by vznikala přesilová situace 5 hráčů na naše 3.

2.2.2. Rozehrání míčku z naší obrany

Když rozehrává hráč od naší branky na volného hráče, pohybuje se tam kde balon!! Důvodem je, že může dostat zpětnou přihrávku, nebo zabránit případnému brejku (obr. 23).

2.2.3. Postavení hráčů, při napadaní naší rozehrávky

  • hráč. 1 – snaží se přihrát na 2.
  • hráč. 2 – pomáhá při rozehrávce za brankou
  • hráč. 3 – obsazuje prostor ve velkém brankovišti
  • hráč. 4 – útočník – snaží se být blíže k bráně
  • hráč. 5 – útočník – snaží se být blíže k bráně (vše obr. 24)

Když získáme míček po útoku soupeře, snažíme se jít, co nejrychleji do brejku a jít do zakončení!!!

Za poskytnutí záznamu přednášky děkujeme jeho autorům Vadimu Všetulovi a Janu Popelkovi

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu