FLORBALOVÝ BRANKÁŘ část II/II.

První část článku zde.

Také při hře za brankou je důležité neztrácet míček z dohledu. Brankář sleduje dění za sebou v pozici zády k brance (klasická pozice) pootočenou hlavou a částečně trupem. Je připravený u jedné tyčky, v případě nutnosti se bleskurychle přemístí ke druhé. Tyto situace řeší v součinnosti s obránci, kteří s bráněním tyček pomáhají. Jednou rukou se brankář zpravidla přidržuje tyčky a druhou ruku (příp. nohu) pokládá na zem pro zamezení přihrávky do předbrankového prostoru. Nikdy se do prostoru za brankou neotáčí čelem (vzad do brankoviště).

Video: postoj při hře za bránou

Při standartních situacích brankář hlasitě diriguje obranu. Určuje zejména počet hráčů ve „zdi“ a její umístění. „Zeď“ nechává stavět v ose míček – branka a je připraven zasáhnout proti střele od rozestavěných soupeřů. Při volném úderu v bezprostřední blízkosti branky, kdy tvoří „zeď“ prakticky všichni spoluhráči, sleduje rozehrání zpravidla ze stoje (jinak by neměl možnost jej vidět). U přední tyčky bývá brankář přitisknutý při rozehrání nejčastější standartní situace – z rohu. Specifickou činností je chytání trestného střílení. Na jeho začátku se brankář dotýká v souladu s pravidly špičkami nohou brankové čáry. Po uvedení míčku do pohybu soupeřem vyráží vstříc proti němu. Snaží se zaujmout takový postoj, který nepropustí případnou střelu a předvídá soupeřovu činnost, aby proti ní mohl co nejlépe zakročit. Při přílišném vysunutí z branky hrozí jednoduše provedená klička útočníka do strany či přelobování brankáře. Při malém „povyjetí“ je střelecký úhel výhodnější pro soupeře. Jakmile se brankář míčku dotkne, trestné střílení končí. Prudké vyražení proti míčku však útočník očekává, stejně jako pokus o jeho vykopnutí a v případě brzkého provedení jednoduchým „blafákem“ brankáře překoná.

Zmocní-li se brankář míčku, má na výhoz tři sekundy. Vždy po zachycení míčku je vhodné vstát. Je tak zajištěn lepší přehled o rozestavení (nabíhání) hráčů a brankář se s míčkem smí přemístit až na hranici velkého brankoviště. Účinné bývají klamné pohyby naznačením výhozu a jeho provedení jinam. Výhoz může sloužit k rychlému založení útoku dlouhou přihrávkou až na polovinu soupeře, stejně tak i k uklidnění hry při podání míčku obránci. Výhozy rozdělujeme na skákavé a provedené po zemi. Při uvedení míčku do hry při zemi, brankář sníží své těžiště a vytočí zápěstí tak, aby míček doslova poslal po zemi pro snadné zpracování hráče. Skákavý výhoz je rychlejší a používá se na delší vzdálenosti. Vychází z ramene a vzpaženou či upaženou paží je míček prudce vyhozen tak, aby doputoval i přes případné protivníky až ke spoluhráči.

Video: výhoz po zemi
Video: skákavý výhoz

Specifické nároky jsou kladeny na kondici brankářů. Jejich zatížení se výrazně odlišuje od zatížení hráčů v poli. Nejvíce namáhanými při brankářským pohybech jsou kromě kolen partie třísel, dále břišní, hýžďové a bederní svaly. Brankáři potřebují být velmi pohybliví, kromě toho (i vzhledem k popsaným partiím) se doporučuje pravidelné provádění „core trainingu“. Reaktibilitu lze rozvíjet za použití reakčních míčků a stěn, specifický „cit pro míček“ je stimulován žonglováním a opakovaným chytáním míčků odražených od stěny v různých polohách. Při utkáních nezapomínejme zajistit pitný režim brankářů, ten je komplikovaný nemožností umístění lahve s pitím do branky. Před utkáním i před tréninkem je zapotřebí brankáře tzv. „rozchytat“ lehčími střelami, nejedná se o „rozstřílení“, nýbrž o připravení vlastního brankáře k utkání (zde se často dělá chyba, rozchytání brankáře neslouží k tomu, aby se hráči rozstříleli, ale k tomu, aby si brankář rozcvičil ruce a nohy a tzv. si „šáhnul“ na míček; rozchytání brankáře, při kterém jde polovina střel mimo bránu a polovina střel je nechytatelná, nemá pro bránkáře vůbec žádný přínos a je hrubou chybou).

Na závěr uvedeme příklad koordinačně náročného cvičení zlepšující „cit pro míček“. Vyhodíme míček jednou rukou a před jeho chycením stejnou (nebo druhou) rukou zavřeme oči. Učiníme tak v momentě, kdy budeme mít „dostatek informací“ o dráze letu míčku. Se zavřenýma očima míček dlaní zachytíme. Čím později před zachycením míčku oči zavřeme, tím je cvičení jednodušší. To samé provádíme i nedominantní končetinou. Reaktibilitu můžeme stimulovat přesně opačným procesem. Se zavřenýma očima vyhodíme míček do vzduchu a po jejich otevření míček co nejdříve zachytíme. Časová prodleva mezi vyhozením míčku a otevřením očí spolu s výškou vyhození míčku určuje obtížnost provedení. Nyní můžeme tato dvě cvičení spojit do jednoho. Vyhodíme míček se zavřenýma očima, následně je otevřeme, zjistíme dráhu letu míčku a v momentě „dostatku informací“ je opět zavřeme. Bez zrakové kontroly míček zachytíme. Opět provádíme cvičení dominantní i nedominantní končetinou, v nejsložitější variantě oběma rukama najednou.


Jiří Kysel

Obrázky a videa: Salming Academy, Youtube, ČFbU

 
Komentáře
2 komentáře k “FLORBALOVÝ BRANKÁŘ část II/II.”
  1. Michal napsal:

    Výborné stránky, přehledné, dobře zpracované. Není co vytknout, jen samé plus. 🙂

     
  2. filip napsal:

    stranky velmi přehledné RUZNÉ UKÁZKY ATD. za mě výborné stránky !!!! 🙂

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu