HERNÍ SYSTÉMY – ČÁST DRUHÁ 1-3-1 „ŠIPKA“ „W“

Moderní herní systémy

1-3-1

Byť je v nadpisu uvedeno moderní systémy hry, začnu jedním, který nový rozhodně není. V domácím florbalu ho však nevidíme, alespoň jsem si sám nevšiml. Mluvím o rozestavení  1-3-1. Tohle rozestavení má sice řadu zřejmých nevýhod, ale přejít hradbu tří těl není vůbec jednoduché a proti mnohým týmům v extralize (kde je obecně rozehrávka na mizerné úrovni – viděno mou maximalistickou optikou) bych se nebál jej vyzkoušet. Pokud ne v utkání proti týmu, který rozehrává s jedním hráčem vzadu a jedním hráčem vysoko vytaženým, pak alespoň při trénincích si hráči mohou vyzkoušet zase něco nového v obou rolích.

1-2-1-1 aneb „Šipka“

I toto rozestavení můžeme někdy vidět ve skandinávských ligách. Ne však jako systém univerzální, spíše jako reakce na postupný útok soupeře využívající náběhy do stran s předáním míčku a zpětném odstupování. Hodně se pracuje s přebíháním v pravolevé ose a s prostorovou orientací hráčů, zejména v rozlišování hloubky prostoru.

 

1-1-1-1-1 aneb W

Systém W, jak jej nazývám, se ve florbalu používá už více než pět let. Vlastně jde hodně zjednodušit, s trochou fantazie, na 2-1-2 s předsunutým křídlem. Přimlouvám se však za jeho vymezování zvlášť. V dokonalém provedení skandinávských florbalistů (méně i florbalistek) jej, při popisu číslicemi, nemůžeme popsat jinak, než jak je uvedeno v podnadpisu. Vlastně každý hráč stojí jinde nejen co do šířky, ale zejména do hloubky. Z toho je jasně dána náročnost jeho provedení. Všichni musí dokonale vědět, co mají dělat a jakmile jeden článek vypadne, je zle.

Z mého pohledu jde o nejefektivnější možnou obranu prostoru. Právě díky tomu, že kalkuluje jak s šířkou, tak i hloubkou. Pokusím se to vysvětlit na příkladu čtverce. Představte si území hlídané dvěma hráči. Klasicky byste jej střežili ve dvou vedle sebe, tak abyste měli k jeho koncům stejně daleko. Každý si střeží jednu polovinu území a k jeho koncům mají všude stejně daleko – viz obrázek A. Efektivnější (a zákonitě také složitější) varianta bránění území je v předsunutí – obrázek B. Opět má každý na starosti polovinu území, ovšem díky rozdílné hloubce to hráči mají k určitým částem území blíže, což znamená, že jsou tam rychleji a brání díky tomu lépe. Na druhou stranu mají ale zase do určité části daleko, takže tam musí jít oba, aby situaci zvládli, a kdyby jeden vypadl, území by neubránili.

obr. Aobr. B

Systém W se ve Švédsku nazývá „styrspel“. V překladu to znamená řízená obrana. Dá se uplatňovat proti postupnému útoku soupeře. Řízená rozumíme v tom, že chceme soupeřovu hru směrovat tam, kam chceme my. Nalákat jej do určitých prostorů, kde se chceme zmocňovat míčku. Nejčastěji se jedná o takzvané pravé řízení – pravé křídlo v předsunutí. Proč právě pravé řízení? Odpověď je jednoduchá. Většina hráčů má hokejky doleva. A kam nejraději přihrává hráč s levou holí? Přeci před sebe vpravo, tím spíše, pokud je pod tlakem.

Několik variant využití řízené obrany W:

  • Obrana se střídavým řízením (z 2-1-2 přesun centra do strany pro zesílení tlaku)
  • Obrana se stranovým řízením (nejčastěji pravé řízení, ale lze i levé)
  • Obrana s použitím presinku po celé ploše (když je časová tíseň, potřeba vstřelit branku)
  • Obrana s pasivním vyčkáváním na soupeře (když má tým „nahráno“)
  • Dále lze rozlišovat obranou vysokou (vytaženou) a nízkou (zataženou).

 

 Příklady rozestavení:

Obrana středního pásma:

Obrana obranného pásma – soupeř v rohu:

 

Obrana obranného pásma – soupeř u mantinelu:

Volný úder soupeře od mantinelu:

 


Jiří Kysel

Děkuji za poskytnutí cenných informací k článku Miroslavu Petrželovi.

 
Komentáře
Jeden komentář k “HERNÍ SYSTÉMY – ČÁST DRUHÁ 1-3-1 „ŠIPKA“ „W“”
  1. Matty napsal:

    Díky za inspiraci a rozšíření obrozů neboť o podobných systémech slyším snad úplně poprvé v životě. V rámci tréninku to možná stojí za zvážení vyzkoušet.

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu