JAK NA ROZJEZD MLÁDEŽNICKÝCH DRUŽSTEV?

Autorem článku je Tomáš Hradil.

Zdravím všechny florbalové trenérky, trenéry a snad i funkcionáře. Jedním z poslání serveru florbalovytrener.cz je i výměna zkušeností. A právě o tom je i tento článek. V roce 2010 jsme v Krnově nastartovali velký projekt budování mládeže. Jako jeho strůjce se s vámi rád podělím o vše podstatné, čím jsme si od té doby prošli. V žádném případě nechci poučovat, už jen proto, že jsme dělali chyby a špatná rozhodnutí. Vezměte si z této případové studie to, co pro váš klub a vaše podmínky uznáte za vhodné. Budu rád, pokud v diskusi k příspěvku budeme moci konfrontovat naše zkušenosti s těmi vašimi.

JAK TO VŠECHNO ZAČALO. Náš klub funguje od roku 2003. Ne snad že bychom s mládeží dříve nepracovali, ale byly to zanedbatelné výstřely do tmy. Tehdejší vedení tvořila parta kamarádů, kteří se florbalem chtěli bavit. O systémový rozvoj klubu příliš nejevili zájem. To se změnilo až před dvěma lety, čekal jsem zkrátka na ty správné (ovšem ne dokonalé! – o tom se ještě rozepíšu) lidi.

DOLŇÁCI vs. HORŇÁCI. Řada klubů při zakládání mládežnických družstev uvažuje takto: máme muže. Aby hráli dobře, založme juniory. Za rok si řeknou: aby hráli dobře junioři, potřebujeme dorostence. Takto pokračují obvykle do úrovně starších žáků, zkrátka budují klub od vrchu. Já uvažoval úplně opačně. Bylo mi jedno, jestli naši muži hrají šestou nebo čtvrtou ligu. Chtěl jsem, aby jednou hráli o několik pater výše, a k tomu potřebujete dvě věci: elévy a deset let čekat. Začali jsme tedy od spodu…

NÁBOR. Celý projekt mládežnických družstev jsme rozběhli s místním Střediskem volného času Méďa („domem dětí“). Spolupráce má jednu obrovskou výhodu: SVČ na začátku každého školního roku obchází základní školy a každému školákovi věnuje tiskoviny s nabídkou volnočasových aktivit. Mezi nimi čněl náš náborový letáček. Jeho grafika i text jsou nesmírně důležité faktory a podle mě měly velký vliv na úspěšnost náboru. My máme štěstí, že je v našich řadách šikovný grafik. Pokud ho nemáte, vřele doporučuji připlatit si za profíka.  Výši příspěvků jsme zvolili zpočátku velmi při zemi (1.400 Kč za sezónu) – i to hrálo roli. Mohli jsme si to dovolit, protože jsme první sezónu nehráli žádné oficiální soutěže.  Mimochodem: od začátku se klub se SVČ dohodl na velké míře finanční a organizační autonomie, bylo to pro nás důležité.

HEKTICKÉ ZAČÁTKY. Neměli jsme vůbec žádnou představu, kolik dětí se nám přihlásí. Pro září jsme rozjeli společné tréninky všech věkových kategorií s tím, že podle počtu je následně rozdělíme. První týden byl vlažný, ale pak dětí začalo masivně přibývat a museli jsme ustát hned několik tréninkových jednotek, kde mají dva trenéři na starost 40 dětí ve věku 6 – 15 let na hrací ploše 25 x 12 m. Zvládli to, ale byl to doslova křest ohněm. Při budování klubu jsme se vůbec potýkali a potýkáme s řadou stresových momentů daných tím, že se pořád něco mění. Roste vám členská základna, sháníte tréninkové prostory, trenéry, organizátory, peníze, řešíte termíny, která družstva přihlásit do soutěží. A to vše ve svém volném čase.


 
TIME MANAGEMENT. Celý projekt jsem stavěl na „trvale udržitelné“ bázi. Co to znamená? Nechtěl jsem, aby vše stálo na 1-2 lidech, kteří vedle práce či studia povedou každý tři družstva + velký díl organizaci klubu … a do roka se z toho zblázní. Stejně jsem se málem zbláznil. Kdybych byl běžným zaměstnancem, nikdy bychom vše nezvládli, ale flexibilní pracovní doba pro mě dva roky znamenala řadu probdělých nocí a téměř nulový volný čas. Tak to ale má řada florbalových trenérů a funkcionářů. Pokud bych měl říct, co mě stálo nejvíce času, byl to chaos. Sportovní klub chtě nechtě musíte postavit alespoň dočasně na dobrovolnících a těch je dnes zoufale málo. Nemůžete si příliš vybírat a tak občas sáhnete vedle. Mně se to přihodilo dvakrát a stálo mě to nejen moře času, ale i energie, když jsem neustále řešil, že něco nefunguje a hasil konflikty v realizačním týmu.

TEAM BUILDING. Načal jsem tu nejdůležitější kapitolu ve fungování každého klubu – vedení lidí. V následujících řádcích uvedu moji filozofii a jsem zvědavý, zda se s ní ztotožníte, anebo budete spíše kritičtí:

  1.  Ego zakopej hluboko do země. Všichni víme, jak je „týmovost“ důležitá. Teoreticky, na papíře. Předvést to v praxi je ale náročné. Pokud chcete, aby tým dobře fungoval, vyžaduje to od každého slušnou porci altruismu. Při rozjezdu naší mládeže bylo nutné, abych dělal nikoliv to, co mě nejvíce baví, ale to, co je pro klub nejdůležitější. Vždy jsem se cítil trenérem, ne funkcionářem – už více než rok ale netrénuji žádné družstvo a v následující sezóně to bude stejné. Tým = ústupky, kompromisy a nepodrývání autority svých trenérských kolegů.
  2. Buď pozitivní. Při klubové práci narazíte na celou řadu chyb lidského faktoru. Protože člověk je tvor chybující! Ano, stává se mi, že skřípu zuby, ale snažím se vnímat členy realizačního týmu komplexněji, než jen podle toho, co se jim zrovna nepovedlo. To, co funguje a daří se, často míjíme bez povšimnutí. U chyb je to naopak. Neznamená to ale stoprocentní toleranci. Jen rozlišujme vážné a opakující se prohřešky od těch odpustitelných.
  3. Buď rádce, ne nařizovatel. To je hlavní motto mé šéftrenérské praxe. Ano, klub má svou sportovní koncepci, své „pravidla hry“. Ale je to jen rámec a vše ostatní je na umění trenérů. Mým cílem je jich trenérské schopnosti rozvíjet: pořádám interní semináře, vysílám trenéry na náklady klubu na školení, ke studiu trenérských licencí, diskutuji, doporučuji, radím – osobně či v naší Facebook skupině „Orca realizační tým“ (tady mj. sdílím zajímavé trenérské příspěvky – i z tohoto portálu). Vnitřní motivaci trenérů (proč to dělám a kam směřuji) žádné nařízení pozitivně nezmění. Pokud by vás toto téma zajímalo, doporučuji mrknout sem.

POHODA. Ještě navážu na předchozí „human resources“ témata. Jedno z hlavních poselství trenérské metodiky v posledních letech zní: děti vyžadují úplně jiný přístup než dospělí. A jako jeden z bodů se uvádí: děti byste měli chválit, povzbuzovat, působit pozitivně. A na dospělé hráče tedy můžeme křičet a kritizovat jak se nám zachce? Děti by měli mít pestré tréninky plné zábavy a soutěží. A dospělí tedy mají drilovat dokola nudná cvičení? Pro mě je to mýtus a říkám: dospělí vyžadují stejný přístup jako děti! Vždyť až na několik vyvolených hráčů a trenérů všichni v ČR florbal děláme (zatím) pro radost. A ani profesionálové neodvedou sto procent v dusné atmosféře. Stres, řvaní a dramatické výčitky za prohry, spálené šance nebo tréninkovou docházku vám v ničem nepomohou. To co vám pomůže je respekt a úcta k vašim hráčům či trenérům. Jedním z důležitých faktorů příznivě ovlivňujících chod klubu je pohoda: od dětí přes dospělé kategorie, odchovance, rodiče až po realizační tým. To je naše filozofie a v přiměřené podobě (sporům se v tak velkém klubu nikdy nevyhnete) se ji daří realizovat.

ASISTENTI. Při trénování těch nejmenších považujeme za důležité mít k dispozici dostatečný počet asistentů. Dobrá tréninková jednotka se bez nich neobejde. „Lovíme“ je z řad našich mladých florbalistů, běžně nemají ani 18 let. Vytvořil jsem poměrně sofistikovaný odměňovací model (pracuje s různými příplatky a bonusy), který asistenty motivuje. Jsou to symbolické částky (10-20 Kč / hod.), ale asistenti oceňují alespoň to. Bylo a je nutné neustále asistentům vysvětlovat, že jejich práce nekončí přichystáním a úklidem pomůcek před začátkem tréninku. Mají děti povzbuzovat, korigovat držení hole a individuální techniku vůbec. Jsou zkrátka velmi důležití i mimo kruhové tréninky a ne vždy tuto roli plní dokonale.

METODIKA. Naši trenéři dobře vědí, co je to efektivní trénink, ale v praxi to ještě neumíme vždy ideálně zrealizovat. Cvičení sice zařazujeme metodicky správně, ale občas se příliš opakují, občas trvají moc dlouho, občas jsou mezi nimi velké prostoje, mohli bychom zařazovat více kruhových tréninků, více soutěží… Rozdíl mezi teorií a praxí vidím především ten, že efektivní trénink vyžaduje důkladnou přípravu – každá jednotka. Když na začátku tréninku dětí zařadíte florbalovou abecedu, pak pár slalomů, nějaké ty přihrávky a jde se hrát, můžete si říct, že metodicky je to v zásadě správně a nemusíte se připravovat. Je to o píli, ale také zkušenostech trenérů. Ty se nikde koupit nedají a chce to čas.

ZDRAVÍ. To co ještě také příliš neumíme je strečink a kompenzační cvičení. Považuji to za extrémně důležité, protože současná generace dětí mnohem více sedí a projevuje se to v jejich špatném držení těla. Tady si kladu vyšší cíle, než jen nepoškodit. Chtěli bychom napravovat, protože v opačném případě bude mít řada dětí v dospělosti vážné zdravotní problémy se zády. Pracujeme na tom, připravuji interní seminář na toto téma, snažíme se navázat spolupráci s místním oddělením rehabilitace v krnovské nemocnici, plánujeme nákup různých balančních pomůcek pro posílení hlubokého stabilizačního systému…

BYROKRACIE. Jedno spíše organizační téma. Když klub relativně rychle roste a dospěje do stádia, kdy má přes 100 členů, v realizačním týmu si ne plně uvědomujeme, že už nejsme jen parta nadšenců, ale velká organizace. Ta vyžaduje řád a manažerské řízení. Jenže já jsem v klubu jediný třicátník, zbytek tvoří mladí kluci a holky, kteří sotva posbírali nějaké pracovní zkušenosti. Pořád v nás ještě zůstává takové to „ono se to nějak udělá“, chybí nám plánování (např. toku financí). Těžko se vysvětluje, že vedení docházky, evidence tréninkových jednotek nebo databáze členů online není zbytečná byrokracie, ale důležité nástroje řízení klubu.

A jsme na konci. Témat, se kterými se potýkáme je mnohem více (příliš jsem se nezmiňoval o marketingu, financích, komunikaci s rodiči …), ale příspěvek je už tak dosti obsáhlý. To jsou naše zkušenosti. A jaké jsou vaše?

Tomáš Hradil
FBC Orca Krnov
šéftrenér, metodik
www.orcakrnov.cz
facebook.com/FBC.Orca.Krnov

 
Komentáře
6 komentářů k “JAK NA ROZJEZD MLÁDEŽNICKÝCH DRUŽSTEV?”
  1. David napsal:

    Zdravím, fandím Vám jen tak dál, víc týmů na takovéto úrovni.

    David Kneř
    Tatran Hostinné

     
  2. BA napsal:

    Hezky popsané! Klub s takovouto fylozofií, tedy od prcků dále budujeme již 4 roky. Výsledky v námi vychovaných dětech jsou obrovské, na zázemí a kvalitě tréninků, trenérů také. Členská základna 300 hráčů (z toho cca 240 hráčů do 16 let), průměrný věk trenérů 24 let, všichni trénují při své práci či škole, žádný funkcionář na plný úvazek (vždy při práci a trénování) a jde to také. Chce jen mít dobře nastavené podmínky a pak to není ani moc práce.

    Moc Vám fandím, jen tak dál.

     
  3. Jano napsal:

    No, co dodat? Můžeme byt všichni rádi, že jsou stále mezi nami lidé dávající přednost před osobními zájmy děckám! Takže hodně elánu do dalšího ročníku a skvělý team, bez jehož podpory to nejde ! Jano

     
  4. noro napsal:

    Zdravím,
    mám dotaz ohledně budouvání týmu od spodu a problémy s ním. Myslím si, že myšlenka „je jedno co hrají muži, po vybudování mládeže to půjde nahoru“ je asi správná, ale nestává se vám, že by hráči kolem dorosteneckého, juniorského věku chtěli odcházet za lepším?
    Nevím přesně, jak je to ve vašem regionu, ale myslím že ve většich městech, kde jsou i extraligové kluby je toto dost problematické, protože „pohodu“ můžete mít jak velkou chcete, ale udržet dorostence a juniory před odchodem není nic jednoduchého. Zéjména pokud mají výkonnost a vidí, že mají na vyšší soutěž než jim jste schopni nabídnout. Zajímá mě jak se k tomu stavíte vy? Jak se daří přechod mládežníků k mužům? A jestli Vám o tento přechod jde, nebo Vám záleží hlavně na mládeži.
    Narážím hlavně na tu pasáž „Chtěl jsem, aby jednou hráli o několik pater výše, a k tomu potřebujete dvě věci: elévy a deset let čekat.“
    Vím,. že je to mírná nadsázka, ale snad rozumíte co mám na mysli.

    Jinak přeju ať se v nadcházející sezóně daří.

     
    • Tomáš Hradil napsal:

      To jsou všechno moc zajímavé otázky. Přiznám se, že s problémem „exodusu“ talentovaných hráčů jsme se dosud nemuseli potýkat, protože mládež systémově budujeme teprve dva roky. Nejspíš nás to ale také čeká, byť nejsme z velkého města s extraligovou konkurencí. Moji odpověď proto berte s rezervou. Napíšu tři body, které mohou tento problém tlumit (nikoliv vymýtit – přiznejme si, že by nebyl správný opačný extrém, kdy by všichni talentovaní hráči zůstali ve svých malých klubech):

      1) Kvalitní práce s mládeží vede k tomu, že klub má v jedné věkové kategorii více než jednoho nebo dva supertalenty. Když pod nimi není taková výkonnostní propast, stává se družstvo silnějším i s jejich odchody. A s tím, jak sílí, postupně se daří některé talenty udržet – proč by odcházeli ze silného a perspektivního týmu? Je to ale běh na dlouhou trať…

      2) Jednoznačně podporuji zavedené VÝCHOVNÉHO. Mám pocit, že podstatná část velkých klubů se jeho zavedení brání, protože by jim to omezilo levné lovení talentů z menších klubů. A tak vymýšlí různé pseudoargumenty jako poslanci, když si mají omezit imunitu. Není náhodou, že výchovné podporují Vítkovice, které jsou líhní talentů a o mládež se starají vzorně.

      3) Hráčské smlouvy i pro mladé talenty. Toto je složitá právně-ekonomická problematika. Necítím se být dost fundovaný, abych toto téma rozebíral, ale myslím, že florbal k nim ve větší míře brzy dospěje.

      Jak vidíte, žádné spásné řešení nemám. Přeji všem hodně energie a pevných nervů při rozvoji vašich florbalových klubů a díky za pozitivní reakce.

       
  5. Milan napsal:

    Dobrý den
    Moc zajímavý článek. Od září jsme v FBC EURO NÁŘADÍ ROUSÍNOV také začali s mládeží a doufám, že se nám to bude dařit vést co nejdéle. I já sám trénuji mladé kluky a moc mě to baví. Doufám, že si jednou třeba vyměníme zkušenosti a třeba si zahrajeme nějaký přátelský zápas

    Přeji Vám mnoho úspěchů v mládeži

    S pozdravem
    Milan Adamec – ROUSÍNOV

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu