PAVEL BRUS: „JSI HVĚZDA? TAK TO DOKAŽ! NEJSI HVĚZDA? TAK MAKEJ A SNAD BUDEŠ!“

Naskytla se nám jedinečná možnost rozhovoru s Pavlem Brusem, hráčem finskému týmu Nokian a českým reprezentantem. Pavel Brus nám v rozhovoru nastínil pohled na tamní tréninkové návyky, úskalí zahraničního angažmá a to, jaký je podle něj největší rozdíl mezi českým a finským florbalem.

Říká se, že rozdíl mezi finským a českým florbalem je především v rychlosti a nasazení. Byl pro tebe osobně těžký přechod do zahraničního týmu, co se týče tréninkového a potažmo zápasového zatížení?
Říká se to a je to pravda. Ono asi hodně záleží jakým stylem hraje klub a jak moc je hráč schopný se tomu přizpůsobit. Já měl to štěstí, že z Vítkovic jsem byl zvyklý na hodně podobný styl. Pak už to bylo jen o tom, najít tréninkovou rutinu a zvyknout si na malé odlišnosti.

Ve finském Nokian působíš jako jediný Čech, neměl jsi problém s komunikací mezi spoluhráči a hlavně s trenérem, například při předzápasové poradě?
Byl jsem sice jediný Čech, ale letos jsem hrál i se Švýcarem, takže jsme hodně věcí řešili společně. Samozřejmě, že komunikace je omezenější na ty nejzákladnější pojmy a pokyny, ale ta hra je pořád stejná a hlavní je potom komunikace v lajně. V tom jsou Finové o hodně jiní. Mluví minimálně a tak jsem byl nucený učit se a hodně pozorovat ostatní, abych věděl, co je po nás požadováno.

Jak vlastně probíhá komunikace mezi hráči a trenéry na samotném tréninku a v zápase? V jednom článku na našem webu jsme uvedli, že se tréninku hlavní trenér téměř neúčastní a jen vše pozoruje z povzdálí, je tomu tak i ve tvém týmu?
Jak už jsem uvedl, ty pokyny jsou hodně okleštěné a do toho jsem pochytil i základy finských slovíček, v tom problém nebyl. Únavné potom bylo, když byly pozápasové rozbory a meetingy, kde si vzal trenér půlhodinový monolog a mohl jsem leda číst ve tvářích ostatních zda mluví o špatné obraně, nebo včerejší lahodné večeři. Měli jsme více trenérů – hlavního, asistenta , trenéra pro gólmany, kondičního trenéra, ale všichni byli vždy přítomni a zasahovali do tréninku, někdy méně, někdy více.

Co se týče tréninků – liší se hodně skladba tréninků ve Finsku oproti tomu, co jsi poznal v Česku?
Samozřejmě, hra je to pořád stejná, ale náplň tréninku je odlišná, hlavně co se týče smyslu jednotlivých cvičení a jejich intenzity. Zase musím zmínit Vítkovice, že skladba tréninků je dosti podobná, ale v ČR jsou kladeny menší požadavky na intenzitu. Hlavní náplní tréninku ve Finsku je nácvik přečíslení, jednoduché kombinace s častým zakončením, hra pod tlakem a obecně tlak na hru jeden na jednoho. Agresivita na tréninku se rovná zápasovému tempu, takže hráč musí být neustále v pozoru a v pohotovosti. Jednotlivá cvičení jsou kratší než v česku a s maximální intenzitou. Mnohdy mi přijde, že se v česku trénuje sice hodně, ale v „nezápasovém“ tempu, cvičení jsou delší a monotonější, chybí agresivita a jednoduchost. A výsledkem je sice iluze toho, že trénujeme hodně, ale ta intenzita, která je nejdůležitější, je mnohem nižší než submaximalní.

Co program letní přípravy? Kladou Finové na něco větší důraz než Češi v letní přípravě?
Hodně se klade důraz na to, že hráči jsou poloprofesionálové a udržují se tak sami v kondici. V letní přípravě se už tedy neběhají dlouhé tratě anebo se netráví hodiny v posilovně. Každý hráč si jen projde testy a pokud dopadně špatně, tak má necelý měsíc před začátkem ligy, aby se vešel do pomyslných tabulek. Paradoxem zůstává, že individuální kondice se rozhodně nedá hodnotot tak, že by byla vyšší ve Finsku než v Česku. Rozdíl je v rutině, kde jsou Finové zvyklí trénovat častěji ve větší intenzitě a tak zvládat náročnější zápasy. A na co se klade největší důraz? Rozhodně na sílu dolních končetin, výbušnost a koordinaci. Dá se říci, že kromě vytrvalostních testů byly tyto činnosti hlavní náplní letní i sezónní přípravy.

Florbal je ve Finsku považován za profesionální sport – odvíjí se od toho i samotná příprava na zápasy? Rozebíráte hru soupeře, jeho silné a slabé stránky?
Když se podíváte na Finsko, jako na stát, tak je všem jasné, že je netrápí žádná ekonomická krize, podle mnoha parametrů bylo Finsko zvoleno „nejlepší“ zemí na světě. Měsíční příjem je řádově 3 krát vyšší a cena potravin a služeb je srovnatelná s Českem. Jediný vetší výdaj je za byt. Každému pak dojde, že se mají Finové jako ve vatičce. To se projevuje i ve florbalu naprostý předzápasovým servisem od cesty, přes stravu, materiál apod. Potom logicky zbývá mnohem více času na rozbor soupeře, jejich přesilovek, silných stránek apod. Co chci říct je ovšem ten fakt, že v podmínkách v jakých je Český florbal u nás, kdy 99 procent hráčů z florbaulu nemá žádné peníze, zázemí je v porovnání se severem podprůměrné, materiální zajištění nedostačující, jsme florbalovou zemí číslo jedna na světě. Zní to možná dosti troufale, ale Češi si váží toho, když dostanou něco navíc, mají obrovský talent a v porovnání s Finy, kteří jsou dle mého názoru rozmazlení co se týče servisu a zázemí, jsou i pracovitější. Důležité je, aby si lidé uvědomili, že když se dívají na finskou reprezentaci, tak vidí to nejlepší z nejlepšího. Vidí 20 hráčů, kteří jsou profesionálové a kteří obětují florbalu veškerý volný čas. A ti potom nastoupí proti Čechům, kteří nemají ani z poloviny takové podmínky jako oni, o penězích není řeč a za reprezentování na rozdíl od Finů nedostanou ani korunu,  naopak  jsou minusoví.
Malá úvaha: Kdyby Češi měli podmínky jako mají Švýcaři, či seveřané, tak jsme nejlepší florbalovou zemí na světě. Říkám to ze zkušeností z toho, co jsem viděl a jak talentovaní Češi jsou. Potenciál u nás je daleko, daleko za ostatními zeměmi.
Ruku na srdce si potom musí dát jak trenéři mládeže, kteří mají obrovskou zodpovědnost za výchovu, ale nemají žádné finanční kompenzace. Tak hráči, kteří málokdy obětují veškerý svůj volný čas přípravě a péči o tělo, jednoduše proto, protože vědí, že z florbalu nic nebudou mít, pokud neodejdou pryč. A přesto porážíme Švýcary, kteří investují obrovské částky do reprezentace a do zahraničních posil, hrajeme vyrovnaná utkání se seveřany, kteří jsou profesionálové.

Myslíš si, že finští hráči a trenéři mohou obohatit českou ligu a případně zda čeští hráči a trenéři mohou něco přinést do Finska?
Z toho všeho co jsem napsal výše plyne jednoduchá rovnice. Když pošlete Čecha do prostředí, které je na severu, tak jeho růst bude prudký, intenzivní, pojme obrovské množství zkušeností, florbalové inteligence. O trenérech bohužel nemůžu mluvit, nemám s tím zkušenosti. Upřímně si myslím, že pokud trenér nezvládá perfektně jazyk, tak seveřané jsou dosti velcí nacionalisté na to, aby ho nerespektovali, tam je cesta mnohem komplikovanější. Když potom vezmete seveřana, či Švýcara a dáte ho do prostředí jako je v Česku, kde se o vše musí dost tvrdě bojovat, tak to potom ukáže na jeho silné jak charakterové, tak herní činnosti. Jak znám některé Finské „stars“, tak si myslím a je to jen můj názor, že by se nedokázali přizpůsobit horším podmínkám, protože jsou přece „hvězdy“ a jsou zvyklí, že se o ně pečuje. To v České republice neexistuje. V Česku platí asi toto: „Jsi hvězda? Tak to dokaž! Nejsi hvězda? Tak makej a snad budeš!“

Budeš v létě bez florbalu anebo tě už svrbí ruce?
Já jsem pár dní bez florbalu a svrbí mě ruce hned, to znamená, že rozhodně bez florbalu nebudu. Jednak mě čeká EuroFloorballTour ve švýcarském Bernu a potom akademické mistrovství světa, pokud se dostanu do závěrečné nominace. Florbalový camp ve Španělsku a pak to hlavní! To vše o čem jsem psal výše budu realizovat na zBrusu novém Salibandycampu, který se ponese celý ve finském florbalovém duchu. Od tréninkových metod, po přípravu a důrazu na veškeré činnosti, které dělají z Finů mistry světa. Mými společníky budou Tomáš Sladký, který hájí barvy tamperského Koovee a David Rytych chytající za SSV Helsinky. Více informací pro všechny, které tento projekt zaujal na www.salibandycamp.cz! Přeji všem krásné florbalové jaro i léto!


Adam Wollný

Foto: Pavel Brus

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu