PŘEDSTAVUJEME: RADOMÍR MRÁZEK

Přinášíme další z řady článku ve spolupráci se serverem FLORBALMAG.CZ – tentokrát se jedná o představení ikony českého florbalu, extrenéra české juniorské reprezentace a dlouholetého lodivoda Vítkovic Radomíra Mrázka.

Radku, dneska jsi vnímán jako velká trenérská osobnost. Ale co moc lidí neví je způsob, jak jsi s kariérou začal. Můžeš nám popsat své první kontakty s florbalem?

No to bude zajímavé :-). S hraním jsem začal ve 3. nebo 4. ročníku na střední škole. To nám poprvé  Marcel Pudich přivezl takové ty „luky“ co se daly pěkně ohnout J. No a začali jsme hrát soutěže, co ještě nebyly pod ČFBU. Následně jsme se přihlásili do oficiální soutěže a tam si mne vyhlídl tým 1.SC Ostrava, kde jsem hrál čtyři roky. Pak se stalo to, že kamarádi založili takový malý oddílek dětí FBT Ostrava – Poruba a spolu jsme tam trénovali prcky, jenže vedení klubu 1.SC Ostrava se nelíbilo, že jsem trénoval jiné děti. Takže mne postavili před rozhodnutí buď hrát a trénovat v 1. SC nebo jít jinam, a tak jsem šel.  No a to se již blížíme k Vítkovicím. Ty v té době neměly žádnou mládež a my jsme potřebovali pro naše děti perspektivu. Také v té době se začaly vymýšlet předpisy, aby se florbal někam posunul a podmínka pro extraligové týmy byla, že musí mít mládež. Tehdy došlo ke spojení naší mládeže s Vítkovicemi.

Jak se člověk dostane k tomu, že chce trénovat děti? Je to tak, že již v té době jsi viděl perspektivu florbalu a chtěl jsi něco vybudovat?

Určitě v tom nebyl záměr něčeho dosahovat. Bylo to takové mé nevědomé rozhodnutí, možná shoda náhod. Oba jsme měli k trénování vztah, protože i při naších začátcích jsme trénovali tým, kde jsme hráli. Pak přišlo zranění kolene a také se do toho všeho začali montovat různí pseudo trenéři. A tak jsem radši skončil s florbalem a začal jsem se věnovat naplno trénování.

Kde jsi získával inspiraci a nové myšlenky pro svůj florbalový rozvoj?

V té době nebyl internet, takže jsem si posháněl videokazety ze Švédska např. finálový zápas PIXBO : Varberg z roku 1996 a tam jsem sledoval individuální techniku i herní systémy a pak jsem je učil své hráče. Bohužel i děti.  Dnes již vím, že to bylo špatně. Toto jsem zjistil zhruba před 10 lety 🙂

Nyní máme jasno, jak ses dostal k trénování. Pojďme nyní naším čtenářům přiblížit, jak jsi přišel na myšlenku, že budete ve Vítkovicích hrát jiným způsobem než celá republika? A hlavně proč razit tuto cestu. Dnes Vás totiž každý hráč, trenér, fanoušek pozná, i pokud nebudete mít na dresu napsáno Vítkovice.

Tato myšlenka vznikla, již když jsem trénoval malé děti. Pro mne bylo prioritní, aby ty děti byly aktivní. Když přijde dítě na hřiště, tak se má pohybovat, má si hrát a dítě, které na hřišti jen stojí tak ho to nebaví. Tu hru jsem si převáděl na sebe, co mne baví a to jsem učit i ty děti. Časem se z toho vyvinul tento herní styl.  Došel jsem k závěru, že aktivita by měla na hřišti převažovat. Důvod je i ten, že je to mladý sport, kdybych trénoval 35-leté chlapy tak bych je asi nenechal lítat po celém hřišti, protože by to třeba ani nezvládli. Je jasné, že pro tento typ hry si také vybírám vhodné hráče. Hlavní důvody proč takto hrajeme, jsou, že to hráče baví, je to efektivní i efektní pro diváky, protože ta hra je neustále otevřená. Zároveň je to riskantní, ale kdo neriskuje ten nevyhraje. No a nesmím zapomínat na to, že je pro každého soupeře těžké proti nám hrát, protože se musí vyrovnat s jinou hrou. Naše hra je přitom docela čitelná, hraje se po celém hřišti, je tam hodně soubojů jeden na jednoho, jsou tam i zónové prvky.

Jsi vnímán jako špičkový trenér, Vítkovice jsou vnímány jak špičkový tým a také jako tým Vám hodně celků z nižších soutěží fandí, nebo Vás minimálně sledují, protože se jim líbí, jak hrajete. To je známka velkého úspěchu. Co bude dál s tvojí kariérou? Nepřijdeš mi jako člověk, který chce někde ustrnout.

Ten cíl mám nyní jasně daný. Snažím se ve Vítkovicích stavět trenérský tým, kde chci předávat zkušenosti, co jsem získal. Tímto se zabývám již 5 nebo 6 let. Dbáme na to, aby junioři a muži drželi stejnou herní linii a na to dohlíží lidé, kteří mají podobný náhled na florbal jako já.

Tomu rozumím, ale asi budu muset být konkrétnější. Co ty a repre?

Pro mne bylo hodně dobré, když jsem dostal nabídku na trénování juniorské repre. To byl takový kopanec, který mne nastartoval na další dobu. Hodně mi to dalo i vzalo.

Ale obecně já netrénuji proto to abych měl doma pověšené medaile. Motivace to je, ale není to prioritní motivace. Já chodím na tu halu proto, že tady potkávám lidi, s kterými si rozumím. Ať už hráči, tak také trenéři. Celé trenérské okolí jsou lidi podobně smýšlející jako já. Já si o sobě troufnu tvrdit, že jsem hodný člověk. Některá má vyjádření mohou vypadat jako arogantní, ale většinou pro lidi, kteří nemají žádné sebevědomí a sebevědomé řeči je urážejí a samozřejmě je to z mé strany někdy v uvozovkách divadlo. Já jsem 100% hodný člověk. Baví mě být s těmi lidmi, to je pro mne ten hlavní motor. Já nechodím do hospody, na diskotéky, to jsem nikdy nedělal. Pro mne jsou klíčoví lidé.

A co ta repre?

Nabídka od repre již byla. Dostal jsem nabídku i na trénování zahraničního klubu, ale obě jsem v té době odmítnul. To zahraničí ihned, protože trénovat jen mužský tým bez možnosti ovlivňovat chod klubu, tak jak to mám nyní nastavené ve Vítkovicích, kde mi to maximálně vyhovuje, mne nezaujalo. Repre je pořád výzva. Před dvěmi, třemi lety, kdy jsem to odmítnul, jsem měl své zdravotní důvody.

Kdybych tu nabídku dostal dnes, tak bych ji akceptoval. Byl by to pro mne motor. Ale je to zase o tom, že bych si chtěl vybrat lidi, s kterými bych do toho šel. Prostě bych tu repre dělal jen s určitými lidmi.

Jak vnímáš český florbal obecně?

Bohužel většina lidí, které potkávám kolem florbalu, přemýšlí strašně krátkodobě. Uvažují stylem budu učit děti střílet, budu je učit taktiku abych co nejdříve vyhrával a ty děti mi pak vyrostou a budu hrát extraligu. Málo lidí se dívá na to, co umí hráči jako jednotlivci. To je ten hlavní trenérský problém. Je tam ten krátkozraký a jednoduchý pohled, kdy dobrý výsledek rovná se dobrá práce, ale tak to není.

A jak to tedy je?

Dobrý výsledek u dětí není napsaný na zápisu o utkání. Ten je vidět jen v tom, co ty děti umí. Dám příklad. Když ve škole dostaneš jedničku z matematiky, ale tu jedničku máš na základě toho, že jsi celý rok opisoval, tak máš sice super výsledek na papíře, ale v práci si nespočítáš kolik je 5+5 a pro život  jsi nepoužitelný. S touto logikou ve Vítkovicích pracujeme. My nepracujeme s týmy, ale s jednotlivci.

Říkáš jednotlivci. Z tvých odchovanců je celá řada hráčů ve světových klubech. Kdybys mohl někoho získat zpátky, kdo by to byl? Jenom jedno jméno.

Každý kluk, co šel ven, je jiný. Ale pokud mám říct jen jedno jméno, tak to bude Honza Jelínek. Toho trénuji od jeho florbalových začátků v elévech, a když to přeženu, tak jsem jeho florbalový otec.  On neměl jiného trenéra než mne. Takže jednoznačně Honza. Hlavně lidsky, to že to je výborný hráč je druhá věc. Bude nám 100% letos chybět. Tím, ale neříkám, že bych ty ostatní kluky tady rád nepřivítalJ. Pracuju na tom.

 


Adam Wollný ve spolupráci s florbalmag.cz

Foto: florbalmag.cz

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu