FLORBAL DĚTÍ A SYSTÉM 3+1

Sport dětí a dospělých je diametrálně odlišný. U dětí by se nikdy nemělo jednat o zápas, ale především o hru. Ať už děti dělají jakoukoliv hru, mělo by v ní padat co nejvíce branek. Ambice po výsledku by zde měla být podružná. Sport by měl být pro dítě především zábavou. Pokud tým v žákovské kategorii prohraje, třeba i vysoko, ale chtěl si zahrát a snažil se, pak je vše v pořádku. Dnes bohužel trenéři díky samým taktikám, přenášením dospělé hry do hry žákovské neumožňují dětem jejich přirozený rozvoj kreativity, což je samozřejmě špatná cesta. Důležité je, abychom se snažili dětem dělat samotný sport zajímavějším a to především v závislosti na vývojovém stupni, ve kterém se hráč nachází. Většina sportovních odvětví to již pochopila a dělá v této oblasti postupné kroky vedoucí ke změnám. Hlavním důvodem těchto změn je jednoduché zjištění. Vyspělý sportovní svět nám v mnoha sportovních odvětvích dlouhodobě výkonnostně stále více uniká. Nabízí se celá řada možností ke změně stávajícího stavu. Jednou z nich je od základu změnit dosavadní práci s mládeží.

I ve florbalovém prostředí se stále častěji ozývají nespokojené hlasy volající po změně. Dlouhodobě stagnující výsledky reprezentačních výběrů ve srovnání s florbalovou špičkou jasně poukazují na dlouhodobou nízkou úroveň ve výkonnosti a připravenosti našich hráčů. V individuálních herních dovednostech oproti světové špičce jednoduše zaostáváme. Právě na tuto oblast, pokud chceme být v budoucnosti úspěšní, musíme primárně zaměřit svou pozornost. A začít musíme právě u těch nejmenších.

S tím také úzce souvisí odborná připravenost trenérů mládeže, kteří jsou tím nejdůležitějším článkem celého systému přípravy každého hráče a nositelé úspěšnosti každého jednotlivého sportovního odvětví. Je nutné změnit strukturu a obsah procesu vzdělávání trenérů, který by měl směřovat především k otázkám přípravy mládeže. I když je jasné, že samotné kurzy nikoho trénovat nenaučí. Je to především o talentu a ochotě dalšího sebevzdělávání.

Dosavadní poznatky z praxe poukazují na to, že potřebujeme především trenéry, kteří umí učit,  pracovat s detailem a přitom připravit trénink tak, aby především samotné děti bavil. To u nás především u nejmladších žákovských kategorií momentálně moc vidět není. Většina trenérů postaví cvičení, ale nedokáže již dále vysvětlit, proč je něco dobře nebo špatně. Stále častěji se začínají věnovat tréninku dětí po skončení své sportovní kariéry také bývalí aktivní hráči. To je v pořádku, znají odvětví sportu a mají jistě začínajícím sportovcům co předat. Méně potěšitelná je však ta skutečnost, že u nich převládá snaha u svých ještě dětských svěřenců kopírovat své vlastní dřívější tréninky tak jak jim utkvěly v paměti. Nejvíce si samozřejmě pamatují svá poslední sportovní léta – tedy většinou své vlastní tréninky v dospělosti.

Trenéra v nejmladších žákovských kategoriích by nemělo zajímat kolik jeho tým vyhraje turnajů. Naopak pro něj musí být důležité poznání, jakým způsobem toho jeho tým dosáhl. Taktika a standardní situace by měly být minimálně do 12 let absolutně odbourány. Důležité jsou do této doby pouze individuální herní dovednosti. Velmi důležitá v procesu přípravy je také spolupráce s rodiči. Také jim je potřeba trpělivě vysvětlovat co vlastně s jejich dítětem trénujeme a proč. Trenéři by tak měli rodiče dostat na svou stranu. Oni by měli mít návody, co by jejich děti měly umět a tím je nenásilně vtáhnout do tréninkového procesu. Podle toho pak i samotní rodiče mohou trenéra kontrolovat, zda učí jejich děti správným dovednostem.

Ani florbal stejně jako další sportovní odvětví (např. hokej, fotbal, volejbal …) nestojí ve snaze posunout se v oblasti metodiky a přípravy nejmladších žákovských kategorií stranou. V současné době probíhá v některých regionech testování pilotního projektu nové koncepce systému 3 + 1 v kategorii elévů (pro děti ve věku 5 – 11 let), která plně vychází z již zmiňované  hlavní zásady tréninku dětí a mládeže v závislosti na věku. Základem koncepce systému 3 + 1  je především rozvoj všestrannosti, hráčských dovedností a kreativity u hráčů v nejmladších kategoriích. Podstatným prvkem je úprava herních podmínek pro věkovou kategorii elévů. Jde zde o hru na zmenšeném hřišti se snížením branek a s menším počtem hráčů. Je tak naplňováno obecné poznání, že k další specializaci sportovce se má ve větší míře přistupovat až tehdy, jsou-li vytvořeny potřebné herní základy získané všestrannou průpravou. Názory odborníků se také shodují v tom, že v počáteční přípravě u většiny sportů (tedy včetně florbalu) do věku 10 let, by právě všestrannost měla převyšovat podíl specializace.  Stupňování nároků na specializaci je oprávněné tak ve 14 – 15 letech. Zdravý vývoj dítěte by měl být pro trenéry mládeže především v žákovských soutěžích důležitější než jejich vlastní ego a prestiž oddílu. Dalším důležitým prvkem koncepce systému 3 + 1  je oproštění se od sledování výsledků, dlouhodobých tabulek a vedených statistik. Nelze totiž opomíjet ani psychické přetěžování dětí. Tlak na výkon, prosazovaný nekriticky ze strany trenérů, ale mnohdy i ze strany rodičů vede k zúžení zájmů dítěte, jeho spontánnost a hravost při tom ustupuje do pozadí. Věk dětství tak ztrácí svoje charakteristické rysy a vývoj neprobíhá normálně. Negativní důsledky pak na sebe nenechají dlouho čekat. V nejlepším případě přináší dětem jen zklamání a později i zanechání aktivní sportovní činnosti. Systém 3 + 1 je varianta soutěže, která předkládá dětem jinou alternativu. Alternativu kde není kladen enormní důraz na vítězství a výkon za každou cenu. Je jasné, že už u malých dětí existuje přirozená touha vyniknout, upozornit na sebe. Zvýšená potřeba uplatnění a obdivu se však objevuje  až v pubertálním věku. Každý chce být alespoň v něčem první což dětem sport nenásilnou formou nabízí. Přesto u dětí musí zůstat stále zachován výchovný a kontrolní význam. Je nutné si uvědomit, že soutěže v mladších žákovských kategoriích nejsou a ani nemohou být cílem, ale výhradně prostředkem perspektivně zaměřeného výkonnostního růstu. To znamená, že momentální sportovní výkon není tak důležitý, jako je vytváření předpokladů pro budoucí výkonnost hráče. Přesně to vystihl jeden z našich velmi úspěšných trenérů p. Mrázek :

„Jediný důležitý výsledek při práci s mládeží je individuální růst hráče, který je ale bohužel měřitelný a hodnotitelný až v mnohem starším věku. Měřítkem kvality žáků není výsledek utkání, umístění v tabulce nebo pozice v kanadském bodování, ale pouze jeho um.“

Pro ilustraci také mohu citovat brazilského fotbalového trenéra mládeže Tito Araúja :

„Někdy evropské trenéry nechápu. Jakoby se z dětí snažili vychovat maratonce, nechají je běhat po velkých hřištích. Tím jim berou radost ze hry.  Musí se začínat na malém prostoru, hodně kontaktů s míčem a důraz na technice. Tady se skrývá tajemství brazilského fotbalu.“

Podobnost tohoto vyjádření z fotbalového prostředí s florbalem není náhodná. Pokud necháme hrát děti ve věku 5 – 9 let na hřišti 32 x 16 m, pak je to z pohledu vývojové etapy člověka podobné jako když necháme hrát muže na hokejovém hřišti o rozměrech 60 x 30 m. Je pak otázkou, jak by hráče v mužské kategorii hra v počtu 5 + 1 na takovém hřišti bavila a přinášela jim opravdovou radost.

obr. – systém 3+1 ve Finsku

Tyto skutečnosti si však musí uvědomit samotní představitelé klubů a především jejich trenéři. V první řadě jde totiž o změnu myšlení a to ať již samotných funkcionářů, trenérů ale zejména všech těch, co se v jednotlivých  klubech a oddílech přímo na výchově mládeže podílejí. Je nutné kluby a oddíly přesvědčovat věcnými argumenty, aby se nebály jít do změny a vydaly se tak správným směrem. Jak však dosavadní praxe ukazuje paradoxně především velké kluby na podobné novinky nejsou připraveny a staví se ke změnám spíše odmítavě.

Závěrem bych chtěl říci, že i ty byť sebelepší teoretické metodické systémy a koncepce nemohou žádné sportovní odvětví posunout dopředu, pokud jej nepřijmou za své ti, pro které jsou určené, to znamená samotní trenéři a hráči. V současném světě je dokola omílaná fráze, : „…vše je v prvé řadě o penězích …“, v tomto případě si dovoluji  oponovat  tvrzením „… vše je v prvé řadě o lidech…“.


Mgr.René Falta

Foto: Heikki Sandberg – tyttosalibandy.fi

 
Komentáře
9 komentářů k “FLORBAL DĚTÍ A SYSTÉM 3+1”
  1. Alfréd Slunečný napsal:

    Jo, jasný. U elévů to chápu a beru, chápu i systém turnajů… ale aby i starší žáci hráli na turnaje, to mi hlava nebere.

     
  2. Pekárek napsal:

    Ano u přípravky a elévů to taky chápu, ale starší žákyně nebo žáci to je nepochopitelný ty se ani nemůžou rozběhnéut na tom malým hřišti. Nedej bože když má nějaká žákyně dobrou střelu tak střílí od branky k brance.

     
  3. Kyslík napsal:

    Předpokládám, že autorovi jde zejména o kategorie přípravek a elévů. Osobně jsem vždy navrhoval v těchto kategoriích 3+1, mladší žáci 4+1 a od starších žáků 5+1, vše na přiměřené ploše – až od juniorů na velikosti 40×20 metrů.

     
    • Jelenales napsal:

      Proč se tedy svaz uchýli ke snížení počtu v mladších žácích na 3+1. Nechápu! A rozum mi to nebere.

       
    • Kyslík napsal:

      Ptejte se na unii, já jsem byl také překvapen, že se v nové sezoně mladší žáci budou hrát buď systémem 3+1 anebo 5+1 – region bude mít na výběr. Popravdě být v kůži regionálních činovníků, nevěděl bych, co zvolit, jsem přesvědčen, že by mladší žáci měli hrát 4+1…

       
  4. René Falta napsal:

    systém 3 + 1 je vhodný především u přípravek a elévů a pro tyto kategori je i navrhován a doporučován což ve svém příspěvku také zmiňuji. Nejedná se tedy o snahu jej zavádět do vyšších mládežnických kategorií, kde systém 5 + 1 již může mít své opodstatnění. Přesto i v systému 5 + 1 by neměli trenéři zapomínat v kategoriích mladších a starších žáků na pilování HČJ a samotnou všestrannost.

     
  5. Kejík napsal:

    U nás je nejhorší u nejmladších věkových kategorií hraní na výsledky, stahování sestavy apod. Malej kluk udělá chybu a už sedí na lavičce. Pár kluků hraje a zbytek se na ně dívá z lavičky (nebo z tribuny). Asi to nepodopruje radost ze hry. Bohužel je to ale v klubech dost rozšířené.

     
  6. Kejík napsal:

    opr. „nepodporuje“

     
  7. Marti napsal:

    hlavně by si tohle měli ujasnit ve vyšších kruzích a necpat mladších žákům 3+1. U elévů a přípravky naprostý souhlas, je to pro jejich rozvoj.

     
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu