10 ZÁSAD TRENÉRA MLÁDEŽE

V návaznosti na článek z minula a v kontextu tréninku dětí, přinášíme dnes i něco pro trenéry. Tématu jak vést tréninky a utkání dětí jsme se už několikrát věnovali. V článcích – Rozdíly tréninku dětí a dospělých, Trénink nejmladších kategorií aneb kdy už budeme hrát a Jak organizovat utkání dětí. V české literatuře také existuje pěkná kniha od doc. Periče – Sportovní příprava dětí. Nebudeme tedy níže uvedený seznam zásad nějak podrobně rozebírat.

Deset zásad trenéra mládeže:

  1. Upřednostňuj cvičení, která u dětí zlepšují koordinaci a učí je správně ovládat své tělo.
  2. Dbej na to, aby dítě při cvičení uspělo. Pokud dítě cvičení nezvládne, sniž jeho obtížnost!
  3. Správný pohyb po hřišti je jednou z nejdůležitějších dovedností hráče, proto mu na tréninku věnuj více času. Neboj se dělat cvičení bez florbalek.
  4. Vždy motivuj, povzbuzuj a rozděl děti do skupin tak a dej jim taková cvičení, aby se při nich nenudily, ale naopak se při nich bavily a měly z nich radost.
  5. V dobrém cvičení je každý pořád zapojen a aktivní, rozděl tedy hřiště na části a v každé části nech dělat děti různá cvičení tak, aby jich v jednom bylo maximálně 10.
  6. Vždy si důkladně naplánuj trénink a tréninková cvičení!
  7. V mládí se dítě hlavně potřebuje naučit všestrannosti, měj toto pořád na mysli.
  8. Zapoj do cvičení takové prvky, které vyžadují pozornost, koncentraci, disciplínu, nácvik techniky, časté opakování, přitom ale v takové obtížnosti a míře, aby dokázaly děti povzbudit, ne odradit.
  9. Nácvik nevhodných dovedností ve špatnou dobu = špatná technika. Zapamatuj si proto metodickou řadu, jak se mají individuální dovednosti postupně učit:
    1. zpracování míčku a dribling,
    2. vedení míčku,
    3. uvolňování se s míčkem,
    4. přihrávka a příjem přihrávky,
    5. uvolňování se bez míčku,
    6. střelba,
    7. clonění, dorážení, tečování.
  10. Dobrý trénink mládeže je takový, který dětem umožní věnovat se později jakémukoli sportu. Rozvíjí u nich tedy především všestrannost a děti jednostrannou zátěží nepoškozuje. Raná specializace je nevhodná a neefektivní.

A také buď pozitivním trenérem!

Dnes běžně rozšířený trenérský model „vyhrát za každou cenu“ omezuje potenciál mladých lidí získat ze sportování pro život pozitivní poznatky a zkušenosti.

Profesionální sport a sportování dětí jsou dvě velmi odlišné oblasti. První je business, určený k zábavě diváků a k vydělávání peněz. Druhá by měla sloužit k výchově, vzdělávání a k pozitivnímu rozvoji lidské osobnosti. Cílem sportování dětí by tedy nemělo být jen vítězství za každou cenu, ale především to, aby se děti naučily zlepšovat svou hru a dovednosti, naučily se pomáhat svým spoluhráčům ke zlepšení a napomáhaly k tomu, aby se zlepšovala i hra a sport jako celek. Tyto zkušenosti pak děti využijí v dospělosti, kdy namísto toho, aby se chovaly nadřazeně, agresivně a podváděly (což se naučí ve sportovním modelu „vítězství za každou cenu“), se budou soustředit na své vlastní zlepšení, na to, aby pomohly i ostatním a budou pracovat na tom, aby společnost jako celek byla co nejlepší.

Pozitivní trenér je tak ten, kterému nejde jen o vítězství, ale i o to, aby u dětí rozvinul jejich pozitivní charakterové rysy. Aby to, co se ve sportu naučí, mohly použít v životě. Aby jim sportování dalo užitečné životní lekce.

Pozitivní trenér je motivátor. Nemotivuje ale strachem nebo zahanbováním. Ví, že upřímná pochvala a uznání vzbuzují kladné emoce, které účinněji pomáhají k lepším výkonům, než negativní emoce vytvořené ponižováním a zastrašováním. Chválí ale pravdivě a nikdy ne neoprávněně. Kritické poznámky k hráčům dělá takovým způsobem, aby zbytečně nepodlomil a neoslabil jejich sebedůvěru a sebehodnocení. Snaží se, aby poměr pochval ke korekci byl 5 : 1, hráči pak lépe vnímají kritiku (viz také například teorie K-K-K). Ví ale, že důležitější než neustálé chválení nebo kritika, je poskytovat dětem zpětnou vazbu tak, aby pochopily, že ony mají vše ve svých rukách. Že jejich úspěch se odvíjí od toho, jak moc se budou snažit, jak se dokážou ze získaných zkušeností poučit a jak se dokážou vyrovnat s neúspěchem. Neúspěchů je ve sportu mnoho a proto jsou skvělou příležitostí k poučení a ke zlepšení – k tomu, aby děti pochopily, že je lepší se znovu odrazit a pustit se s novou vervou do tréninku, než odejít se svěšenou hlavou. A k tomu jim pozitivní trenér pomáhá a k tomu je povzbuzuje, neubíjí je neustálou prázdnou kritikou.

Pozitivní trenér také naslouchá hráčům a zapojuje je do rozhodování, která se týkají týmu. Nikdy neponižuje sám sebe, své hráče nebo okolí. Jedná se svými sportovci s respektem bez ohledu na úroveň jejich výkonnosti a učí je úctě k utkání. Projevuje respekt k soupeřům, rozhodčím a jedná s nimi s úctou, i když někdy nesouhlasí s jejich rozhodnutím. Jedná čestně a raději prohraje, než aby zneuctil utkání.

Toliko, jako přídavek k desateru, některé zásady pozitivního trenéra, které vypracovala aliance pozitivního koučování (PCA).


Vítězslav Carda

Foto: freedigitalphotos.net


 
Přidej komentář

Partner webu

Partner webu