PÁR SLOV K BRANKÁŘŮM

Všichni trenéři jsou si vědomi, jak klíčová je pozice strážců brankoviště. Chytají zpravidla celé utkání bez střídání, každá jejich chyba může znamenat gól. Brankář je zkrátka nepostradatelnou součástí týmu a bez jeho skvělého výkonu úspěch nepřichází. Přesto, že se toto všeobecně ví, brankáři jsou při trénincích velmi často přehlíženi. Bohužel, mnohdy se tréninku jen účastní, vlastně pouze chytají, ale doopravdy netrénují.

Je jasné, že dobrý brankář disponuje škálou předností, vyvinutých smyslů, schopností i dovedností. Položme si však otázku, kdybychom měli jednu jedinou schopnost nebo vlastnost označit za nejvíce důležitou pro výkon, jaká by byla vaše odpověď? Čtení hry, předvídavost, rychlá reakce, orientace v prostoru, bleskurychlé přesuny, postřeh, psychická odolnost? Nebojte se vyjádřit svůj názor formou komentáře pod článkem.

Herní činnosti brankáře se lehce vyjmenují, hůře již trénují. Je dobře, že se osvětě v brankářské oblasti věnuje stále více nadšenců, většinou sami brankáři. Z českého internetu můžu doporučit tyto weby: http://www.florbal.cz/brankari, www.florbalovigolmani.cz. K činnostem jen pár poznámek:

1)      Základní postoj a pohyb

Nejdůležitějším požadavkem není zabrat co nejvíce místa, jak si mnozí myslí. Primárním aspektem základního postoje (či pokleku chcete-li) je, aby se v něm brankář cítil pohodlně, přirozeně. Stráví v něm totiž mnoho času, a tak není správné štelovat golmana do pro něj nepřirozené polohy. Samozřejmě za předpokladu, že není v rozporu se základními metodickými doporučeními – nesedí si na patách, nemá ruce před tělem apod. Uvidíme, jak se brankářská pozice ustálí. Nyní již téměř nevidím „hokejový“ styl vycházející z podřepu ve stoji, absolutně převažuje klečení.

2)      Chytání a vyrážení

Taktika je logická. Když si nejsi jistý tím, že míček chytíš, raději jej bezpečně odraz. Nejlépe do rohu nebo nad branku, vyrazíš-li před sebe, snaž se jej hned odkopnout nebo odrazit pryč. Fyzikální zákony jsou neměnné. Brankář s tělem v úhlu 90 stupňů k podložce, je-li trefen, odráží míček vstříc dorážkám soupeřů. Zatímco brankář, který zvládne být v mírném předklonu (není zkrácený), odráží hrudníkem míčky k zemi, kde je snadno zneškodní. Této pozice dosáhne velmi malé procento brankářů, je to opravdu těžké. Klasickým dilematem je chytání v rukavicích nebo bez nich. Jeden tábor volí vyšší ochranu a pocit bezpečí za cenu ztráty části citu pro míček. Druzí odvážně chytají holýma rukama, krvavé šrámy nepočítají. Je to otázka osobní volby.

3)      Zmenšování střeleckého úhlu

Moderní florbal od brankářů žádá větší práci s prostorem než dříve. Spíše je k tomu nutí vyšší brankářská konkurence, než že by se nějak zásadně změnila hra samotná. Převaha trenérů žádá, aby se klečelo spíše před malým brankovištěm než v něm. Terminologicky správnější by bylo označování vyplňování střeleckého úhlu, protože na něm pozice brankáře vlastně vůbec nezáleží. Střelecký úhel je totiž úhel daný spojnicemi míčku v okamžiku střely a tyčkami branky – největší je logicky při střelbě ze středu hřiště z blízkosti branky, nejmenší z velké vzdálenosti a ze stran. Brankář tedy úhel nezmenšuje, pouze vyplňuje prostor v něm.

Častou chybou bývá nesprávná orientace na tělo střelce a nikoliv míček. Pro orientaci v prostoru a nácvik správného vyplňování střeleckých úhlů je geniálně jednoduchou a levnou pomůckou obyčejný provázek. Ten přivážete k tyčkám a natáhnete k míčku, díky tomu brankář názorně vidí v každé pozici, jaký prostor v povyjetí zabírá. Přivážete-li míček ke spojnicím břevna, nemalé procento zjistí, že dlaněmi místo brankového prostoru zbytečně chrání prostor nad brankou – provázek jim ukáže, že čím dále povyjedou z brankové čáry, tím níže ruce patří.

4)      Činnosti při přečíslení a situaci 1-1

Přečíslení soupeře bývává pravidlem řešit schématem, ve kterém je hráč zodpovědný především za přihrávku a povyjetý brankář očekává střelu. Lze to řešit i zcela obráceně, například ve finském florbalu není výjimkou obranné řešení, kdy hráč jde vždy proti míčku a brankář je připraven především k přesunu spolu s očekávanou přihrávkou na druhého soupeře. Do situace 1 proti 1 spadají i nájezdy, které všeobecně baví všechny aktéry, mají-li nějaký náboj sázky. Po vzoru jednoho hokejového týmu z NHL občas praktikuji tzv. „svlékací nájezdy“, aneb kdo nepromění, svléká část oblečení (za které se nepovažují potítka a další doplňky) a jede znovu, do té doby než uspěje. Uvidíte, co udělá psychický tlak s vašimi hráči.

5)      Činnosti při hře za brankou

Základním požadavkem je snaha brankáře stále vidět míček, i když je za brankovou čarou. Není chybou otočení brankáře o 180 stupňů zároveň s křižnou přihrávkou podél mantinelů za brankou. Obecně se však snaží být u tyčky v nezměněné pozici trupu, pouze natočený hlavou předvídajíc nebezpečí z předbrankového prostoru. Zamezuje předloktím přihrávce přes malé brankoviště. Ostatně přihrávky malým brankovištěm by měl likvidovat odkudkoliv.

6)      Výhozy – zakládání útoku (jediná útočná herní činnost)

Pozor na pravidla, tři sekundy není mnoho času, bohatě však postačí ke zhodnocení situace. Rýsuje-li se možnost účinného rychlého útoku, je žádoucí dlouhý rychlý výhoz. V každém případě je dobré vstát. Zaprvé je z výšky mnohem lepší rozhled než z kleku, zadruhé si golman může dojít až na hranici brankoviště. Rychlým pohybem vpřed a naznačením výhozu stáhne bránící soupeře, a když nevyhodí vpřed, předá obránci míček do klidu. Pokud by stažení forčekujících hráče neproběhlo, těžko hledá volného spoluhráče pro výhoz, anebo jej předáním míčku dostává pod tlak. Narovnání se pro brankáře znamená odpočinek a po výhozu odpočinkovou pozici. Kdyby stále jen klečel bez jakéhokoli uvolnění, do nohou od kolen níže by po určité době takřka přestala proudit krev díky zcela pokrčeným kolenou. A noha by pak na případné vykopnutí míčku nemusela zareagovat přirozeně.

7)      Činnosti při standardních situacích

Předpokládanou činností brankáře je okamžité zvolání k postavení zdi v požadovaném počtu a místě. Sám zvolí takové postavení, aby viděl. I kdyby si měl stoupnout a sledovat rozehrání přes hradbu svých kamarádů. V praxi vyběhnutí ze zdi povětšinou nediktují brankáři nýbrž sami hráči. Při volném úderu z bezprostředního okolí brankoviště na ose hřiště se osvědčuje ponechat kompaktní zeď i po rozehrání soupeřem. Komunikace s hráči je při standardních situacích pro brankáře nezbytná. Naopak útočné volné údery v koncovce třetin či utkání bývají možnou šancí k vstřelení gólu při odvolání brankáře a jejich sehrání v přesilovém počtu šesti hráčů.

K utkání:

Vzhledem k výjimečné brankářské pozici je nutný velmi individuální přístup před zápasem. Své brankáře znáte a víte, co na ně platí. Někteří potřebují nahecovat, zatímco jiní spíše uklidnit, podpořit. Každý jsme jiný a máme své zvláštnosti. Patnácti hráčům najednou nevyhovíte nikdy, ale jednoho golmana připravit na zápas můžete poměrně snadno. Nezapomínejte ani na náhradníka (to platí i pro rozcvičku a rozchytání), nikdy nevíte, kdy přijde jeho chvíle. Brankáři mají pravidly ztížené podmínky pro pitný režim, nezapomínejte je pravidelně zavodňovat i v průběhu třetin.

V rozcvičce před utkáním má brankář rovněž výsadní roli. Byť si hráči myslí, že jde jen o rozstřílení, pravda je taková, že jde zejména o připravení vlastního brankáře na zápas. Představte si klasického střelce, co z deseti střel trefí třikrát „víko“ a sedmkrát vedle, takový brankáře rozchytá jen velmi těžko. Nezáviděníhodná pozice v bráně nastává zejména po obdrženém gólu. Zatímco hráči zklidní hlavy vystřídáním, brankář musí prakticky okamžitě zapomenout a dál být stoprocentně koncentrovaný. To je ohromné umění, které my (kdož o golmanech tvrdíme, že jsou zkrátka jiní) neovládáme a o to více si jich vážíme.

K týmovým tréninkům:

Nezapomínejme na brankáře už při přípravě tréninkových jednotek. Na vyšších úrovních se i dle zaměření tréninku odvíjí jejich počet. Rozcvičení lze pojmout jak společně s hráči, tak samostatně. Rozchytání především při vyšším počtu chytajících jde realizovat mimo velkou skupinu s pár střelci. Je to mnohem efektivnější. Z tohoto důvodu nevidím jako vhodnou formu tradiční oblouk se střelbou ze stoje, která hráčům nic nepřinese. Radím vám, nuťte hráče do pohybu.

Při vysvětlování (kreslení) cvičení týmu není neobvyklé odpočívání golmanů v brankovištích. To přesně deklaruje nezájem obou stran (trenérů i brankářů) a zredukování veškerého tréninku brankářů na „chytejte“. Pro brankáře by mělo být stejně důležité jako pro ostatní, co a jak se bude cvičit, proč se to dělá a jaká je jejich role v daném cvičení. I když vedete trénink sami (trenéra brankářů na trénincích jen tak někdo nemá), v každém cvičení můžete alespoň jednou větou zdůraznit brankářům klíčovou věc k soustředění – „teď se zaměřte na přesuny“ nebo „na komunikaci s obránci“ nebo „na rychlý návrat do základního postoje“ apod.

Trenér musí znát cíl cvičení nejen pro hráče, ale i pro brankáře. Jestliže víme, že převaha branek padá při přečíslení, dále z blízkosti branky, při zakrytém výhledu, trénujme to. Nerozumím tomu, proč by se mělo trénovat chytání míčků výhradně po střelách z velké vzdálenosti při dokonalém výhledu, když v utkání brankáři zažívají zcela jiné podmínky. Clonit nemusí jen hráči, podobnou službu udělá i druhý brankář náhodně se pohybujíc ve stoji před chytajícím. Vyšší tréninková zátěž brankářů oproti hráčům nachází opodstatnění rovněž v zápasové praxi.

Příklad klasického cvičení na střelbu prvním dotykem pro hráče a přesuny pro brankáře:

Správně se brankář po chycení míčku pohybuje zpět do základní pozice a poté se přemisťuje přihrávkou proti střele z druhé strany, po ní zase zpět. Anebo se zpět nevrací a hráči na něho nečekají, podle toho jak to nastavíte. Každopádně když budete chtít od brankáře přesuny při přihrávkách, je lepší cvičení upravit tak, že hráč s míčkem buď vystřelí na branku přímo anebo přihraje druhému. Díky tomu bude muset být brankář na začátku vždy připravený i na střelu a do přesunu musí. Samozřejmě lze doplnit o clonícího útočníka v brankovišti.

Nebo jiný příklad. Následující cvičení zahrnující dvě přihrávky a střelu prvním dotykem může řešit líný brankář (anebo neinformovaní hráči, kteří na něho nečekají) tím, že zůstane povyjetý rovnou proti stanovišti střelců a jen tam klečí a čeká, jak ho míčky budou trefovat. Místo křiku ho raději donuťme k práci upravením cvičení. Začíná u levé tyčky, kde hráč buď zakončuje anebo přihrává druhému. Druhý opět může sám zakončit u tyčky anebo přihrát třetímu, třetí prvním dotykem střílí. Díky tomu se brankář přesunuje s míčkem, srovnej tyto dva obrázky:

Lidskou přirozeností golmanů je mít jednu branku (stranu hřiště) na domácí hale jako oblíbenou a chytat výhradně v ní. Ta je přeci jeho a na druhé straně mu to tolik nejde. Co bude dělat ve druhé třetině domácího utkání, ptám se? Brankáři mě nemají rádi ani za neustálé shazování vnitřní síťky zpět do branky. Nechť jim tam při trénincích překáží stejně jako při zápasech, musí být na to zvyklí. Podobně zvyklí musí být na dorážky. Kde v trénincích po střelbě následuje (kromě tradičního zakroucení hlavy a zahnutí čepele, jako by za to mohla) výklus do rohu, nedivte se, že brankáři na dorážky v utkáních nejsou připravení.

Při tréninkové hře se mi osvědčilo střídání chytajících po každém gólu. Jednoduše proto, že každý gól je důležitý. Pro nácvik psychického tlaku zkuste metodu „5 minut“. Vyzvěte v průběhu hry brankáře, aby se maximálně koncentroval po dobu asi 5 minut, že musí chytit vše, jako by se hrálo prodloužení. Zmíním i pár příkladů navození složitějších podmínek než ve hře samotné. Výše popsaný klasický příklad neclonění v trénincích oproti hře můžeme otočit tak, že navodíme na tréninku ještě složitější podmínky než při zápase a brankáři se tak budou zdát potom podmínky utkání lehčí.

Do malého i velkého brankoviště mu hodíme pár tašek, kuželů, židli, cokoliv co máme po ruce, jen ať se tím popere. Samozřejmě jen občas, podobně jako jen občas na něj střílí hráči krytí postavenou žíněnkou a brankář nevidí, zda přijde střela zprava či zleva. Podmínky jdou ztížit více způsoby. Použitím vaty nebo špunty do uší, přelepením části výhledu mřížky, současným chytáním více míčků. Problémy dělá i barva míčku splývající s podlahou nebo čepelí (viz bílé puky v NHL) anebo míčky dvojbarevné, ty nemá rád asi žádný brankář. Pro trénink postřehu se úspěšně používá střílení míčků tenisovou raketou těsně od země, pro zocelení neškodí sem tam napálit i míček tenisový (nedoporučuji u dětí). Brankář prostě nesmí mít strach, že ho něco štípne. Znám i takového co s potěšením likvidoval vlastním tělem tenisové servisy amatérského hráče asi z pěti metrů, ale to už je zase nezdravý extrém (Ahoj Pepku J).

K brankářským tréninkům:

Kromě klasických týmových tréninků je vhodné absolvovat přibližně o frekvenci jedenkrát týdně speciální brankářský trénink, který spojuje více brankářských kategorií klubu. Zejména je to přínosné tam, kde na týmových trénincích nemáte svého trenéra, který by vám chystal část tréninků formou brankářských bloků. Pod pojmem speciální brankářský trénink si rozhodně nepředstavuji dvacet střelců a střídající se golmany v brance, to je prosím pěkně trénink střelecký.

Brankářské tréninky si představuji jako speciálně koncipované činnosti na všechny rozhodující činitele jejich výkonu, při níž je chytání v brance jen jedním z faktorů (byť prioritním), střelců nám na to stačí pár. Obecnými příklady budiž obecná či specifická koordinace s využíváním labilních ploch (i v kleče), nejrůznější způsoby házení a chytání ve dvojicích nebo proti stěně, o zem apod. Lehké základy žonglování, postřehová chytání míčků nejrůznějších velikostí, váhy i tvarů – Petr Čech u nás značně zpopularizoval míčky reakční, v hračkárně lze najít míčky s vychýleným těžištěm, softbalisté trénují v zimě s míčkem podobným florbalu s otvory jen na jedné straně, díky čemuž plave ve vzduchu apod.

Pro brankáře podstatné složky výkonu jako je síla, ohebnost, mrštnost nejsou rovněž výsledkem ničeho jiného než tréninkové píle. Pochopitelně silou rozumím funkční ovládání těla s důrazem na jeho střed, cílem není kulturista v masce nýbrž hbitý brankář. Rovněž zde je největší prostor pro orientaci v prostoru s využitím provázků (viz výše), ale i pro obecné činnosti podporující chytání. V nestabilních pozicích (lavičky, trampolíny, kruhy) distribuce pozornosti formou chytání, házení a odrážení jiných míčů apod., podobně jako kdysi Dominik Hašek v letní přípravě s panem Brukem, která vyvolala v médiích velký ohlas.

Důležité je pravidelné používání videokamery. Jak pro zlepšování techniky, tak pro rozbor chyb v utkání. Brankář, který se nikdy neviděl na videu, toho pro svůj rozvoj mnoho neudělal (tím narážím opět hlavně na trenéry…). Z trenérské a rovněž z hráčské praxe vím, že brankáři mohou být i velmi zajímavými pomocníky trenéra při hře. Teď nemám na mysli ani tak aktuální herní komunikaci s obránci, jako rozbor hry po utkáních a o přestávkách. Z brány vidí věci opravdu jiným úhlem pohledu a často vás přivedou na skutečnosti, které by vám jinak zůstaly skryty alespoň po dobu utkání (samozřejmě v seniorských kategoriích).

Pár příkladů cvičení:

  • Brankář v určené poloze někde v brankovišti (př. leh na břiše vedle branky) – na signál (nejlépe vizuální) přesun do středu branky, chytá tři střely rychle za sebou (první tak aby ji spíše nestihl chytit), znovu základní pozice.
  • Brankář u levé tyčky, na signál se přesune k pravé proti střelci, chytá střelu (Pokud míček nezíská, vezme si jej ze síťky na brance). Po zachycení reaguje dle situace, jestliže se střílející rozeběhne vpřed, hází skákavý výhoz do běhu (to samé v případě, že se rozeběhne střelec na druhé straně), jestliže střelci zůstanou stát, provádí výhoz po zemi do opačného rohu, odkud míček chytil na určenou metu. Zaujme opět základní pozici tentokrát u pravé tyčky.
  • Dvě branky vedle sebe, mezi nimi školní lavice. Brankář chytá střelu v první bráně, rychle podlézá stůl do druhé brány, chytá střelu a přeskakuje stůl do první brány atd. Modifikace – místo přeskoků a podlézání kotouly, výhozy apod.
  • Chytání odražených míčků – branka čelem ke zdi – brankář chytá odrazy; branka tyčkou u zdi – brankář chytá náhodně přímé a odražené střely
  • Více střelců v různých úhlech, těsně před střelou se brankář dozví, odkud se střílí, rychle po sobě
  • Soutěž hráči versus brankář. Určený počet střelců, určená vzdálenost a dohodnuté podmínky předem – např. 3 góly znamenají remízu. Pokud dají hráči 2 góly – dělají všichni (kromě úspěšných střelců) 10 cviků, pokud dají 1 gól – dělají 20 cviků, pokud nedají gól – dělají 30 cviků. Za čtvrtý a každý následný gól náleží 10 cviků brankáři.

Pár příkladů při hře:

  • 2 brankáři chytají ve 2 brankách těsně vedle sebe.
  • Pohyblivé branky – když je míček z dosahu brankáře, vezme svou branku a umístí ji kamkoliv na hrací ploše (vždy čelem do hřiště) – pro prostorovou orientaci hráčů i brankářů.
  • Chytání výhradně předepsaným způsobem (při hrách kdy mají i hráči ztížení podmínky, hrají třeba jen bekhendem) – příklady: pouze levou/pravou rukou, chytání rukama křížem, jen nohama, jen rukama, výhoz provádět méně šikovnou rukou apod.
  • Vložené prvky – oběhnout branku, přeskok mantinelu tam a zpět, kotoul nebo stojka s výdrží – například po každém výhozu, tak aby byl brankář nucený vyhodit kvalitně a měl pak bezpečný čas vykonat prvek
  • Souboj brankářů – 2 proti sobě, oba v brankách čelem k sobě, vzdálenost dle úrovně. Střídají se ve vyhazování míčků, druhý chytá. Kdo dostane dříve X gólů, prohrál.

Závěrečný testík

Bez znalosti pravidel chytat nelze, o tom nemá smysl polemizovat. Zkusíme jednu otázku. Může brankář vyběhnout mimo velké brankoviště, kopnout míček do brankoviště a po návratu do brankoviště jej chytit do ruky? Odpovědi se nebojte napsat do komentářů ;).


Jiří Kysel

Foto: ansik

 
Komentáře
8 komentářů k “PÁR SLOV K BRANKÁŘŮM”
  1. Filda napsal:

    Odpověď na poslední otázku.

    Podle mě je to možné, nikde sem zatím v pravidlech neviděl, že by to bylo zakázané, ale osobně jsem to zatím v zápase neudělal a ani nikde neviděl.

     
  2. PF napsal:

    … úplně přesně zní metodický pokyn ČFbU dohledatelný na webu ČFBU jako pdf takto …
    Brankář smí přijmout přihrávku od spoluhráče, je-li v okamžiku přijetí přihrávky zcela mimo velké brankoviště a je tudíž považován za hráče v poli. Pokud brankář opustí zcela velké brankoviště, zastaví míč, vrátí se zpět do velkého brankoviště a zvedne stojící míč, není toto pokládáno za přihrávku brankáři.

    Praxe rozhodčích se však velmi různí – od vyloučení za hru bez hokejky, přes potrestání rozehráním soupeře … až po „správný“ verdikt

    Zdraví
    PF

     
  3. Kuba napsal:

    Asi tak no 😀

    Pokud brankář přijme přihrávku od spoluhráče. (924)
    To se považuje za přestupek pouze pokud byla přihrávka, dle názoru rozhodčích, úmyslná. Přijetí přihrávky znamená, že se brankář dotkne míče rukou či paží a to i pokud předtím míč tečuje či zastaví některou jinou částí svého těla. Brankář smí přijmout přihrávku od spoluhráče, je-li v okamžiku přijetí přihrávky zcela mimo velké brankoviště a je tudíž považován za hráče v poli. Pokud brankář opustí zcela velké brankoviště, zastaví míč, vrátí se zpět do velkého brankoviště a zvedne stojící míč, není to pokládáno za přihrávku brankáři.
    Přihrávka brankáři se nepovažuje za brankovou situaci a nemůže mít za následek trestné střílení.

     
  4. Jirka napsal:

    Pár slov…:-)

     
  5. Vitek napsal:

    Bezva clanek, diky za nej, inspirace i pro sranda hru v pralesni lize ..

     
  6. matej napsal:

    pokial nahra spoluharc svojmu brankarovi a je mimo velkeho brankoviska malo by to byt v poriadku aj ked niektory rozhpdcovioa mozu piskat ze je to hra bez hokejky.

     
  7. matus napsal:

    AHOJ, chcem poziadat o radu.Idem raz za cas zachytat do brany, ale mam problem s tym, ze ak chytam hodinu, alebo dlhsie stale si zoderiem kolena, vies mi poradit, ci je to v chranicoch, alebo aj ked kupim tie najdrahsie tak aj tak tie kolena zodrem? vies mi poradit? stretol si sa uz s tym?
    Samozrejme že aj doteraz som pouzival chranice ale boli lacne.. vdaka

     
    • Adam napsal:

      Mal so chranice z florbal4u a mal som ich furt zodrate a skúsil som hádzanárske síce som bol trošku ťažší ale stalo to za to ☺ kolená už nemám nikdy zodrate pokiaľ sa nestane niečo neočakávané

       
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu