Základní terminologie

Sportovní trénink

Sportovní trénink (ST) je složitý, účelně organizovaný proces rozvoje specializované výkonnosti sportovce ve vybraném sportovním odvětví.

Původně sportovní trénink probíhal pouze formou opakování činností, které sportovec vykonával v závodě nebo utkání. Ve florbalu by to například znamenalo, že by trénink vypadal tím způsobem, že by hráči týmu vzájemně proti sobě (nebo jinému týmu) po celou dobu trvání tréninkové jednotky pouze hráli. S postupem času se ale ukázalo, že pouhé opakování sportovního výkonu formou soutěžení nestačí a začaly se vymýšlet sofistikovanější formy sportovního tréninku založené na provádění tréninkových cvičení. Ty měly sloužit k tomu, aby sportovce připravily dokonaleji a cíleněji, než jen pouhé opakování sportovního výkonu.

Sportovní trénink se tak rozvíjel a začal být mnohem složitější a propracovanější. Začaly se využívat i poznatky z různých vědních oborů a vznikly nové odvětví sportu a sportovní profese. V současné době se tréninkem sportovců zabývají celé skupiny odborníků, sportovní trénink se vyučuje na vysokých školách a od trenérů se vyžadují rozsáhlé detailní znalosti z různých oborů. Sportovní trénink je dnes složitým agregátem spojeným z mnoha poznatků z různých oborů.

Ze sportovního tréninku se stal účelně organizovaný proces, metody a přístup k tréninku se nevolí náhodně, ale je zapotřebí jej řídit, organizovat a plánovat. Rozvoj výkonnosti je postupný a dlouhodobý proces. Výkonnost se nemění ze dne na den, ale je nutné ji budovat postupně po dobu mnoha let. Proto je zapotřebí zvolit systematický a plánovaný přístup, aby docházelo ke zvyšování výkonnosti sportovce. Trenér musí k tréninku přistupovat systematicky a v dlouhodobém horizontu postupovat přes přípravný charakter tréninků v mladším věku, až po čistou specializaci pro určité sportovní odvětví ve věku pozdějším.

Cíl sportovního tréninku

Cílem sportovního tréninku je dosažení individuálně nejvyšší sportovní výkonnosti ve zvoleném sportovním odvětví na základě všestranného rozvoje sportovce.

Poznámka – všestranností je v definici myšleno, že rozvoj probíhá nejen po stránce výkonnostní, ale také po stránce osobnostní. Nezmiňuje se tedy problém všestrannosti ve smyslu schopnosti sportovce excelovat ve všech sportovních odvětvích a disciplínách. To je totiž značně složitý problém. Náznakem se dá říci, že všestrannost podporuje u sportovců rozvinutí dobrého základu pohybových dovedností a komplexnost pohybových schopností. Všestranně rozvinutý jedinec, ale nemusí být nutně i výborný florbalista nebo běžec, hokejista, fotbalista, vzpěrač, tenista atp. Sportovec proto, aby dosáhl nejvyššího výkonu ve svém sportovním odvětví musí dosáhnout mistrovství ve sportovních dovednostech, které pro svůj sport potřebuje. Nevyhne se tedy specializaci, která probíhá na úkor všestrannosti. Specializace je nutnou složkou sportovního tréninku. Diskuze se tak odehrávají o tom, kdy se specializací začít. Obecně pak v současné době dochází ke shodě v tom, že v raném věku by se sportovec měl zabývat obecnou pohybovou přípravou – rozvíjet všestrannost tak, aby na tomto širokém a pevném základě posléze mohl budovat úspěšně svou specializaci (více v části “Příprava nejmladších věkových kategorií”).

Úkoly sportovního tréninku

Úkolem sportovního tréninku je osvojení sportovních dovedností (techniky a taktiky) příslušné sportovní disciplíny na základě rozvoje pohybových schopností a pohybových dovedností a formování osobnosti sportovce (ve smyslu specifických požadavků sportovního odvětví a sportu obecně).

Pohybové schopnosti (PS)

Jsou vrozené předpoklady k provádění určité pohybové činnosti:

  • rychlostní schopnosti
  • silové schopnosti
  • vytrvalostní schopnosti
  • koordinační schopnosti
  • pohyblivost

Rychlostní schopnosti – schopnosti překonat krátkou vzdálenost v co nejkratší době.

Silové schopnosti – schopnosti překonávat vnější odpor.

Vytrvalostní schopnosti – schopnosti dlouhodobě vykonávat činnost určitou intenzitou.

Koordinační schopnosti – schopnost přesně a rychle řídit a regulovat složitý pohyb.

Pohyblivost – schopnost provádět pohyb v maximálním kloubním rozsahu.

Podrobnější dělení PS:

Silové schopnosti

  • síla statická (izometrická)
  • síla dynamická (izotonická)
    • výbušná
    • rychlá
    • vytrvalostní
    • maximální

Rychlostní schopnosti

  • rychlost reakce
  • rychlost acyklická
  • rychlost cyklická
    • rychlost akcelerace
    • rychlost frekvence
    • rychlost se změnou směru

Vytrvalostní schopnosti

  • vytrvalost dlouhodobá
  • vytrvalost střednědobá
  • vytrvalost krátkodobá
  • vytrvalost rychlostní

Koordinační schopnosti

  • koordinace diferenciační
  • koordinace orientační
  • koordinace reakční
  • koordinace rovnováhová
  • koordinace rytmická
  • koordinace sdružování
  • koordinace přestavby

Pohybové schopnosti se dají také rozdělit do dvou větších celků na schopnosti kondiční (rychlost + síla + vytrvalost) a koordinační. Kondiční schopnosti jsou závislé především na energetických procesech, které v těle probíhají. Koordinační schopnosti jsou určeny procesy řízení a regulace pohybové činnosti (nervová soustava). Pro kondiční schopnosti je důležitá znalost procesů využití a tvorby energie v organismu a v kondiční tréninku se bude pracovat se schopností organismu adaptovat se na zátěž (tedy lépe a efektivněji pracovat s energetickými zdroji – více v “Energetické zabezpečení a zatěžování”). Pro koordinační schopnosti je důležitá znalost činnosti CNS a procesu motorického učení a v tréninku se bude pracovat se schopností organismu kvalitně řídit a regulovat pohyb (činnost analyzátorů – zrak, sluch atd., nervosvalová koordinace, psychologické procesy – pozornost, vůle atd.).

Dělení pohybových schopností by mohlo svádět k tomu, že je můžeme vnímat jako čistě izolované. Není tomu tak. Při pohybové činnosti jsou schopnosti navzájem propojeny. Na každé činnosti se tak podílí všechny schopnosti v poměru, který je zavislý na charakteru dané činnosti. Používají se proto kombinované pojmy, většinou dvousložkové (podle převažující schopnosti) jako např. silová vytrvalost apod.

 

Typ pohybové

činnosti (úkolu)

Překonat odpor

(zátěž)

Provést v nejkratším čase

Vydržet co nejdéle

Realizovat časoprostorově ideálně

Překonat odpor

(zátěž)

Silová

rychlostně-silová

vytrvalostně-silová

koordinančně-silová

Provést v nejkratším čase

silově-rychlostní

Rychlostní

vytrvalostně-rychlostní

koordinančně-rychlostní

Vydržet co nejdéle

silově-vytrvalostní

rychlostně-vytrvalostní

Vytrvalostní

koordianačně-vytrvalostní

Realizovat časoprostorově ideálně

silově-koordinační

rychlostně-koordinační

vytrvalostně-koordinační

Koordinační

Pohybové schopnosti se také navzájem ovlivňují a podmiňují. Vysoký stupeň úrovně některé schopnosti nemusí znamenat nutně vysokou úroveň jiné schopnosti. V tréniku je tedy nutný komplexní přístup k jejich rozvoji.  

V anglické literatuře se dá nalézt trochu jiné dělení pohybových schopností. Základní schopnosti –  rychlostní, silové, vytrvalostní, koordinační a pohyblivost většinou ještě doplňuje i power, agility, balance apod. Zajímavé je, že zatímco v české literautuře se s těmito schopnostmi taky setkáme, ale až jako s dílčími variantami základních schopností (např. power odpovídá českému výbušná síla, která je jednou z variant dynamické síly), tak v anglické literatuře se objevují už hned vedle těch základních. O této odlišnosti se zmiňujeme proto, že bychom chtěli upozornit na jednu specifickou schopnost, která si ve florbalu zaslouží zvláštní pozornost. Jedná se o schopnost, která se v angličtině nazývá agility (do češtiny se tento termín překládá obtížně, budeme tedy používat termín anglický).

Agility je schopnost minimalizovat čas potřebný k přechodu od jednoho pohybu k druhému. Neboli schopnost rychle a efektivně měnit směr nebo typ pohybu (za předpokladu udržení kontroly nad svým tělem).

Jedná se tak o specifickou variantu rychlostních schopností spojenou se silou (především výbušnou silou) a koordinací. Agility je charakteristická nepřímočarým proměnlivým pohybem a to je přešně typ pohybu, který je k vidění ve florbalu. Florbalisté po hřišti neběhají dlouhé jednotvárné úseky, předem dané dráhy a neprovádějí dokola jeden stejný jednoduchý pohybový vzorec. Jejich pohyb je zahajován a dokončován v různých polohách, neustále se mění těžiště těla, pohyb není jen dopředný, ale i vzad a do stran, musejí zvládnout zkoordinovat několik činností najednou v dokonalém načasování a maximální rychlosti. O tom je agility a proto má ve florbalovém tréninku nezastupitelnou roli.

Pohybové dovednosti (PD)

Jsou učením získané předpoklady správně, rychle a úsporně provádět určitou pohybovou činnost.

Pohybových dovedností je velké množství, rozdělují se spíše do obecných celků, např. na:

  • primární
  • pohybové
  • sportovní

 Primární pohybové dovednosti se člověk naučí přirozeným vývojem, jsou to všeobecné dovednosti jako chůze, běh apod.

Pohybové dovednosti už se člověk nenaučí přirozeným vývojem (jako např. jízda na kole), nesouvisí ale s danou sportovní specializací.

Sportovní dovednosti jsou ty, které se člověk naučí, aby je přímo využil v dané sportovní specializaci (např. střela tahem ve florbalu).

Dovednosti se také dají rozdělit podle dalších kritérií.

Podle přesnosti pohybu na:

  • hrubé
  • jemné

Podle možnosti stanovit začátku a konec pohybu na:

  • diskrétní
  • kontinuální
  • sériové

Podle stupně stálosti prostředí na:

  • uzavřené
  • otevřené

Podle komplexnosti na:

  • celkové
  • dílčí

 Mezi dovednosti se také řadí specificky intelektuální dovednost, dovednost taktická. Taktické dovednosti představují sumu znalostí a zkušeností, které sportovec využívá pro správný výběr pohybového řešení v soutěžních situacích.

Složky sportovního tréninku

Jak je vidět z výše uvedeného rozdělení, sportovní trénink se dá rozdělit na několik složek:

  • Kondiční  složka (ve které jedná se o rozvoj pohybových schopností)
  • Technická  složka (ve které jde o nácvik a zdokonalování pohybových dovedností)
  • Taktická  složka (jedná se o nácvik vedení sportovního boje a to takovým způsobem,  aby se jednalo o promyšlený soutěžní plán, který mají  hráči naučený jako vzorce řešení herních situací)
  • Psychologická  složka (slouží ke zvýšení efektivity tréninkového procesu díky využití psychologických prostředků – regulace emocí, zvýšení motivace, regulace aktualních psychických stavů, rozvoj osobnosti sportovce, mentální trénink)
  • (Teoretická složka – získávání širokého spektra obecných i speciálních vědomostí souvisejících s danou sportovní aktivitou)

Členění složek sportovního tréninku je spíše teoretické, v praxi se jednotlivé složky navzájem prolínají.

Sportovní trénink je vhodné přizpůsobit obecně platným doporučením, které se dají rozdělit na principy a zákony.

Principy sportovního tréninku

  • princip všestrannosti (všeobecný rozvoj sportovce v ranném období tréninku slouží k vytvoření široké základny dovedností, která pak umožňují vysokou míru specializace)
  • princip systematičnosti (trénink musí být dlohodobý, nepřetržitý a systematicky plánovaný)
  • princip postupně se zvyšujícího zatížení (aby byla udržena přiměřená míra adaptace organismu, zatížení v tréninku se musí s postupem času zvyšovat)
  • princip cykličnosti (zatížení v tréninku je postaveno na pravidelném a systematickém opakování a odehrává se v určitých cyklech tak, aby byl trénink co nejefektivnější s ohledem na funkční možnosti lidského organismu)

Zákony sporotvního tréninku

  • zákon adaptace (lidské tělo se nachází ve stavu dynamické rovnováhy, pokud je rovnováha narušena, dochází k jejímu obnovení a při dlouhodobém opakování působení podnětů k přizpůsobení – adaptaci), zákonitosti jsou:
    • opakují-li se zátěžové situace a organismus je zvládne, reakce organismu na daný podnět se časem zmenšuje
    • tato zmenšená rekace je důsledkem toho, že v organismu proběhly určité změny – adaptace
    • aby k adaptaci došlo, musejí se příslušné podněty opakovat dostatečně často a po delší dobu
    • podněty musejí být přiměřeně silné, ale nesmí překročit funkční možnosti organismu
    • pokud se podněty neopakují dostatečně často a v potřebné míře, dosažené změny pomalu mizí a nastává návrat k původnímu stavu
  • zákon motorického učení (jedná se o zákonitosti učení se pohybu), probíhá v několika fázích:
    • seznámení – demonstrace dovednosti (fáze hrubé koordinace, řada hrubých chyb – první kroky v osvojování pohybové dovednosti)
    • zdokonalování – opakování, zpětná vazba (fáze jemné koordinace, regulace pohybu – dovednost je zvládnuta v nejjednodušší podobě a dochází k jejímu zpřesňování)
    • automatizace – zpřesňování detailů (fáze stabilizace, kompletní vnímání pohybu –  pohyb je přesný a stálý i v těžkých podmínkách)
    • variabilní tvořivost – transfer, tvořivá asociace (dokonalé zvládnutí techniky a její originální využítí v neobvyklých situacích – schopnost tvořivě spojovat dovednosti v komplexy dovedností)
  • zákon psychosociální adaptace (sportovní trénink a sport nemá vliv jen na fyzickou stránku sportovce, ale i na jeho psychiku – v potaz je tak třeba brát i výchovu, všeobecný rozvoj osobnosti, speciální požadavky sportovního odvětví, komunikaci, spolupráci apod.)

 Sportovní výkon (SV)

Sportovní výkon je aktuální projev specializovaných schopností jedince v určitém pohybovém úkolu vymezeném pravidly. Je obvykle výsledkem dlouhodobě plánovaného pravidelného tréninkového procesu a adaptace na jeho podněty.

Sporotovní výkon je to, k čemu se zaměřuje konečná pozornost. Je výsledkem tréninkového procesu a cílem ke kterému trénink spěje. Zkoumáním sportovního výkonu pak můžeme hledat cesty jak zvyšovat výkonnost.

Sportovní výkonnost

Je schopnost podávat sportovní výkon opakovaně na poměrně stabilní úrovni.

Výkonnost se formuje postupně a dlouhodobě a je výsledkem vývoje jedince, vlivu prostředí a sportovního tréninku:

Sporotvní výkon

 

 Trénovanost

 

 Sportovní trénink

 

 Schopnosti (vlohy, talent)

 

 Podmínky prostředí (příroda, kultura)

 

 Vrozené dispozice

 Trénovanost

 Je stav připravenosti sportovce k podání výkonu.

 Trénovanost je výsledkem sportovního tréninku a základem pro sportovní výkon.

 Vedle výše uvedených termínů se můžeme často setkat i s pojmem sportovní forma – jedná se o stav optimální připravenosti, projevující se dosahováním maximálních sportovních výkonů.

 Struktura sportovního výkonu podle Grossera (1991):

 

Partner webu

Partner webu