KDO JE TO ŠÉFTRENÉR

Šéftrenér je často zmiňované slovo ve sportovních klubech. V domácím florbalu zřídkakdy označuje člověka, který se stará o sportovní stránku oddílu od A do Z, je v častém kontaktu s trenéry, sportovním ředitelem či manažerem a samozřejmě s vedením, jako je to běžné například v hokeji. V našich podmínkách nejsou lidé, nejsou peníze apod., cesta k profesionalizaci florbalu (rozuměj fázi profesionálního řízení oddílů) bude nejspíš dlouhá a bolestivá.

Šéftrenéra často kluby vůbec nemají, v lepším případě je funkce někomu navenek přidělena a dotyčný vlastně sám trénuje všechny kategorie, než ho vytížení, stereotyp atd. takzvaně „semelou“ a vyhoří. Samozřejmě máme i organizačně funkční výjimky, kde rozvoj zejména budoucích nadějí probíhá za pomoci a dohledu odborníka. Věřme, že takových bude přibývat. Jak poučených klubových šéfů, tak vhodných kandidátů na nelehký post „observera“ a metodika trenérů.

Jak funguje trenérská hierarchie v praxi? Základní modely fungování jsou tyto:

  1.  Šéftrenér dětí a mládeže – „nadřízený“ všem trenérům družstev od juniorů níže. Do elitního seniorského týmu nezasahuje, anebo je sám jeho headcoachem.
  2.  Šéftrenér klubu – působí v celé struktuře kategorií od nejmladších až po A-tým. Pozice šéftrenéra vůči hlavnímu trenérovi A-týmu je odrazem vůle prezidenta (generálního ředitele, majitele) klubu. Dále se dělí takto:

2A: Šéftrenér klubu je nadřízený i trenérovi elitního družstva, sám vybírá realizační tým, podílí se na hráčských transferech a má tudíž logicky nejvyšší odpovědnost za výsledky. Jeho role je podobná sportovnímu řediteli. Příkladem role u mužského týmu ve fotbalu může být Generální sportovní manažer Sparty Praha (funkce v tomto případě natolik náročná, že prakticky není možné zároveň působit jako šéftrenér u mládežnických a dětských družstev).

2B: Šéftrenér klubu má na starosti pouze poradní roli u elitního týmu jako asistent či konzultant (zároveň dohlíží a metodicky vede všechny ostatní družstva – s výjimkou neambiciózních, rekreačně vedených – rozuměj C-tým, D-tým apod.). Tento model shledávám nejlepším. Je to můj soukromý názor a rád si přečtu v komentáři Tvůj, milý čtenáři. V tomto chápání role šéftrenéra zmiňuji základní aspekty jeho práce:

  1.  Je asistentem elitního týmu klubu, konzultantem a tvůrcem koncepce pro všechny ostatní týmy v klubu.
  2.  Pravidelně se účastní na trénincích elitních družstev – např. mužský A-tým 2-3x týdně, ženský A-tým a juniorský A-tým 1-2x týdně (záleží na počtu družstev).
  3.  Účastní se tréninků ostatních družstev – frekvence záleží na velikosti klubu a „důležitosti“ družstev – juniorky A-tým, dorostenci a dorostenky, rezervní týmy atd. Minimálně jednou za měsíc by se měl šéftrenér zúčastnit tréninku každé dětské kategorie.
  4.  Může se účastnit nebo vést speciální tréninky – brankářské tréninky, kondiční tréninky, „doučování“, střelecké tréninky apod.
  5.  Hodnotí tréninky s trenéry – u kategorií občasně navštěvovaných rozebírá s trenérem (ať už samostatně nebo při radě trenérů) každý trénink, který sledoval. To je důležitá zpětná vazba pro každého trenéra! U elitních týmů provádí hodnocení po týdenních mikrocyklech.
  6.  Kontroluje trenéry, vypomáhá – pravidelně kontroluje evidenci (Trenérské deníky) individuální formou s trenéry nebo hromadnou při Trenérské radě. Samozřejmostí je při konzultacích pomoc s plánováním tréninkového procesu, s obsahem tréninků, od toho je šéftrenér především!
  7.  Hodnotí jednotlivé trenéry pro vedení klubu – občas se tak schází s nadřízeným.
  8.  Pravidelně se účastní na zápasech elitního týmu – minimálně všech domácích zápasů.
  9.  Účastní se na domácích zápasech ostatních družstev, frekvence volí podle počtu týmů. Minimálně dvakrát za sezonu by měl být na utkání každé kategorie.
  10.  Hodnotí sledovaná utkání s trenéry příslušné kategorie – průběžně.
  11.  Svolává a vede Trenérské rady – co je to? Pravidelné setkání všech trenérů (cca měsíční až dvouměsíční frekvence), ideálně i s asistenty. Ve větších klubech je lze dělit na Radu trenéru dětí, Radu trenérů mládeže a Radu trenérů seniorských kategorií. Jedná se o přínosné setkání pro trenéry s vyslechnutím stavu v jiných kategoriích, domluvou vzájemného prolínání hráčů sousedící kategorie, záskoků při trenérských absencích, řešení interních organizačních záležitostí atd. Trenérská rada je mezičlánkem mezi trenérem a vedením klubu. Prostřednictvím šéftrenéra sděluje klub své požadavky na trenéry a naopak.
  12.  Má aktuální přehled o současné metodice a nových trendech – distribuuje metodické materiály a nabídky školení a seminářů trenérům.
  13.  Vede ukázkové tréninky a interní semináře na potřebná dílčí témata, metodicky řídí interní testování hráčů atd.
  14.  Zařizuje případné stáže a výměnné pobyty trenérů.
  15.  Vypomáhá při klubových soustředěních.

Takhle si představuji náplň práce šéftrenéra. Nikoliv tak, jak je někde běžné. Tzn. 6 hodin denně trénování + koučování utkání o víkendech. Šéftrenér není ani sekretář, aby zajišťoval vybírání příspěvků od členů, obstarával tréninkové prostory, objednával haly a pořadatelskou službu na utkání. Výčet činností šéftrenéra je obsáhlý. Ano, v podstatě jde o plný pracovní úvazek. O zajímavou práci. Třeba tento článek někoho podnítí k trenérskému sebevzdělání, jinému v rozhodující roli v klubovém řízení možná napoví, kudy vede cesta k rozvoji.

Ať Vás florbal baví!


Jiří Kysel

Obrázek: Master isolated images / FreeDigitalPhotos.net

 
Komentáře
4 komentáře k “KDO JE TO ŠÉFTRENÉR”
  1. mauro napsal:

    Rád se do diskuse zapojím, už jen proto, že jako šéftrenér sám působím. Jirka v článku představil v podstatě ideální model, který je zatím v českém prostředí spíše nereálný. Věřme, že se to brzy změní. Já na oplátku nabízím praktickou případovou studii, jak funguje šéftrenérství ve zdejších složitých podmínkách.

    Tak jako my (FBC Orca Krnov) většina klubů asi naráží na dvě zásadní omezení: čas a peníze. V klubu jsem dobrovolník a mimo klub pracující člověk (byť s flexibilní pracovní dobou), takže pro mě není reálné navštěvovat závratné počty tréninků. K tomu všemu řeším řadu organizačních úkolů s chodem klubu spojených.

    Na co by se měl šéftrenér s takto omezeným manévrovacím prostorem zaměřit? Podle mého názoru jednoznačně na vzdělávání! Zatímco trenéři jsou učitelé florbalu, šéftrenér by měl být učitelem trenérů. Já sám volím hned několik nástrojů:
    a) pro naše trenéry a asistenty pořádám interní semináře, které se věnují a budou věnovat nejrůznějším tématům od přípravy tréninkové jednotky, přes silový trénink, až po sportovní marketing nebo komunikaci s rodiči
    b) velmi se nám osvědčila sociální síť Facebook. Zřídil jsem skupinu „orca realizační tým“, kam posílám řadu zajímavých odkazů na nejrůznější trenérská a sportovní témata. Často mají přesah přes florbal: o psychologii sportovců, sportovní koncepci FC Barcelona atd. Kluci sem tam taky přispějí a důležitá je taky interaktivita – možnost komentovat, diskutovat.
    c) trenéři mají možnost v rámci odměňovacího modelu každý rok čerpat příspěvek na dopravu/vstupné významných florbalových akcí (jde spíše o skromný příspěvek, ale má také motivační efekt), klub navíc za trenéry platí veškerá externí školení (zvyšování licencí i další)
    d) občas jezdíme i na „externí“ semináře, ale jejich nabídka je zatím velice skromná (byli jsme shodou okolností na Jirkově semináři „těžko na cvičišti, lehko na bojišti“ v rámci MS juniorek v Olomouci)

    Jako šéftrenér vyžaduji dodržování základních principů, které vychází z naší filozofie a sportovní koncepce (např.: výsledky u žákovských družstev jsou druhořadé, pozitivní přístup k trénování dětí, atd.). Na druhou stranu: snažím se být spíše rádce než nařizovatel. Každý trenér má svůj specifický rukopis a nenahraditelným motorem pokroku jsou jeho vlastní chyby.

    Obecně si myslím, že v českém florbale je odbornost mezi trenéry na velmi nízké úrovni. Trenérů ochotných na sobě pracovat a vzdělávat se znám velmi málo. Přitom trenérství je náročné právě v tom, že je to multioborová disciplína a vyžaduje znalosti z mnoha odlišných oblastí: obecná sportovní příprava, psychologie, komunikace atd. I proto jsem rád za tento server 🙂

    doplnění na závěr: náš klub FBC Orca Krnov spustil na začátku minulé sezóny projekt budování mládežnických družstev. Aktuálně máme v našich řadách cca 120 dětí do 15 let. Tak rychlá expanze pro nás znamená spoustu starostí a nových výzev. Za ten rok a půl jsme udělali (a určitě ještě uděláme) nepochybně řadu chyb, ale vše se snažíme analyzovat a pracovat zkrátka co nejlépe.

     
  2. Kyslík napsal:

    Ahoj, díky za příspěvek. V Krnovském klubu již delší čas zaznamenávám sympatické snahy.
    Žiji ve svém světě naivity a maximálních požadavků na sebe i druhé a jsem si vědom především budoucnosti v pochopení a snad i pomoci mého textu. Samozřejmě ano, jde o ideální model, zatím téměř nereálný, to jsem nezdůraznil.

    Možná jsem to opomenul vyzdvihnout, protože existují kluby (nebudu jmenovat, ale je jich počet roste), které platí trenérovi áčka téměř měsíční plat a na ostatní (zejména trenéry dětí) kašlou. Jinde zaplatí „šéftrenéra“, aby každý den stále trénoval. Trénuje (co stíhá i koučuje o víkendech) všechny kategorie a dřív nebo později zabředne do stereotypu a vyhoří.

    Chtěl jsem tím říci, že pokud by klub získal prostředky na rozvoj, kromě přiměřené odměny (hrazení, nákladů, zmíněných benefitů a trochu něco navíc) všem trenérům a asistentům, by v jeho rozvoji hodně mohla pomoci funkce šéftrenéra, třeba na poloviční úvazek.

    Jinak „mauro“, na „našem“ facebooku se začínají shromažďovat trenéři, budeme všichni rádi za zajímavé odkazy, příspěvky ať už na něj či přímo na web.
    JK

     
    • mauro napsal:

      Díky a perfekcionistické texty určitě vítám, protože jsou zdrojem inspirace do budoucna. Protěžování mužského A-týmu je bohužel obrovská bolest v mnoha klubech – nejen florbalových. Jsem přesvědčený, že by změně prospělo zavedení „výchovného“ při přestupech – tak jak to je ve fotbale. Co se týče objemu trénování: většina klubů bohužel řeší to, že trenéři zoufale chybí. Trénují všichni ochotní, kteří mají ruce, nohy – a často to stejně nestačí na obsazení všech věkových kategorií. Na nějaké šéftrenérství už často vůbec nejsou kapacity. Snad se to změní. Tomáš Hradil (abych se představil i občanským jménem 🙂

       
  3. Honza N. napsal:

    Hele ještě tam dle mě chybí 2 zásadní oblasti u 2B alepoň, to tak vidím z mé praxe.
    Cílem šéftrenéra by mělo být vytvořit z trenérů tým. Což znamená aby jeden nepomlouval jiného před hráči a podobně. Zní to sice přiblble ale v praxi se to často děje.
    Dále by měl mít pravomoc mluvit do nominací trenérů k jednotlivýcm týmům a řešit i přímo případné odvolání, protože on je ten hlavní, který nese odpovědnost a není možné nést odpovědnost za někoho koho mi dosadí vedení oddílu bez mého vědomí.
    Dále i v rámci své vytíženosti by měl rozhodovat o časech tréninkůa to z důvodu minimalizování krytí časů „blízkých“ kategorirí. Aby talentovaný hráč mohl chodit i případně na tréninky vyšší kategorie a i toto rozhodnutí (zda někdo bude chodit do vyšší kategorie a případně i kdo přesně a za jakých podmínek) by měl vždy šéftrenér posvětit a předejít tak tahanicím o hráče, které taktéž často v reálu nastávají (pro samotného hráče a jeho vývin to může mít poté fatální následky).
    Jo a i výpomoc s materiálem (typu organizace, kdo, kdy využije koor. žebřík, protože je zázrak, když je alespoň jeden na oddíl atp…)
    Jinak mám téměř stejný názor jako ty a dle mě to není zas tak nereálné, jak si někteří myslí… Je to o tom hlavně chtít…

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu