HERNÍ SYSTÉMY – ČÁST TŘETÍ 2-2-1 a 2-1-2

V tomto článku zlehka dotáhneme náš miniseriál týkající se herních systémů. Zbývá promluvit o systému 2-2-1 a o guláši, který najdete v každé české hospodě.

2-2-1

Systém 2-2-1 (počítáno od útočníků) je nejspíše nejaktivnějším herním systémem vůbec. Využít se dá ve chvíli, kdy tým hraje proti slabšímu soupeři a má hru zcela pod kontrolou, nebo tým prohrává a potřebuje nutně vstřelit gól (či více gólů), nebo prostě jen vyznává aktivní a útočné pojetí hry. Díky dvěma napadajícím útočníkům a vytaženému presinku systém vytváří velký tlak na soupeře a nutí ho k chybám hned od chvíle, kdy soupeř získá míček na své obranné polovině. Slabým místem systému je potenciálně otevřený prostor na středu hřiště a prostor u vlastní brány, který brání pouze jediný hráč v pozici klasického obránce.

Ve chvíli, kdy soupeř získá míček, křídlo na silné straně (silná strana = strana kde je míček) vytváří tlak na hráče s míčkem tak, že k němu přistupuje směrem od středu hřiště, celá formace se vytahuje směrem dopředu a křídlo na slabé straně (slabá strana = strana kde není míček) přistupuje k druhému obránci soupeře. Tím se hráči snaží donutit rozehrávajícího hráče soupeře k nahrávce po mantinelu (nebo k chybě).

V tuto chvíli pak druhé křídlo na silné straně (říkejme mu třeba obranné křídlo) přistupuje k hráči soupeře, který přihrávku zpracovává a první křídlo na silné straně se od svého obránce stahuje tak, aby hráče u mantinelu, spolu s obranným křídlem, zdvojilo. Na slabé straně se pak křídlo stahuje na střed hřiště a brání tak případné přihrávce do tohoto prostoru. Obranné křídlo na slabé straně se také stahuje na střed a dostává se jakoby do pozice druhého obránce. Obránce pak pokrývá zbylý prostor vzadu.

Pokud náhodou projde přihrávka na střed hřiště, obranné křídlo na slabé straně přistupuje k hráči na středu. Obranné křídlo na silné straně blokuje pohyb hráče na své straně a obránce pokrývá vytaženého hráče soupeře. Křídla brání osobně své obránce.

Pokud se hra přesune až úplně na obranou polovinu, systém 2-2-1 se mění na systém jiný (např. 2-1-2).

Celý systém je založen na vytaženém presinku a agresivnějším pojetí hry. Velice důležité je, aby obranná křídla (druhá řada hráčů) byla vytažena a podpořila tak napadající křídla zmenšením prostoru. Chybou je, když mezi napadajícími křídly a obrannými křídly zeje propast a obranná křídla pouze zezadu pasivně sledují to, jestli se napadajícím křídlům podaří nebo nepodaří míček ukořistit. Důležité je to i z toho důvodu, že když se napadajícím křídlům podaří vybojovat míček, mohou na obranná křídla adresovat přihrávku a ta mohou z dobré vzdálenosti od brány rychle zakončovat (případně mohou sbírat míčky, které hráč soupeře v souboji s napadajícím hráčem ztratí). Hráč v poslední řadě – obránce – pak musí neustále sledovat nejvýše vytaženého hráče soupeře a v případě, že na něj půjde dlouhá přihrávka, k němu přistupovat. To klade velké nároky na jeho schopnost hrát v soubojích 1 na 1. Musí to být tedy hráč s dobrou fyzickou kondicí a konstitucí, zkušenostmi a skvělou hrou v osobních soubojích, který soupeřovu hrotovému útočníku nikdy nedovolí, aby přes něj přešel a pokračoval sám do zakončení. Úroveň vytažení presinku je závislá na tom, jak kvalitní je soupeř. Proti slabému soupeři je presink vytažený maximálně, proti silnému je pak více zatažený a celá hra je opatrnější (hráči se více soustředí na pokrytí středu hřiště a nechávají hrát soupeře více kolem mantinelů). Pokud se soupeř při rozehrávce dostane k tomu, že se rozestaví vzadu do trojúhelníku (tedy do obzvláště v tuzemsku oblíbenému postavení 1-1-2-1) , systém 2-2-1 se mění v systém 1-2-2, který je pro napadání tohoto způsobu rozehrávky vhodnější.

2-1-2

Systém 2-1-2 je pak naopak jeden z nejpasivnějších systémů. Jeho obrovská výhoda je ale v neustálém pokrytí středu hřiště středním útočníkem a relativní jednoduchost (která je způsobena především tím, že tento systém je notoricky známý a každý ho má odkoukaný, když ne z florbalu, tak z hokeje). Problém je ale víceméně pouze vyčkávací taktika, kdy sice hráči díky dobrému zónovému pokrytí vlastní obranné poloviny nedovolí soupeři dostat se do kvalitního a nebezpečného zakončení, ale také pouze čekají na jeho chybu, která může i nemusí přijít. Rozhodně se ale jedná o účinný obranný systém, který se může hodit ve chvíli, kdy tým vede a potřebuje v klidu dohrát utkání nebo potřebuje dokonale obsadit svou obrannou polovinu. Pro útočení už tak vhodný není a při přechod do útoku je většinou nutné změnit rozestavení hráčů. Pro vyznavače hodně útočného a aktivního pojetí hry je pak noční můrou. To jestli se jedná o systém přežitý, nebo je nadále platným, nechám do diskuze pod článkem.

Jak systém 2-1-2 vypadá se podrobně dozvíte z následujícího videa od tehdejšího trenéra české reprezentace:

Na závěr bych chtěl upozornit na to, že žádný systém není zázračný a „samospásný“. Pokud hráči mají špatnou fyzickou kondici, neumí si přihrát, zpracovat míček, nejsou naučení aktivně přistupovat k soupeři, nezvládají osobní souboje, neumí se pohybovat po hřišti, neumí si přebírat hráče, neumí zdvojovat, neumí přejít hráče v situaci 1 na 1 apod., tak tým žádný herní systém, i ten nejsofistikovanější, nezachrání. Hráči především musejí zvládat tyto základní herní činnosti (i proto se např. děti herní systémy neučí).


Vítězslav Carda

Video: Fakulta sporotvních studií MU

 
Komentáře
3 komentáře k “HERNÍ SYSTÉMY – ČÁST TŘETÍ 2-2-1 a 2-1-2”
  1. Tomas napsal:

    Pro lidi na MU – https://is.muni.cz/auth/el/1451/podzim2007/np020f/um/florbal/index.html Je tam víc videí ze školení… Našel jsem to, když jsem šel ke zdroji toho videa 🙂

     
  2. Ondra napsal:

    To video je super. Dalo by se ukazat vice takovych?

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu