JINDŘICH DOUDA – UČITEL U REPREZENTACE

Přinášíme další z řady článku ve spolupráci se serverem FLORBALMAG.CZ – tentokrát se jedná o rozhovor se sportovním masérem, fyzioterapeutem, Jindřichem Doudou.

Jak jsi se dostal ke svému oboru, tedy fyzioterapii?

Tak to musím uvést hned na pravou míru, jsem původně vystudovanej učitel, posléze fitness trenér a nakonec sportovní masér, kterej se měl možnost učit od maséra a fyzioterapeuta Jirky Trenkwitze, dodnes fungujícího u A – týmu fotbalové Slavie. Dobrá škola, výbornej člověk, kamarád, skvělej a dle mého nedoceněnej opravář hráčů (když si uvědomím, kolik některý pseudohvězdy berou). Já měl díky němu cca deset dvanáct let praxe ve Slavii i mimo, na stole byli hráči jako Suchý, Latka, Pudil, Janda, Adauto, Gaúcho, práce pod trenéry jako Luboš Kozel, Daniel Šmejkal – to je asi víc, než rekvalifikační rychlokurz čokoládový masáže .)).

Na starost máš elitní tým Tatranu a reprezentace. Jak jsi se dostal do florbalového prostředí, tedy Tatranu a reprezentace?

Potkali jsme se s Petrem Harapátem na nějakém turnaji veteránů, on hrál za PČA Milada a já to „krosil“ vzadu za Torzu Sorry a Champy cupem 08 ve Švýcarsku naše spolupráce s Tatranem začala. Já byl v té době u juniorek ČR volejbalistek. A opět musím vše upřesnit, včera jsem se s Tatranem natrvalo rozešel v letos prvním a pro mě patrně už opravdu posledním zápase v Havířově, byla to nostalgie jako sviňa, se všema klukama včetně Zahyho jsem se rozešel jako kamarád a v dobrým, asi už ale byla potřeba změna. Jsem kdykoli připraven pomoci, ale po čtyřech letech, kdy jsem neměl v sezóně volnej víkend, jsem byl asi už unavenej a na jednání určitejch lidí už i alergickej, čímž netvrdím, že zrovna já jsem ten svatej, to taky ne. Přes Olšiho z Tatranu jsem se kdysi dostal k repre juniorů, který tehdy vedli Ruda Škubal s Ráďou Mrázkem a na nějaký společný akci (Brno?) jsem byl oslovenej Tomášem Trnavským, jestli bych nepomohl s přípravou A – týmu na poslední akci před posledním MS. A to se neodmítá. Zazpíval jsem hymnu a už to jelo. S legendou Josém Pěčonkou jsem se znal už z juníků a miluju ho, dědka. No a práce se slovenskou ženskou reprezentací, to je fakt krásnej sen a bonus navíc, díky Jaroušku Marksi. A tiež som spieval hymnu, a tiež naozaj dobre .)! A pozor, o mých čtyřech letech v Tatranu píšu knihu, tak se bude snad na co těšit…

Můžeš prozradit, který z hráčů Tatranu a reprezentace bývá tvým nejčastějším zákazníkem?

Fotbaloví fyzouši a masťové mají „Rosu“, já mám svého Fridricha, a další chlapce z Tatranu, kteří byli na můj „přepych“ z klubu zvyklí. Boleček chodí pravidelně na předzápasovou masáž, je to takovej náš rituál. Jinak z repre zajde občas Součis, Rypi, Aljoška Zálesný, Márty Richter a Gary, a teď mám navíc krásný pracovní vztah navrátilcem Rybičkou, kterej díky mé péči dává po deseti letech opět góly a hrozně si můj citlivý a profesionální přístup chválí. Na oplátku mi cituje celé pasáže z „Malérů pana účetního“ a práce se nám oběma opět stává koníčkem…

Trošku utichla diskuze o statickém a dynamickém strečinku. Můžeš prosím čtenářům vysvětlit, který druh strečinku kdy používat?

Tak v tom jsem fakt kovanej, deset let se tady rozčiluju nad tím, jak můžou kluci americký tlačit do sportovců za studena statickej strečink před zápasem, když všichni víme, co to se studeným svalem může udělat. Tímhle strečinkem přece přesně navozuju právě tu stresovou situaci, který se vlastně snažím předejít. Nicméně už se konečně přišlo na to, že je třeba se nejdřív zahřát, a pak se dá s tělem dál něco dělat. Někdo mě asi zaslechl nebo co .). Ne, vážně: v tomhle mají strašně navrch třeba fotbalisti, kteří 40 minut před výkopem makají na hřišti s kuželama, metičkama, žebříčkama a do zápasu jdou uřícení a zpocení. Netrvá jim tedy dalších deset minut, než se do zápasu „dostanou“. Strašně bojujeme s kolegou Karlem Pelikánem za to, aby naopak po zápase nebo tréninku proběhl statický strečink se zklidněním a uvolněním, na což ale zase většina lidí peče, protože chce stihnout teplou vodu ve sprchách a pivko. Prostě mravenčí a nekonečná práce, jak my dřem, to není ani možný.

Pod rukama Ti prošlo nespočet florbalistů a jiných sportovců. Můžeš prozradit jak jsou na tom florbalisté oproti jiným sportovcům?

Už asi pět let jedeme projekt www.nicneboli.cz, což je monitoring hráčů z pohledu kineziologickýho rozboru hráče a obecně fyzioterapie. Zájemcům z řad rodičů a trenérů (jakéhokoli sportu) hráče zevrubně prohlídneme, zjistíme problémy ve svalovém rozvoji a upozorňujeme, kde by mohl být v budoucnu problém. Plochá noha a neřešená spadlá klenba může například v budoucnu odrovnat meniskus atd. Z vyšetření vystavíme protokol se zjištěnými skutečnostmi a snažíme se i o doporučení, co se zjištěným stavem dělat. Je fakt, že zájemců přibývá a my chodíme spát čím dál, tím později. Teda já, Karlos usíná pravidelně v devět, má to tak naučený z dětství. Jo a florbalisti, to je až na výjimky opravdu spíš tragikomedie.

Florbal to je jednostranná zátěž. Můžeš nám říct, jakými nejčastějšími svalovými dysbalancemi florbalisté trpí a jak je můžeme kompenzovat?

Florbalisti i hokejisti trpí podle nás úplně všemi představitelnými svalovými dysbalancemi, občas ten protokol připomíná parte. Je na trenérech mládeže, aby do tréninku veledůležitejch systémů vpašovali trochu té všestrannosti, jinak bude v osmnácti u hodně lidí zle. Dneska děti nelezou po stromech, neházejí po sobě šutrem a nedělají jiný sporty, který by mohly florbal nějak kompenzovat. Doporučuju tenis, pinec, badminton, hody čímkoliv kamkoliv, plážový sporty, prostě všechno, co dostane tělo do opačných švihů a rotací a na jiný povrch než jsou parkety a tarkett. Čím dál je důležitější posilovna, cvičení na nestabilních plochách, TRX, BOSU a podobně.

Máš nějaké doporučení, které by bylo takovým komplexním pro všechny florbalisty?

Jo. Florbal je možná životním stylem a toolbag je možná nejlepší taškou na světě, ale taky to je špičkovej, tvrdej a náročnej sport, takže to od hráčů vyžaduje čím dál víc profi přístup k sobě a k ostatním. Dělejte ho naplno, včetně regenerace a doplňkovejch sportů. Gymnastika, atletika, plavání, posilování, koordinační cvičení – tímhle rozhodně nic nezkazíte. Když dřete, tak taky odpočívejte a regenerujte. A mějte ty nejvyšší cíle, jinak se Finům a Švédům budem koukat pořád jen zezadu na trencle. A ještě jednu prosbu mám, vy, kdo o tom můžete rozhodnout, zaveďte pro děti povinně ochranné brýle, jako to mají ve Švýcarsku, sám jsem po zásahu míčkem na oko týden neviděl a ten pocit bych nikomu nepřál. Nevím v čem je tady problém.


Adam Wollný ve spolupráci s florbalmag.cz

Foto: florbalmag.cz

 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu