KOUČOVÁNÍ

Jsi dobrý kouč? Poskytuješ týmu i jednotlivcům zpětnou vazbu konstruktivním způsobem? Dnešní článek bude o tom, jak koučovat lépe. A hlavní rada hned na úvod. Vezměte si na střídačku diktafon (funkci diktafonu umí dnes téměř každý mobilní telefon) a nahrajte si své instrukce před utkáním i v celém jeho průběhu.

Z vlastní zkušenosti vím, že může nastat dvojí zlepšení. Zaprvé už jenom díky vědomí zapnutého nahrávacího zařízení sami sebe nutíte koučovat lépe než jste zvyklí. Více se snažíte svěřence chválit a poskytovat konkrétní vhodné rady k hernímu projevu. Zadruhé díky zpětnému rozboru (poslechu) zjistíte reálný stav, který je často v rozporu s vaší zatvrzelou představou. Máme totiž přirozenou tendenci se nadhodnocovat. Zapnutý diktafon na střídačku berte s sebou nejlépe několikrát za sezonu.

A jak bychom měli správně koučovat?

Před utkáním:

Porada před zápasem nemůže být dlouhá, proto je snahou „dostat“ do povědomí týmu taktické informace o soupeři (videorozbor) dříve – na posledním tréninku nebo na srazu před odjezdem na utkání apod. Porada před utkáním by tedy měla být stručná a spíše shrnující podstatné informace. Je dokázáno, že si sportovci nejvíce pamatují informace vyřčené na závěr projevu (mají je v živé paměti). Proto se doporučuje začínat popisem hry soupeře, vlastní taktické pokyny – strategie proti soupeři – následují až poté. V samotném závěru shrneme vše podstatné, ideální formou kontroly příjímání pokynů jsou kontrolní otázky na konec porady a týmové formy motivace.

O přestávkách:

Trenéři do šatny přicházejí později než hráči. Nechají je vydechnout, napít, zklidnit a sami zkonzultují vše potřebné. Po příchodu do šatny je třeba zaujmout místo, aby na vás (a případné nákresy) všichni hráči viděli. Před započetím projevu trpělivě vyčkejte na plnou pozornost. Na úvod stručně zhodnotíme hru soupeře, poté vytyčíme změny ve vlastní hře. Na závěr opět klíčové pokyny zdůrazníme, můžeme využít kontrolních otázek. Během přestávky lze zcela změnit duch družstva. Někdy je zcela na místě „bouřka“ v kabině. Jindy v očekávání důrazné promluvy může lépe zabrat klidný projev. Ze šatny bychom měli ideálně odejít ještě dříve než hráči. Mají díky tomu prostor pro vstřebání podnětů, domluvu v pětkách nebo vyslechnutí názorů a podpory svého kapitána.

V průběhu utkání:

Veškeré naše informace by se správně měly týkat budoucí činnosti – minulost již nezměníme a na její rozbor bude dostatek času kdykoliv po utkání. Nenechme rozptýlit koncentraci na výkon svého týmu vnějšími vlivy, mám na mysli zejména diváky a rozhodčí. Těžké je umění být navenek zapálený tak, jak je potřeba (tým musí vědět, že je trenér s nimi), ale přitom zůstat vnitřně klidný, nad věcí a uvažovat racionálně, nikoliv afektovaně. V podstatě jsme herci.

Vzhledem k fyzickému a emočnímu vypětí hráčů je třeba pokyny formulovat jednoznačně a konkrétně. Není správné se na hráče „vrhnout“ hned poté, co přiběhne ze hřiště a sotva popadá dech. Jako hráč jsem neměl rád, když mi byly vytýkány chyby druhých. Tím myslím například to, když hráč druhé pětice, který je připravený naskočit do hry, je mezitím pranýřován za chyby hrající pětky.

Nejtěžší při koučování je naučit se využívat pozitivní formulace. Snažme se místo „nesmíš ho faulovat“ říkat „ubráníš ho čistě“. Nepoukazujme na chyby (snad nejhorší pokyn pro hráče na hřišti je „neudělej chybu“), soustřeďme se na správná řešení herních situací. To je veliký rozdíl a je výhodné se držet pozitivně formulovaných pokynů. V anglické literatuře se v této souvislosti můžete setkat s hnutím PCA = Positive coaching aliance.

Často zapomínáme svěřence chválit, zato kritizování nám obvykle jde. Psychologové a pedagogové ví, že člověk po vyslechnuté pochvale (za konkrétní činnost) více naslouchá a je schopen lépe přijmout i vaše případné negativní hodnocení. Mělo by však být vždy jasně deklarováno, jakým způsobem se zachovat příště. Takže nebojme se chválit a zapomeňme na zcela odstrašující výtky typu „Co to mělo být?“ nebo snad „Ještě jednou a sedíš!“. Jejich informační hodnota je nulová, akorát se hráč začne bát. Odstrašujícím příkladem budiž i zvuková nahrávka poločasového monologu trenéra ve slovenském fotbalu:


Zdroj: youtube.com

Jak bychom tedy měli poskytovat zpětnou vazbu správným způsobem? Pochopitelně to nelze vždy, ale snažme se hráče nejdříve za něco pochválit. Teprve poté následuje konkrétní kritika doplněná o návrh budoucího zlepšení (jak to udělat správně) a pozitivní motivaci nakonec. Tomuto balení negativních informací mezi pozitivní se říká sendvičový přístup, v angličtině je koncept známý jako K-K-K (Kiss☺ – Kick !- Kiss☺). Obecně by měl poměr pochval a výtek vyznívat ve prospěch pochval. Vyzkoušejte diktafon a posuďte sami…

Při stažení hráče ze hry je vhodné, aby dotyčnému po chvíli (po opadnutí hladiny adrenalinu) asistent krátce zdůvodnil rozhodnutí, lehce zhodnotil jeho hru a nezapomněl jej opět za něco pochválit. Hráč, který do hry naskočí, by o tom měl být informován v předstihu, aby se stačil rozehřát za mantinelem.

Při time-outu:

Oddechový čas bychom měli využívat výhradně v odůvodněných případech (náhlé pomatení mysli trenéra do této kategorie nespadá). Zpravidla si time-out nebere v koncovce utkání vedoucí družstvo, spíše má zájem na tom, aby se hrálo. Dotahující družstvo jej volí tak, aby si při něm odpočinuli klíčoví hráči, výhodné je spojit jej se zahráváním volného úderu z výhodného místa nebo s přesilovou hrou.

Trenérům by měl naslouchat kompletně celý mančaft, nejen vybraná pětice (případně šestice) nastupujících do hry. Mluvit začínáme až se hráči rozkoukají, vydýchají a jsou schopní pozornosti. Emoční vypětí je obrovské, hráči díky němu nemohou vstřebat zdaleka všechny sdělené informace. Proto více než kdy jindy platí jasnost, konkrétnost a stručnost pokynů týkajících se následné hry. Třicetisekundový monolog na téma slabé hry a rozboru chyb k úspěchu nevede. Hovořit o budoucnosti samozřejmě neznamená nepochválit.

Po utkání:

Bezprostředně po zápasu trenér hráčům buď pouze stručně poděkuje za výkon anebo již nedochází k žádné interakci. V každém případě neříkejte nic, čeho byste později mohli litovat. Jakákoliv kritika sdělená ihned po nepovedeném utkání se může rychle obrátit proti vám. Ideální je počkat na opadnutí vášní, na uklidnění obou stran a adresnou konkrétní kritiku provést na příštím tréninku. Složité to mají trenéři nižších lig, kteří sehrávají dva zápasy za den.

Emoce se snažte v sobě zadržet i při případných prohlášeních do médií. Jako špatný příklad vybírám nejmenovaného hokejového trenéra po zápase na začátku sezony, který v pozápasovém hodnocení prohlásil mimo jiné, že nutně potřebuje ještě jednoho kvalitního obránce. Být jedním z jeho obránců a přečíst si to druhý den v novinách, neměl bych z toho radost. Rovněž doporučuji se zcela zdržet kritiky rozhodčích. Sám na přímou otázku jak hodnotím výkon rozhodčích (pokud si nezaslouží pochvalu) odpovídám, že jej nehodnotím. Že jsou na to jiné orgány a já jsem trenér, starám se tedy o svůj tým a jeho výkony, nikoliv o rozhodčí…

Na závěr pravdivý citát hokejového kouče Scotty Bowmana:
„Nemáte žádný vliv na to, co udělá soupeř. Zato určujete, co bude dělat váš tým.“


Jiří Kysel

Obrázek: Martin Flousek, xflorbal.cz

 
Komentáře
2 komentáře k “KOUČOVÁNÍ”
  1. Matty napsal:

    Moc pěkný článek, děkuji. Ještě by to chtělo nějaký článek o tom, jak k vedení družstva má přistoupit hrající kapitán. Těžko promlouvat během zápasu k hráčům druhé pětky, když je mezitím na hřišti. Bohužel trenéři se do nižších soutěží nehrnou…

     
  2. mauro napsal:

    Koučování v praxi provází spoustu klišé. Trenéři přebírají „old school“ styl od svých trenérů, dědí se z generace na generaci a jen někteří se zamýšlí nad tím, jestli to co říkají svým svěřencům během utkání, má vůbec nějaký smysl. Nepodceňujme inteligenci hráčů. Často jsou si sami svých individuálních chyb vědomi, tak proč jim horlivě vytýkat, že zkazili přihrávku nebo nezpracovali míček? Fascinuje mě koučing Radka Mrázka, který do 30. minuty zápasu nehne brvou, pak jednou krátce něco zmíní jednomu hráči, o dvacet minut později něco jinému nakreslí a tím jeho koučing končí 🙂 To píšu samozřejmě s velkou nadsázkou, ale u Radka je jasně vidět koncepční tréninková příprava. Během zápasu trenér těžko dohoní to, co zanedbá v přípravě.

    A ještě jedna reakce k pozitivnímu koučingu. Nemyslím si, že je nutné příliš řešit poměr mezi pozitivními a negativními reakcemi trenéra. Stejně tak není nutné krkolomně a možná trochu uměle volit fráze, tak aby byly pozitivní. Mnohem důležitější je celkový vztah trenéra k týmu. Pokud je trenér opravdu jeho součástí, má k hráčům pozitivní vztah, oni to sami cítí a často nemají problém kritiku přijmout. Ví, že trenér je tu pro jejich sportovní rozvoj a chce hráčům pomáhat. Ze všeho nejhorší (a bohužel častá) je pozice trenéra, kdy se distancuje od vlastního týmu: VY jste hráli špatně, VY nechodíte na tréninky, VY nedodržujete taktiku, JÁ za nic nemůžu. Trenér má být kritický především k sobě a klást si otázky: co můžu udělat více pro to, abychom hráli lépe, co můžu udělat více pro to, aby hráči měli lepší tréninkovou docházku, co můžu udělat lépe pro to, aby hráči lépe dodržovali taktiku?

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu