Řízení tréninkového procesu

Řízení tréninkového procesu

= racionální, vědomé a zdůvodněné pokyny a zásahy do tréninku s jasnými cíly.

Trénink nesmí být živelný a nahodilý a tedy pouze výsledkem improvizačních schopností trenéra. Plánování a evidence vykonané tréninkové práce dává možnosti ke zpětnému odhalení kladů i nedostatků v přípravě mužstva a následně umožňuje činit opatření ke zlepšení tréninkového procesu.

V praxi se dynamický proces řízení uskutečňuje především prostřednictvím:

1. plánování

2. evidence

3. kontroly trénovanosti

4. vyhodnocování trénovanosti a výkonnosti

Tyto komponenty mají smysl jako celek, neboť se vzájemně podmiňují!

1. Plánování

= převádění určité koncepce o tréninku do cílů a úkolů.

Tvůrčí činnost trenéra, umožňující odůvodnění obsahu tréninku, jeho strukturu, parametrů zatížení, časové členění na určitá období a použití prostředků a metod k dosažení cílů.

Chybí-li plán = plánujeme chyby!

Plán = zdůvodněná představa tréninkové činnosti na vymezené časové období.

Tréninkový plán znamená písemné vytýčení cílů a úkolů tréninku, rozvržení periodizace, kalendáře soutěží, hlavních kvalitativních i kvantitativních ukazatelů tréninkového a závodního zatížení, organizační a zdravotní zabezpečení a materiální vybavení.

Plán vychází z důkladné analýzy předchozího období, neoddělitelnou součástí plánování je kontrola tréninkového procesu – zpětná vazba. Plánování představuje nepřetržitý proces, plán znamená pouze výchozí pozici, není to žádné dogma. Plán je průběžně konfrontován s realitou, korigován a doplňován podle výkonnosti, trénovanosti.

Do jaké míry bude sestavený tréninkový plán efektivní záleží především na splnění následujících požadavků:

  • tréninkový program je přizpůsoben individuální úrovni výkonnosti hráčů a jeho plnění vychází z daných materiálních a sociálních podmínek
  • plánovaný program zajistí potřebnou velikost zatěžování, která zabezpečí dostatečný nárůst trénovanosti a sportovní výkonnosti
  • cíle a úkoly předloženého plánu jsou hodnoceny týmem jako splnitelné a vyvolaly aktivní přístup k jejich plnění.

Podle délky období, na něž  se plán sestavuje, se obvykle rozlišují:

Ø      plán perspektivní (víceletý)

Ø      plán roční

Ø      plán operativní (týdenní a vícetýdenní)

Ø      příprava tréninkové jednotky (TJ)

Perspektivní plán klubu

Analýza současného stavu (organizační struktura klubu, družstva a jejich výkonnost, trenéři, materiální zázemí) => charakteristiky cílového stavu (za 2-4 roky – úprava stavů družstev, výkonnostní cíle, počty trenérů, materiální zabezpečení atd.).

Perspektivní plán vychází z odhadu předpokládaného vývoje výkonnosti, rozkládá v hrubých rysech cíle tréninku do jednotlivých etap (let) na podkladě reálného zhodnocení možností.

Kroky před sezónním plánováním:

1, určit potřebné komponenty – trenérská filozofie

(kondice, technika, taktika, psychologická a teoretická příprava)

2, poznat svěřence – výkonnost, testy, pozorování

3, analýza stavu – podmínky, realizační tým, vybavení, finanční a časové možnosti atd.

4, stanovení priorit – co MUSÍ, MĚLI BY a MOHOU svěřenci zvládnout

5, výběr metod – druhy tr. procesu, MOF formy, SIF formy

Periodizace

= stanovení po sobě následujících tréninkových cyklů, jejichž obsah, velikost zatížení a opakování se podílejí v určitém časovém úseku na zvyšování trénovanosti a vytváření optimální tréninkové formy (či rozvoje u dětí). S periodizací úzce souvisí zásada cykličnosti.

Tréninkový cyklus je časově uzavřený celek tréninkového procesu, v němž se řeší jeden nebo více tréninkových úkolů, které vzájemně souvisejí. Každý následující cyklus je částečným opakováním cyklu předchozího, ale současně se v něm objevují i nové tendence, které se odlišují buď novým obsahem nebo rozsahem zatížení.

Základním dělícím kritériem pro rozlišení typů cyklů je jejich délka. Rozlišujeme systém malých (mikro), středních (mezo) a velkých (makro) cyklů.

Ø      roční tréninkový cyklus (RTC) /sezona/

Ø      makrocyklus (MAC) /2 – 6 měsíců/– dlouhodobý cyklus, v praxi období RTC

Ø      mezocyklus (MZC) /2 – 8 týdnů/ – střednědobý cyklus (operativní)

Ø      mikrocyklus (MC) /2 – 10 dnů – obvykle týden/– krátkodobý cyklus

Ø      tréninková jednotka (TJ)

Florbalovým trenérem je nejběžněji řešen roční cyklus (RTC) daný termínovou listinou. Tréninkový rok je základním stavebním kamenem růstu, regulování a udržování výkonnosti. Jeho požadavky jsou limitovány úrovní výkonnosti, zdravotním stavem, psychickou odolností, věkovou kategorií atd., jež pozměňují stavbu aktuálního tréninku.

Plány na jednotlivé cykly:


Roční plán je koncipován tak, že aktivně zpracovává tréninkový program pro jednotlivé makrocykly (MAC). Zde jsou již konkrétně formulovány jednotlivé složky, nezbytné pro řízení tréninkového procesu. Je to především:

o       stanovení tréninkových cílů v jednotlivých složkách ST, k jejichž splnění bude zaměřen celý tréninkový proces, dynamika zatížení

o       skladba tréninku, ve které je zpracováno rozdělení na mezocykly a mikrocykly, a počet plánovaných závodů, termíny soutěží apod.

o       organizace tréninku podávající přehled o plánovaných organizačních a didaktických formách, okruzích tréninkových prostředků, oblastech plánované diagnostiky výkonnosti, způsobech tréninkové dokumentace, zajištění činností při průběhu soutěží a způsobech vyhodnocování realizovaného tréninku i dynamiky výkonnosti, které bude trenér užívat

o       metody tréninkového procesu obsahující nejen výčet metod, které budou používány při rozvoji kondice a učení se technice, ale i postupy a prostředky potřebné pro komplexní řízení tréninkového procesu.

Podle tohoto obsahového schématu jsou pak především v oblasti prostředků a metod stále podrobněji zpracovávány v plánech mezocyklů, mikrocyklů a TJ (variabilita).

Periodizace ročního tréninkového cyklu (RTC)

RTC je svým uspořádáním výrazem zákonitostí racionální stavby tréninku. Jakákoliv cvičení, metody apod. ztrácejí smysl a efektivitu, nejsou-li používány v pravý čas a na správném místě! Úkoly a zaměření tréninku se během roku mění. Tomu odpovídá standartní členění roku na období (jednovrcholové plánování):

A) přípravné období

1. etapa – objem (obecná)

2. etapa – intenzita (speciální)

B) předzávodní období

ladění sportovní formy

C) hlavní období

nejvyšší výkonnost, úspěch v soutěži

D) přechodné období

regenerace sil

U mladších kategorií není třeba klást důraz na periodizaci soutěžního roku. Primárním cílem je dlouhodobý výchovně vzdělávací proces! Zejména v etapě základního tréninku třeba chápat celý roční cyklus jako všeobecnou přípravu, v níž soutěže a utkání nejsou cílem, ale mají pouze motivační a kontrolní funkci. Stavbu RTC u školní mládeže je nutné přizpůsobovat režimu školního roku.

A, Přípravné období

Cíl = vytváření všestranných základu sportovní výkonnosti

PRVNÍ ETAPA (3-4 MZC)

– zvyšování funkčních stropů, rozvoj trénovanosti zvyšováním objemu tréninku

– obecná náplň, důsledné uplatňování zásady všestrannosti

DRUHÁ ETAPA (2-3 MZC)

– cílem je převést vysokou obecnou trénovanost na trénovanost speciální

– objem tréninku se snižuje, zvyšuje se intenzita zatížení

– přípravné zápasy, turnaje

B, Předzávodní období (1 MZC)

Cíl = dosažení (vyladění) sportovní formy, stabilní vysoké výkonnosti

– snížení objemu zatížení, udržení vysoké intenzity

– florbalový trénink, důraz na kvalitu prováděných činností

– kontrolní zápasy, turnaje, psychologická příprava

C, Závodní období (Soutěžní, Hlavní) (několik MZC)

Cíl = maximální výkonnost, forma v utkáních

– soutěžní zápasy, pohárové zápasy, přípravné zápasy

– v tréninku převládá kvalita nad kvantitou – krátký kvalitní trénink

– ladění na soutěž, krátkodobá PP, modelovaný trénink

Při déletrvajícím (více než 3-4 měsíce) hlavním období je vhodné zařazovat tzv. vložený mezocyklus. Ten má ve zkráceném provedení ráz přípravného období, zakončeného postupným vylaďováním.

D, Přechodné období (1 MZC)

Cíl = odpočinek a regenerace sil (fyzická i psychická)

– úplné volno nebo lehčí zatížení jinými sporty vyhovující hráčům

– pestrost, variabilita prostředí

Makrocyklus (MAC)

Skládá se z mezocyklů (MZC). Jeho hlavním cílem je  realizovat tréninkovou činnost vzhledem k  plánovaným výkonům v soutěžích (neplatí plně pro sportovní přípravu dětí).

Při tvorbě a realizaci makrocyklu vycházíme z

  • celkového počtu TJ
  • podílu všeobecného, speciálního a soutěžního zatížení
  • poměru a struktury zatížení a odpočinku
  • způsobu zvyšování a snižování zatížení
  • hodnocení tréninkových efektů v jednotlivých dílčích cyklech

Je nutné stanovit: charakteristiku cyklu, cíle a úkoly, objem, intenzitu, složitost, materiální zajištění, výchovu, testování a analýzu herního výkonu. Vše potom rozpracovat do operativních plánů.

Operativní plány podrobněji rozepisují požadavky MAC. Sestavují se zpravidla  v dimenzi mezo a mikrocyklu. Pokud jde o plánované zatížení, operuje se v plánu tohoto typu se stejnými ukazateli jako v plánech ročních, doporučuje se již detailnější pohled, aby bylo patrné těžiště TJ, upřesněny by měly být již i tréninkové metody.

Operativní plán je východiskem k více či méně podrobné přípravě na TJ (rozložení tréninkových prostředků, dynamika zatěžování, regenerace, výchovná opatření, materiální zabezpečení, kontrolní činnost).

Mezocyklus (MZC)

= skládá se z několika mikrocyklů (MC).  Jeho hlavním cílem je vytvářet a udržovat specifické adaptace zajišťující  trénovanost a sportovní výkonnost  v souladu s utvářením sportovní formy.

Plán mezocyklu má střednědobý charakter a je tvořen větším počtem MC. V tomto plánu je zpracován konkrétní obsah jednotlivých složek sportovního tréninku, stanoveny speciální prostředky, optimální velikost jednotlivých složek zatížení a jejich užití v jednotlivých mikrocyklech, kontrolní závody, výkonnostní testy a návrh nejvhodnějších metod k dosažení dalšího růstu trénovanosti.

Cíle a obsah je třeba stanovovat realisticky, vycházet z výkonnosti, síly družstva vzhledem k soupeři. Stavba mezocyklu jasně odráží základní principy zatěžování, především jeho postupné zvyšování, vlnovitý průběh a cykličnost.

V průběhu každého mezocyklu je nutné hlídat především:

Ø      poměr mezi objemem a intenzitou (+ složitostí) adaptace

Ø      poměr mezi jednotlivými druhy tr. procesu (HCV, TH, KSP, KV, NA, REG, PP)

Typy Mezocyklů:

  • iniciační – začíná jím rtc
  • základní – hlavní typ v přípravném období
  • předzávodní – předzávodní období
  • závodní – základní typ v hlavním období
  • zotavný – zahrnuje větší počet zotavných mikrocyklů

Mikrocyklus (MC)

    Podřízen úkolům MZC. O účinnosti tréninku rozhoduje přesné a objektivní ohodnocení průběhu zotavení mezi jednotlivými TJ. Jeho zanedbání nebo podcenění snižuje účinnost tréninkového procesu, ale může vést i ke stavu přetrénování!

    Při tvorbě a realizaci mikrocyklu vycházíme z:

    • jeho zařazení v rámci delších cyklů
    • aktuálního stavu trénovanosti sportovce a individuálních specifik
    • počtu, obsahu a posloupnosti TJ
    • velikosti zatíženi a poměru zatížení a odpočinku u základních typů tréninků

    Týdenní mikrocyklus má nejčastěji dva vrcholy (utkání neděle – neděle).

    Klasický průběh = zatížení -> udržení -> vyladění

    Při 2 TJ týdně – 1 TJ zaměřena spíše kondičně a 1 zaměřena více na herní trénink

    Typy Mikrocyklů:

    Ø      VŠEOBECNĚ ROZVÍJEJÍCÍ – rozvoj kondiční složky, vysoký objem i intenzita výkonu

    Ø      SPECIÁLNĚ ROZVÍJEJÍCÍ – vysoké nároky na objem a intenzitu zatížení v herních podmínkách, sjednocení te-ta aspektů výkonu s kondicí, především herní trénink

    Ø      VYLAĎOVACÍ – završuje speciální přípravu na utkání, získat formu, trénuje se méně, zato kvalitněji, důraz na tempo a rychlost, odpočinek

    Ø      STABILIZAČNÍ – udržení trénovanosti či sportovní formy i rozvíjející TJ

    Ø      SOUTĚŽNÍ – udržení formy, zajištění dostatečné regenerace, příprava na další utkání

    Ø      REGENERAČNÍ – výhradně k regeneračním účelům, nízké aerobní zatížení

    Ø      KONTROLNÍ – posouzení účinnosti předchozího tréninkového procesu, nižší objem, výrazněji zastoupen nácvik, testy trénovanosti či přípravná utkání

    Plán MC (obvykle zpracovaný na týden) je popisem toho, co a jak má družstvo v průběhu tréninků provádět. Je to stěžejní bod a umění práce trenéra, hraje rozhodující úlohu v přípravě týmu. V plánu MC jsou podrobně zpracovány týdenní cíle a úkoly, stanoveny druhy cvičení a metody jejich provádění, informuje hráče o velikosti celkového zatížení v MC a je základem pro detailní rozpracování přípravy na TJ.

    Tréninková jednotka (TJ)

    V ní se realizují trenérovy představy v praxi.

    Příprava, struktura, vedení TJ a metody – viz kapitola Tréninková jednotka

    2. Evidence

    = zaznamenání všech nezbytných informací o tréninkovém procesu.

    Bez evidence by plán ztratil smysl! Evidence je základem pro získávání zpětných vazeb a následné korekce v tréninku, patří proto mezi nejdůležitější činnosti pro teoretickou práci trenéra. Nejde jen o kvantitativní zápis zatěžování, ale především o vyhodnocení a přenesení získaných poznatků do tréninku a utkání.

    Záznamem evidence je vedení dokumentace, především tréninkových deníků (trenéra i sportovců), kde se průběžně zaznamenávají vybrané ukazatelé mající rozhodující vliv na rozvoj trénovanosti a výkonnosti (IHV i THV). Jejich vedení je podmínkou a základem evidence. Vytvoření tréninkové dokumentace (tzv. podkladů pro objektivizaci a řízení tréninkového procesu) je důležitým předpokladem funkčnosti systému tréninku.

    Evidencí zajišťujeme podklady pro:

    • vyhodnocování a kontrolu tréninkového procesu
    • řízení tréninku
    • plánování tréninku

    Evidence se provádí pomocí vybraných ukazatelů, jimiž se zachycuje obsah (použitá cvičení), objem (tréninkové dny, jednotky, hodiny, závody, utkání) a intenzita zatížení (tréninkového i závodního). Nejdůležitější je evidence herního tréninku a nácviku specifickými prostředky se zaměřením na stimulaci jednotlivých energetických systémů. Zásadním požadavkem se stává kvantitativní popis zatížení.

    Používaná tréninková cvičení vytváří obvykle dvě skupiny ukazatelů:

    Ø      obecné tréninkové ukazatele – OTÚ

    Ø      specifické tréninkové ukazatele – STÚ

    Obecné ukazatele:

    • počet dnů zatížení (DZ)
    • počet TJ  (PTJ)
    • počet hodin zatížení (PHZ)
    • počet hodin regenerace (REG)
    • počet utkání – počet soutěžních dnů (PSD)
    • počet utkání
    • počet soutěžních utkání
    • počet pohárových utkání
    • počet přípravných utkání


    Specifické ukazatele pro florbal:

    • nácvik (NA)
    • herní trénink
    • tréninková hra (TH)
    • herní cvičení (HCV)
    • kondiční trénink (R,S,V,O,P)
    • speciální (KSP)
    • všeobecný (KV)
    • regenerace (REG)
    • psychologická příprava (PP)

    Kromě míry specifičnosti cvičení plánujeme objem a intenzitu cvičení.

    I, objem zatížení

    Kvantitativní ukazatel, udává dobu trvání pohybové činnosti nebo její opakování.

    Základními ukazateli jsou časové údaje (min., hod.) a počty opakování cvičení.

    II, intenzita zatížení

    Kvalitativní ukazatel, charakterizuje velikost úsilí (udává se v TF, %VO2max, mmol.l-1). Intenzita může být vyjádřena v minutách trvání zatížení v dané zóně energetického krytí nebo je vyjádřen procentuálně. (Zóny energetického krytí – ATP-CP, LA, ANP, O2)

    Manipulace se zatížením se odvíjí od cílů tréninku, zvažujeme dávkování zátěže a odpočinku.

    Parametry zatížení:

    • doba trvání (1 opakování i v sérii)
    • počet opakování (opakování i sérií)
    • intenzita zatížení (vztah mezi intenzitou a objemem)
    • délka odpočinku (mezi opakováními i mezi sériemi)
    • charakter odpočinku (pasivní, aktivní)

    Evidujeme

    a, základní ukazatele – termínovou listinu soutěže, registrace počtu hráčů, docházka na tréninky, účast v zápasech, hráčské statistiky, počet přípravných a mistrovských utkání, časové vytížení hráčů v těchto utkáních, úspěšnost v utkáních, postavení v tabulce

    b, speciální ukazatele – konspekty TJ, plány na jednotlivá období s hodnocením, kvantifikaci zatížení, kvalitativní záznamy o utkáních, hra soupeře, hra vlastního týmu (te-ta), sestava, strategie, plán na utkání – statistika utkání – zhodnocení utkání, hodnocení herního výkonu jednotlivců (nezapomínat na brankáře) i týmu atd.

    c, vytvoření databanky – videa zápasů, sestřihy tréninků, osobní karty hráčů – zákl. osobní údaje (kontakt, rodiče), držení hole, hráčské zařazení, objektivní ukazatele výkonnosti, výsledky motorických testů, přednosti a nedostatky, lékařské záznamy atd.

    d, ostatní – evidence úrazů, výsledky funkčních zkoušek, motorických testů, florbalových testů, závěry směrem k individuálnímu tréninku hráčů, psychologickou přípravu, pedagogické prohřešky…

    Sumace tréninkových ukazatelů se provede vždy po ukončení TJ, MC, MZC a MAC.

    Souhrnné výsledky jsou spolu s výsledky kontroly trénovanosti a výsledky v soutěžích základními podklady pro vyhodnocování tr. procesu.

    Tréninkový deník hráče

    •         základní údaje a jeho sportovní růst

    •         plán tréninkových ukazatelů v RTC

    •         vyhodnocení evidence RTC

    •         plánovací kalendář, přehled zápasů

    •         výsledky testů, funkčních vyšetření

    •         záznam tréninků a zápasů podle týdnů a cyklů v RTC

    •         záznamy o zdravotním stavu, somatické charakteristiky

    Plánování, evidence a vyhodnocování tréninku je v současné době stále častěji prováděno pomocí výpočetní techniky.

    3. Kontrola trénovanosti

    = poskytuje informace o změnách, k nimž v důsledku tréninku dochází (nebo také ne…).

    Plní tak nezastupitelnou úlohu zpětné vazby. Důsledná kontrola trénovanosti by měla v ideálním případě zahrnovat průběžné informace o všech podstatných faktorech.

    K účinnému řízení je nezbytné snažit se o popis současného stavu, definovat stav výchozí i cílový, důležité je vědět, na které ukazatele trénovanosti se při její kontrole zaměřit.

    Stav trénovanosti (aktuální i plánovaný) lze vyjádřit stavem jednotlivých faktorů, komponent struktury sportovního výkonu.

    Měli bychom usilovat o systematičnost, pravidelnost kontroly podle stanoveného harmonogramu nebo podle momentálních potřeb. Kontrolu trenéra by měl provádět šéftrenér klubu (Trenérská rada). Důležitým hlediskem je také objektivita (kontrola komponent, na nichž výkon prokazatelně závisí), provádění kontroly za pomocí pokud možno objektivních metod a za standardních podmínek.

    Při zjišťování stavu trénovanosti se využívá všech dostupných možností trenéra, např. testování schopností nebo dovedností, posuzování, metod fyziologie a biochemie (např. funkční zkoušky, změny vnitřního prostředí), metod psychologie (specifická i nespecifická psychologická vyšetření), antropometrie (tělesné rozměry), biomechaniky (posouzení pohybu) a některých dalších diagnostických metod.

    Kontrolu trénovanosti kompletují informace o samotné sportovní výkonnosti!

    Kdy a jak často kontrolu provádět? V takových intervalech, aby se změny trénovanosti mohly projevit a současně abychom mohli zjištěných skutečností operativně využít pro případné korekce tréninku.

    Výkonnost lze hodnotit subjektivně (posuzovací škály herního výkonu) nebo pomocí objektivních ukazatelů. (evidence vstřelených branek, přihrávek, plus minus, trestné minuty, úspěšnost přesilových her, zásahy brankářů…) Objektivní ukazatele lze získat i pro hru pětic (útoků…!!!)- zápasový formulář i jednotlivých hráčů – formuláře!!!

    Testování

    Výsledky testů z pohledu výkonu ve hře mají často pouze dílčí či informativní charakter. Testy však nejsou jen kontrolním, nýbrž z části i tréninkovým, ale především motivačním prostředkem.

    Testy

    Ø      laboratorní – funkční vyšetření

    Ø      terénní – testové baterie (somatické indikátory, kondiční předpoklady)

    Ø      florbalové testy

    4. Vyhodnocování tréninku

    = konfrontace ukazatelů trénovanosti i výkonu a ukazatelů tréninku a jejich změn.

    Zodpovědný trenér si neustále klade otázku, zda to, co se trénuje, jak je trénink organizován, jaké zatížení se aplikuje, jaké metody tréninku se používají atd. vede skutečně ke změnám trénovanosti a zvyšování sportovní výkonnosti. Z hlediska dlouhodobého zaměření tréninku (děti a mládež) k rozvoji faktorů odpovídající příslušnému věkovému i výkonnostnímu stupni.

    Vyhodnocení představuje poslední krok řízení tréninku (plán – evidence – kontrola – vyhodnocení). Vyhodnocovat trénink znamená dávat do vztahu tréninkovou činnost (její obsah, objem, intenzitu, jak jsou tyto informace uchovávány za určité časové celky v rámci evidence tréninkového a závodního zatížení) a změny trénovanosti (tj. stav jednotlivých komponent výkonu zjištěný při kontrole) a změny samotné výkonnosti. Z konfrontace potom vyplývá, zda k potřebnému vývoji došlo a v jaké míře nebo zda vůbec očekávané změny nenastaly, tj. zda absolvovaný trénink byl adekvátní nebo ne a proč. Na základě získaných výsledků dochází k rozhodnutí, zda se současné zaměření tréninku ponechá a nebo zda dojde k úpravám tréninkového plánu.

    Vyhodnocování není tedy jen úzce chápaná sumace tréninkových vlivů za určité časové úseky, ale náročná hlubší analytická práce s informacemi o evidenci tréninku a kontroly trénovanosti a výkonnosti s přihlédnutím k plánu tréninku.

    Vyhodnocení tréninku v tréninkovém deníku (trenéra i sportovců):

    • Dlouhodobé, krátkodobé
    • Opakovaně v průběhu RTC
    • Závěrečné hodnocení RTC

    Vyhodnocení RTC (bez něhož nelze seriózně připravit nový tr. plán)

    •         Výsledkovost – splnění cílů (umístění v soutěži, rozvoj..)

    •         Kondiční, motorická oblast
    – splnění naplánovaného trén. procesu
    – hodnoty z testů, rozvoj dílčích ukazatelů (S,V,R,..)

    •         Technika – dosažení stanovené úrovně

    •         Taktika – schopnost realizovat v soutěži

    •         Psychosociální adaptace  (psychologická složka, formativní)

     

    Partner webu

    Partner webu